Pražský hrad dobyla baskická a osmanská hudba

Euskal Barrok Ensemble je španělské uskupení, které hraje na historické nástroje hudbu 16. a 17. století. Postavou číslo jedna je kytarista a umělecký vedoucí souboru Enrike Solinís. V jeho rukou – ať do nich vzal malou barokní kytaru, tureckou lavtu nebo kvinternu, vznikal základ skladby, k němuž se ostatní nástroje připojují jako doplněk. Je to dost jiná situace než ve většině souborů, kde kytara, loutna a strunné nástroje vesměs hrají spíše roli harmonického doprovodu. Na housle a rebec hrála Miren Zebeiro, na perkuse David Mayoral a na kontrabas sázel brilantní sóla a improvizace Pablo Martín Caminero.

Většina skladeb pocházela ze zemí jižní Evropy od Španělska a Francie přes Itálii po Rumunsko, Moldávii a Turecko. Program byl zajímavý pro milovníky klasické kytary, protože mnohé skladby psané ve Španělsku pro vihuelu da mano jsou dodnes oblíbenou součástí kytarového repertoáru (Luis de Milán, Alonso Mudarra, Luis de Narváez, Gaspar Sanz). Originální interpretace souboru je změnila téměř k nepoznání. Především z barokních tanců udělala skutečné tance, s rytmem zvýrazněným různými bubínky, tamburínou, rolničkami na kotníku a podpořeným basou. Staré skladby tak dostaly ohromný drive a nenechávaly v klidu ani nohy posluchačů, leckdo si do rytmu podupával. Kytarista zaobalil základní kostru skladby do mnoha ozdob, arpeggií a brilantních běhů. Občas si přidali něco na úvod, někdy téma rozvedli ve vlastních variacích, nastavili efektní improvizací, s jakou by uspěli i v jazzovém klubu. Vlastně to vypadá přirozeněji, než jak tuto historickou hudbu obvykle slyšíme na koncertech. Prostě ke známé melodii se připojili jeden, dva muzikanti, bubínek, co bylo po ruce, a mohla začít zábava s tancem. Zvláště u anonymních baskických lidových písní se to dá předpokládat.

Další zajímavostí v programu byly hudební památky z osmanské říše, dvorské i lidové skladby rumunské a turecké, které sesbíral a zapsal v 17. století Dimitrij Cantemir, moldavský šlechtic. Jejich exotické rytmy a nástroje daly hlavní ráz celému večeru. I když dramaturgie slibovala, že uslyšíme vzrušující kontrasty mezi různými styly, produkcí baskickou, anglickou (John Eccles), francouzskou (Pierre Attaingnant, Pierre Phalése) a anonymy z Turecka, Rumunska či Itálie, v podání kapely se příliš nelišily. Víceméně se slily v jeden proud, jednu náladu. Skladby občas navazovaly jedna na druhou a nedaly se moc sledovat podle programu. Není divu, že nám hudba stará téměř pět století zní už vzdáleně a stejně exoticky jako ta osmanská. Stejně exoticky působí i staré nástroje neznámých tvarů a jmen, na něž kapela hrála. Ostatně tady se oba světy ovlivňovaly, loutny, housle (jejich pravzor rebec) se dostaly do Evropy z Turecka a Blízkého východu během křižáckých tažení.

Letní slavnosti staré hudby mají velký bod za to, že se Míčovna Pražského hradu opět vrací mezi koncertní prostory. Naposledy jsem tu byla na vystoupení Jana Garbarka – a to už je hodně, hodně let. Míčovna má skvělou akustiku, značnou kapacitu míst a vlastní půvab díky propojení s krásou zámeckých zahrad. O přestávce jsme ale zjistili, že kvůli bezpečnostnímu režimu Správy Pražského hradu už nemůžeme volně vyjít na vzduch před Míčovnu, pouze jedinými dveřmi dolů do bufetu. Velké množství lidí tak uvázlo v nehybných frontách místo přestávky. Naštěstí po koncertě už se situace neopakovala a byly zprovozněny další východy. Je dobře, že se Hrad otevírá kultuře a že snad již skončila doba trapných bariér a šacování kabelek, které jsme zažívali předchozích deset let.

Sueños mágicos
31. července 2024, 20:00 hodin
Míčovna Pražského hradu, Praha

Program:
Gaspar Sanz: Mariona, Chacona, Canarios
Luis de Milán: Pavana y Gallarda
Diego Ortiz: La Spagna, Romanesca, Passamezzo moderno
Alonso Mudarra: Pavana y Fantasía
Luys de Narváez: Diferencias sobre Guárdame las Vacas
Dimitrie Cantemir: Buselik Asirani, Makam
Dimitrie Cantemir: I Hüseyni Sakil, I Aga Riza, Raiko
Santiago de Murcía: Cumbes
Pierre Attaingnant: Pavane
Pedro Guerrero: Moresca
Anonym: Urruska Fandangoa, Porrue
Anonym: Galliarda la Traditora
Anonym: Saltarello
Anonym: Spanish Pavane
 a další

Účinkující:
Euskal Barrok Ensemble
Enrike Solinís – barokní kytara, lavta, kvinterna, umělecký vedoucí
Miren Zeberio – barokní housle, rebec
Pablo Martín Caminero – kontrabas
David Mayoral – perkuse