Premiéra Elektry v Drážďanech: strhující operní drama – „režii“ navzdory!

  1. 1
  2. 2

Reakce na kritiku Roberta Rytiny Nová Elektra v Drážďanech: každý sám za sebe?, respektive na komentář k němu od PeVos ze dne 25. ledna 2014

Dovolte mi, prosím, zareagovat na komentář ke kritice Roberta Rytiny drážďanské premiéry Straussovy opery Elektra: čtenáři v Rytinově textu (najdete zde) chybí akcent na zhodnocení pěveckých výkonů. To lze v obecné rovině samozřejmě chápat jako regulérní požadavek. Rád bych proto laskavému čtenáři k tomuto tématu něco obecného (ale z pohledu objektivního recenzenta nezřídka kdy zásadního) vysvětlil a některé požadované informace k Rytinově textu doplnil.Jistě, opera je většinou recipientů z hlediska interpretace primárně (a tradičně) vnímána především jako soubor pěveckých výkonů. A platí to dvojnásob u takových titulů, ve kterých některé role vyžadují pěvce nadprůměrně hlasově disponované a technicky zdatné (Wagner, Richard Strauss a další). Chápu tedy, že potřeba zevrubného popisu pěveckých výkonů v operní kritice je pro mnohé hudbymilovné čtenáře stěžejní, nicméně u takových představení, jako byla drážďanská premiéra Straussovy Elektry, jsou takováto hodnocení složitou a ošemetnou záležitostí: všechny pěvecké výkony se zde pohybují v tak vysokých sférách komplexního interpretačního umění, že objektivní kritik má zákonitě potřebu veškeré své případné výhrady vnímat pouze jako subjektivní záležitost a ventilovat výhrady se mu jeví jako nepatřičné a nevhodné (no řekněte, kdo z nás by byl ochoten veřejně kriticky hodnotit dirigentská umění Karajana, Soltiho či Bersteina?). To, že veškeré interpretační výkony se dají souhrnně zhodnotit jako „par excellence“, je z Rytinova textu zřejmé. Pokud ovšem je zájem toto téma detailněji rozvést, mohu se podělit o některé své dojmy z tohoto (nejen pěvecky) výjimečného představení. Podotýkám ovšem znovu, že veškeré mé kritické připomínky musíte vnímat tak, že se pokouším hodnotit tu nejvyšší interpretační třídu, tudíž se nijak nesnažím (a ani to nelze) snižovat či zpochybňovat nádherný a výjimečný posluchačský vjem, který nám zde jednotliví protagonisté zprostředkovali. Nicméně každý z nich byl představitelsky jiný, každý pěvecky i herecky stavěl na akcentaci jiných (typizačně odlišných) výrazových prostředků. Charakteristice těchto interpretačních nuancí a případnému jejich porovnání chci tento svůj příspěvek směřovat.

Především je třeba si uvědomit, že drážďanská premiéra Elektry se stala setkáním hvězd dvou rozdílných generací: zatímco legendární Waltraud Meier (Klytämnestra) nebo Nadine Secunde (Aufseherin) byly na pěveckém vrcholu v osmdesátých, respektive v devadesátých letech, hvězdné kariéry Evelyn Herlitzius (Elektra), Anne Schwanewilms (Chrysothemis) či Franka von Akena (Aegisth) jsou již záležitostí především tohoto století. V časové posloupnosti se pak přibližně doprostřed dá zařadit operní start barytonisty René Papeho (Orest), který je dlouhodobou stálicí prvních operních scén i hudebních vydavatelství. Jeho nádherně sametově zbarvený a přirozeně školený hlas byl pro mne vrcholným vokálním zážitkem představení. Bez nejmenší námahy svým širokým jadrným zpěvem plnil prostor divadla i v afektově vyhrocených místech, kde orchestr hrál v plné dynamice a šíři kompletního „posazu“ (asi sto dvacet hráčů) a postaral se tak divákům o nádherný zvukový i interpretační zážitek.Stylově podobně „normálně“ (tedy v rámci obecně daném interpretačním charakteru role) na mne působil pěvecký i herecký projev tenoristy Franka von Akena (Aegisth). Je nádherné sledovat u obou pěvců bezchybné technické vedení hlasu, který se tak stává v jednotě s hereckou „pravdivostí“ přirozeně sdělným komunikačním prostředkem. Co si přát od zpívajících herců víc? Divák (a zároveň posluchač) pak minimálně podprahově vstřebává fakt, že není třeba přehrávat, není třeba přehánět hlasovou expresi; stačí se jen interpretačně stát přirozenou součástí hudebního (a tím i jevištně-dějového) proudu.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss: Elektra (Semperoper Drážďany 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (5) “Premiéra Elektry v Drážďanech: strhující operní drama – „režii“ navzdory!

  1. Děkuji mnohokrát za doplnění detailního zhodnocení provedení vokálních partů. Přiznávám otevřeně, že patřím právě ke čtenářům, kteří v operních recenzích „hledají“ právě tyto informace, byť pochopitelně tvoří pouze jednu část soukolí operního představení… Na Elektru se chystáme do Drážďan v nejbližších dnech a už se také moc těšíme!

  2. bol som na 2.reprize. Vizualne to bol pre mna otrasny zazitok. Vztahy medzi postavami takmer nijake, caste spievanie dialogov do hladiska, kazdy ako keby si tam robil co chcel. Rezijne to bola nuda a nezmysel, vratane vacsiny tych myslienok o obetiach vojny v bulletine a paralely sceny s Tempelhofom (alebo som nieco nepochopil?). Samozrejme herecky vykon Herlitzius bol uzasny, rovnako skvela Meier, to su ale jednotlivosti, ktore celok nezachrania.
    Doma som si potom pustil video fantastickej Elektry z Aix En Provance 2013 kde spieva Herlitzius aj Meier aby som si napravil chut. Viem ze by som nemal porovnavat videozaznam so zivym predstavenim, ale neda mi to – rezia P.Chereaua je dokonala a podla mna obe spominane spevacky si priniesli svoje herecke kreacie vo velkej miere prave odtial.

    Keby v Drazdanoch uviedli tuto Elektru koncertne, tak by to bol vynimocny vecer. Thielemannove nastudovanie naozaj strhujuce, orchester aspon podla mojich usi bezchybny a ani ku solistom nemam ziadne vyhrady (jedine Anne Schwanewilms bola na moj vkus prilis lyricka).

  3. Elektru jsem ještě snad nikdy neviděl režijně ztvárněnou ‚dobře‘, resp. Podle mých představ. Je to pro dobrou režijní koncepci extrémní výzva. Předchozí drážďanská ‚bílá‘ inscenace byla z pohledu režie horší, než tato.
    Čeho si však cením obzvláště je tento velmi, velmi kvalitní text. Produkovat více takovýchto erudovaných a přitom čtivých textů je nezbytně nutné právě u nás, pro domácí publikum, jehož nevyzrálost zabíjí živou operu doma stejně, jako nedostatek peněz a kvalitních uměleckých osobností na domácích jevištích. Pěvci počínaje, režiséry konče.

Napsat komentář