Premiéra Brittenovy Lukrécie v Ostravě. Nejen o opeře s dirigentem Ondřejem Vrabcem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Právě v této době, více než kdykoli předtím, mám s odpovědí problém… Chtěl bych být vzorným tatínkem své novorozené dcerce, úspěšným dirigentem, nadále těžit z bezedné studnice zkušeností, kterou představuje můj post v České filharmonii, mít špetku volného času pro běžné starosti života, pro koníčky a odpočinek. Ale jak to všechno stihnout?? Prostor pro nedokončené a urgentní úkoly kradu z času vyhrazeného pro spánek a cítím, že to není dobrá strategie… Snažím se raději zatlačovat do podvědomí neodbytnou myšlenku, že nastal čas na velký řez. Nebojím se vzít do ruky skalpel – ale netuším, jakou operaci mám provést a jaká je šance na přežití… Vždyť pro společenství hornistů již nejsem dostatečně perspektivním členem, protože se očekává, že zběhnu naplno k dirigování. A pro společenství dirigentů ještě nejsem perspektivním členem, protože se očekává, že nechci zběhnout z orchestru… Přes rozsáhlé, nezpochybňované a nadále přibývající praktické zkušenosti v obou oborech tak už několik let váznu v jakémsi mrtvém bodě a v podstatě jednou činností dotuji druhou a pak zase chvíli naopak. Jeden obor (už) mě prakticky neuživí, druhý mě (ještě) plně neuživí. Nemohu plavat vpravo ani vlevo, jen se snažím neutonout v proudu, který mě odnáší, a doufám, že se na nějaké větvi nad hlavou konečně zjeví nějaké pevné záchranné laso, kterého bych se mohl chytit a dát svému profesnímu směřování opět jasný cíl.

Mohu zkusit odpovědět alespoň v rovině obecných úvah a uměleckých ideálů. Dnes už vím jistě, že netoužím po kariéře globálního dirigenta – aviatika. Ta by si stěží mohla rozumět s mou silnou vazbou na rodnou hroudu, na rodinné zázemí a s mým značným odporem ke vzdušným turbulencím. Nepotřebuji být přímo v záři reflektorů, v samotném centru pozornosti, jsem docela stydlivý člověk, pro společenský život jsem se nenarodil a přehnané očekávání okolí by mi jen svazovalo ruce. Vše, co v životě dělám, neumím dělat a nechci dělat napůl – očekávám proto, že přijde moment, kdy mi slábnoucí tělesná schránka znemožní provozovat hru na lesní roh na úrovni, která je pro mne akceptovatelná. V žádném případě bych nechtěl dožívat v orchestru na nějaké židli pro „odložené”.

S koncem kariéry hornisty proto počítám, otázkou zůstává, kdy ten moment nastane. Optimisticky pak doufám, že v oblasti dirigování poté budu mít ještě nějaký ten rok „k dobru”. Před možností jednou ročně dirigovat s velkou slávou Berlínskou filharmonii bych dal přednost mnohaleté stabilní práci uměleckého vedoucího třeba i menšího, ale velmi zapáleného a umělecky disponovaného kolektivu. Jeho aktivity bych chtěl co nejhlouběji propojit s oblastí profesní průpravy mladých hudebních talentů a s charitou. Jako v celé mé dosavadní kariéře by pro mě pak bylo rozhodující pouze jak, nikoli kde bychom hudbu provozovali. Takže dostane-li se mi příležitosti dlouhodobě řídit skromnou českou obdobu souboru English Baroque Soloists a Monteverdi Choir mého laskavého mentora Sira Johna Eliota Gardinera, mohlo by to být třeba na koncertě v kostele v Horní Dolní, ale můj umělecký život dojde svého naplnění.

Děkuji za vaše odpovědi, k ostravské premiéře držím palce!

 

Vizitka:

Ondřej Vrabec (foto Alena Borlová)

Dirigent a hornista Ondřej Vrabec (1979) patří přes svůj věk mezi nejostřílenější české umělce. Jakkoli dnes dirigování představuje majoritní podíl jeho umělecké činnosti, staví na základech mimořádných profesionálních zkušeností získaných díky bohaté kariéře sólového, komorního a orchestrálního hráče. Tu Ondřej Vrabec započal dlouho před prahem dospělosti; v pouhých sedmnácti letech pak poprvé usedl na první židli skupiny lesních rohů České filharmonie a pozici sólohornisty zastává v tomto tělese dosud.

Je absolventem Pražské konzervatoře (profesor Bedřich Tylšar, Vladimír Válek, Hynek Farkač, Miriam Němcová, Miroslav Košler) a Akademie múzických umění v Praze (profesor Radomil Eliška, Jiří Bělohlávek, František Vajnar a další). Studium si doplnil četnými mistrovskými kurzy (například London Masterclasses, Hornclass, Francouzsko-česká akademie), nejcennějším impulsem pro formování uměleckého přístupu mu byla hráčská spolupráce s elitou světové dechové školy (Sergio Azzolini, Maurice Bourgue), v oblasti dirigování pak umělecká podpora významných světových dirigentských osobností (Sir John Eliot Gardiner, Benjamin Zander, Jiří Bělohlávek a jiní).

Ondřej Vrabec je držitelem titulu absolutního vítěze soutěže konzervatoří v Ostravě, několik dalších laureátských titulů získal jako komorní hráč (Concertino Praga, soutěž Mozartovy obce a jiné). Byl finalistou mezinárodních dirigentských soutěží Pražské jaro 2007 a Tokio 2015, v obou získal čestná uznání poroty. V roli sólisty vystoupil do dnešního dne s desítkami domácích i zahraničních orchestrů (mimo jiných Česká filharmonie, Královská Vlámská filharmonie, Nagoya Philharmonic Orchestra, Bayrisches Kammerorchester, National Centre for the Performing Arts Orchester Peking, Solistes Européens Luxembourg, Augsburg Philharmonic Orchestra, Státní filharmonie Košice, Rzeszow Philharmonic, Lviv Philharmonic) pod vedením významných dirigentů (Sir John Eliot Gardiner, Edo de Waart, Vladimir Ashkenazy, Ian Volkov, Lü Jia a jiní), publiku se často představoval též sólovými recitály.

Intenzivně se věnuje komorní hře (především Brahms Trio Prague a PhilHarmonia Octet, dříve Maurice Bourgue Ensemble, Juventus Quintet, Czech Philharmonic Horn Club a jiné). Vytvořil obsáhlou fonotéku pro Český rozhlas a několik gramofonových titulů. Profilový disk Brahms Trio Prague, realizovaný unikátním technickým způsobem ve vlastní hudební a zvukové režii, získal skvělé ohlasy kritiky doma i v zahraničí a byl recenzentem prestižního amerického magazínu Fanfare označen za pravděpodobně nejlepší dosud realizovanou nahrávku Tria Es Dur, op. 40 Johannese Brahmse na světě. Ondřej Vrabec podnítil přímou i nepřímou cestou vznik četných soudobých kompozic pro nejrůznější instrumentální obsazení v kombinaci s lesním rohem. Většina z nich je mu věnována a byla jím ve světové premiéře provedena, popřípadě také nahrána. Stále více respektu si získává jeho činnost pedagogická – vede mistrovské kurzy (Japonsko, Kanada, Velká Británie, Česká republika) a trvale spolupracuje s japonskou vzdělávací společností And Vision Inc. v Tokiu.

Jako dirigent spolupracuje Ondřej Vrabec s většinou českých profesionálních orchestrů včetně České filharmonie, kde zastává funkci asistenta šéfdirigenta. Z pozice tohoto titulu byl v uplynulých letech dokonce nejčastěji vystupujícím dirigentem našeho prvního tělesa po Jiřím Bělohlávkovi. Stanul také na stupínku některých zahraničních těles (například Japan Philharmonic, New Japan Philharmonic, Reykjavik Chamber Orchestra, Státní filharmonie Košice, London Soloists Chamber Orchestra, Galeria Wind Orchestra Tokio, Danish National Symphony Orchestra, Státní Filharmonie Oradea, Uzhgorod Philharmonic, Lviv Virtuosi a jiných). Představil se na mezinárodních festivalech (Pražské jaro, Anima Mundi, Mitte Europa, Český Krumlov).

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na