Předvolební Lazebník v Národním – nezáživný hudebně i scénicky

  1. 1
  2. 2

Pěvcům nebylo v tomto pojetí co závidět. Adam Plachetka provedl pěvecký part Figara sice spolehlivě a s jistotou, celkově byl však jeho výkon překvapivě matný. Z minulých produkcí jsme u něj byli zvyklí na výraznější hlasový projev. Přestože se snažil svou postavu náležitě ´prodat´, nepůsobil v této režii jako impulsivní a bystrý lazebník, ale spíše jako usedlý sedlák, který chce mít hlavně už od všeho klid. Za jevištní ztvárnění Almavivy Petr Nekoranec není zodpovědný, tentokrát však nebyl mladý nadaný tenorista plně přesvědčivý ani pěvecky. Jeho světlý tenor je sonorní ve střední poloze, výšky však nebyly vždy intonačně čisté, zněly úzce a zastřeně. Druhá Almavivova árie se sborem před koncem opery se v Národním divadle vypouští.

G. Rossini: Lazebník sevillský - Jiří Sulženko, Petr Nekoranec- Národní divadlo 2021 (foto Zdeněk Sokol)
G. Rossini: Lazebník sevillský – Jiří Sulženko, Petr Nekoranec- Národní divadlo 2021 (foto Zdeněk Sokol)

Mezzosoprán Rosiny, Islanďanky Arnheiður Eiríksdóttir, má sopránový charakter nejen svou světlejší barvou, ale i rozsahem. Umělkyně zpívala ovšem spolehlivě, se znělými, jasnými a trochu ostřejšími výškami. Roman Vocel byl jako Basilio nevýrazný pěvecky i herecky. Překvapivě malá znělost jeho hlasu nemohla dát této postavě patřičnou váhu a důraznost. Slavná árie o pomluvě proběhla, aniž by dosáhla potřebného důrazu. Že mu chyběla v hereckém projevu žádoucí komediální důstojnost a celková přesvědčivost, už není jeho vina. Lucii Hájkovou lze jen litovat, že musela ztvárňovat Bertu v tomto pojetí, necitlivý režijní přístup se na jejím pěveckém projevu nepodepsal příznivě.

Nejvýraznější byl ze všech pěvců Jiří Sulženko. Při ztvárnění doktora Bartola dokázal zužitkovat a zúročit veškeré své předchozí zkušenosti s touto rolí, a díky nim tak na jevišti vytvořit skutečnou komediální a plně přesvědčivou postavu. Životnou a přirozenou. Přirozeným Fiorellem pak byl Lukáš Bařák, Ambrogia charakterizovaného akrobatickými pohyby ztvárnil Anton Eliaš. Sbor Národního divadla nastudoval kvalitně Pavel Vaněk.

K rossiniovskému lesku v hudebním nastudování a celkovém provedení měla tato inscenace daleko. Stejně jako k chytrému vtipu a jiskřivému šarmu, kterým dílo oplývá. Dlužno ovšem dodat, že premiérové publikum odměňovalo pěvce potlesky na otevřené scéně a na závěr zahrnulo inscenátory i účinkující aplausem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2.7 7 votes
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments