Pražský komorní balet se v Kytici našel

  1. 1
  2. 2
Petr Zuska, Ondřej Brousek: Kytice – Pražský komorní balet 2019 (foto Serghei Gherciu)

Ve druhé části rozeznáme téměř doslovně přenesené balady Štědrý večer a Vrbu, která je snad až příliš dlouhá, divák jistě pochopí „na první dobrou“, že když žena v noci vstává z lože, jde ve skutečnosti o metaforu její duše, která dlí v stromě. Čistě subjektivně mne však potěšilo zařazení tohoto příběhu, který jsem postrádala u činoherního zpracování Kytice. Schopnost duše opouštět tělo a žít částečně v podobě rostliny nebo zvířete, je motiv, který prochází napříč lidovou mytologií. Děj tří dalších balad vidíme jen v symbolickém náznaku před duševním zrakem muže, jenž na scéně tančí rozrušené sólo, jako kdyby se potýkal se smutky a neštěstím celého světa. První a druhá polovina tak tvoří protipól, nebo spíš dává jedna větší prostor ženskému, druhá mužskému elementu. Epilog pak nabízí naději, odpuštění a smír a odkazuje k věčnému koloběhu života a smrti, když nenásilným způsobem zapojuje do dění i dvě malé děti – aniž by se zvrhl v sentimentální balast.

Život a Smrt v podání Lindy a Viktora Svidró si uchovávají mystický odstup od lidských emocí, čisté taneční výkony naplňují typický slovník Petra Zusky s lehkou samozřejmostí. Tereza Hloušková a Dominik Vodička naopak mohou své postavy a situace hrát s plným nasazením. Zejména ženská role nabízí mnoho vypjatých okamžiků při setkávání s láskou, smrtí, zděšením, vinou… a Tereza Hloušková se osvědčila jako přirozená interpretka různých nálad a poloh. Všichni tanečníci se s choreografií, v níž jsou nám mnohá gesta a prvky známé, zřejmě snadno sžili. Je co tančit a interpreti si užívají jisté volnosti moderního tvarosloví. V inscenaci se kromě ústředních dvojic setkáváme ještě s šesti dalšími, z nichž dva jsou zatím studenty Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia. Dotvářejí scény a situace, kolorit, výrazněji se ve druhé polovině inscenace uplatní Eliška Nováková ve Štědrém večeru jako všetečná Marie.

Petr Zuska, Ondřej Brousek: Kytice – Pražský komorní balet 2019 (foto Serghei Gherciu)

Kytici se tedy setkáme s mnoha motivy a tématy, která známe z tvorby Petra Zusky i s jeho typickým pohybovým slovníkem. Nic nás na ní nepřekvapí. Mnoho diváků bude jistě potěšeno, když se setkají s něčím, co je jim známé a blízké, v kontextu své tvorby sice choreograf nevyšel k žádnému novému experimentu, ale to jistě ani nebylo záměrem. Estetický i emocionální prožitek je tím, co diváci v inscenaci najdou. Pokud dostane Pražský komorní balet šanci k dalšímu důstojnému fungování, bude mít na repertoáru titul vhodný pro to nejširší publikum, a tím je účel nového opusu zcela naplněn. Konec konců, soubor má v názvu slovo „balet“, které označuje hudebně dramatickou divadelní formu, inscenace tohoto typu její principy naplňují a zřejmě by i splnily očekávání diváků, kteří si takové inscenace ve většině žádají. Minimálně pokud se bavíme o publiku, které má zaplnit hlediště o stovkách míst. Škoda, že Kytice nepřišla o trochu dřív, možná by se PKB i lépe bojovalo o místo na slunci…

 

Kytice

Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska
Dramaturgie:
Tomáš Vondrovic
Hudba:
Ondřej Brousek
Scéna:
Jan Dušek
Kostýmy:
Pavel Knolle
Světelný design:
Daniel Tesař
Asistenti choreografie:
Igor Vejsada, Linda Svidró
Tančí:
Linda Svidró, Viktor Svidró, Tereza Hloušková, Dominik Vodička, Eliška Nováková, Iveta Krmelová, Tereza Straková, Aleš krátký, Albert Kaše, Michal Vach
Premiéra:
1. 5. 2019 ve Stavovském divadle v Praze

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat