Pražský filharmonický sbor vystoupil na svém Jarním koncertě s velmi aktuální dramaturgií
Jelikož byl koncert zasvěcen pomoci Ukrajině, před koncertem s proslovem vystoupili ředitel PFS David Mareček, ministr kultury Marin Baxa a ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis, s velmi dojemným poděkováním českému lidu se připojila i jeho žena Olha Perebyjnis. K Pražskému filharmonickému sboru se na pódiu přidal menší ukrajinský sbor složený z uprchlíků a symbolicky zahájili koncert společně zazpívanou ukrajinskou hymnou.
Hlavní sbormistr a umělecký šéf Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek pro tento večer zvolil v první části koncertu díla, jež jsou svěží, půvabná a plná naděje. Jako by předvídal už při přípravě dramaturgie tohoto koncertu, že naději na lepší budoucnost bude třeba poslat na válečným konfliktem sužovanou Ukrajinu.
První polovina koncertu přinesla dvě kompozice inspirované českým a moravským venkovem a folklorem. Jako první zazněl vokálně instrumentální cyklus Říkadla Leoše Janáčka. Jako již mnohokrát se Janáček inspiroval v Lidových novinách, tentokrát zabrousil dokonce do „dětského koutku“, kde ho zaujaly dětské veršíky. K interpretaci Říkadel vybral sbormistr Vasilek čtrnáct dam a šestnáct pánů, kteří zde vystoupili společně s nonetem instrumentálních hráčů. Dvě sóla v této skladbě zazpívali členové sboru Bronislav Palowski a Martin Slavík. Kompozice byla provedena místy hravě, svou náladou a interpretací posluchače přenesla do prostředí občas „neladící“ vesnické muziky.
V Romanci z pampelišek Bohuslava Martinů, která je jeho vrcholnou vokální kompozicí, již sbor nastoupil v plném obsazení se sopranistkou Pavlou Vykopalovou v popředí. Romance bývá pro svou mimořádnou obtížnost uváděna jen zřídka. Instrumentální složka je nahrazena efekty hlasovými – slyšíme zde osamocené akordy mužských hlasů, bezeslovné sborové části nahrazují nástrojový úvod a mezihry. Tuto skladbu a cappella připomínající baladu doprovodil bubnováním prsty na židli Mikhail Pashayev. Pavla Vykopalová předvedla svůj sytý soprán s obzvláště výborně znějícími dolními polohami. Tenorového sóla se ujal opět Martin Slavík.
Na Poulencovu Stabat Mater nastoupil ve druhé polovině koncertu Pražský filharmonický sbor na emporu Rudolfina, pódium přenechal orchestru PKF – Prague Philharmonia. Taktovky se ujal opět Lukáš Vasilek. Stabat Mater je jednou z nejznámějších skladeb Francise Poulenca, jejímž prostřednictvím skladatel reagoval na smrt přítele. Svou kantátu z roku 1950 postavil na tradičních základech francouzské hudby a svůj podmanivý umělecký rukopis v ní vytříbil k naprosté dokonalosti. Lukáš Vasilek v duchu autorově postavil kantátu na základě ostrých kontrastů – lyricky posmutnělé části ostře kontrastovaly s plochami dramatickými, nebo naopak s plochami překvapivě optimistickými, vyjadřujícími naději. Sopránového sóla se ujala Poulencova rodačka, mladá francouzská sopranistka Méllissa Petit. Její part obsahoval přímou řeč Panny Marie, tedy matky, která právě přišla o syna, což bylo v kontextu doby emotivně vyčerpávající. Velmi dramaticky a dojemně působila její suverénně zvládnutá pianissima ve vysokých polohách.
Na koncertě jsme měli možnost slyšet tedy dvě výborné sopranistky, z nichž každá vynikala v jiné poloze, což bylo pro posluchače obohacující.
Jarní koncert Pražského filharmonického sboru
Sobota 26. března 2022, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum
Program:
Leoš Janáček: Říkadla pro sóla, komorní sbor a instrumentální soubor
Bohuslav Martinů: Romance z pampelišek pro soprán, smíšený sbor a capella a bubnování na židli
Francis Poulenc: Stabat Mater pro soprán sólo, smíšený sbor a orchestr
Účinkující:
Mélissa Petit – soprán
Pavla Vykopalová – soprán
Pražský filharmonický sbor
PKF – Prague Philharmonia
Lukáš Vasilek – dirigent
