Přes šílenost doby mám spoustu plánů, říká klavíristka Jitka Čechová

Obdivuji vaše rozsáhlé muzikantské cestování, jezdíte jako sólistka i členka Smetanova tria po celém světě. Která cesta byla zatím poslední – myslím před omezeními kvůli pandemii? A kterých z plánovaných cest, jež se v posledním roce neuskutečnily, litujete nejvíc?
Poslední cesta vedla do Anglie, kam jezdíme se Smetanovým triem pravidelně. Netušili jsme, že naše příští cesta už bude do země oddělené od Evropské unie, leč pevně doufáme, že se vůbec v letošním listopadu uskuteční. Součástí turné je totiž opětovné vystoupení v proslulé a akusticky neskutečné londýnské Wigmore Hall. Léto roku 2020 nám díky rozvolnění dovolilo koncertní cesty do Slovinska a Itálie, ale po uzavření bran jsme opět přišli o již přesunuté množství koncertů sólově i komorně po Čechách, Itálii, Německu a Polsku. Moc jsme se těšili po dvou letech na větší turné po USA na přelomu února a března 2021, ani streamové koncerty pro dva z pořadatelů nemohly tuto cestu vynahradit.

Kam pojedete nejdřív, až to bude možné?
Bohužel vůbec není možné určit, kdy tento moment nastane, takže o tom raději nesníme. Pracně přeorganizovaných koncertů už bylo příliš mnoho…

Zkoušíte s triem online?
To opravdu ne. Ani si to neumíme představit. Ale vzhledem k tomu, že jsme loni mohli uskutečnit natáčení CD pro Supraphon, pár koncertů během letních měsíců a pár vypíchnutých online koncertů před koncem roku 2020, scházeli jsme se pravidelně s triem na intenzívních zkouškách a přípravě i během pandemie.

Máte za sebou víc online koncertů, jako byl loni v závěru roku na Dnech Bohuslava Martinů. Jaké jsou pocity z těchto vystoupení?
Samozřejmě že pocit z takových vystoupení je dosti odlišný od běžného koncertního života. Především – hrát pro prázdný sál, nemít kontakt a propojení s publikem a necítit odezvu je velmi neobvyklé. V kombinaci s neúprosným okem kamery a uchem mikrofonu nás tato situace nutí k obrovské koncentraci a novému přístupu. Život přinesl nečekané výzvy a změny v mnoha směrech.

Koncertní sály i hranice do řady zemí budou asi ještě nějaký čas zavřené. Připravujete v nejbližší době zase nějaké virtuální vystoupení nebo samostatný koncert?
Nedávno jsme hráli se Smetanovým triem online koncert pro zmíněné pořadatele v Americe, nově už je k vidění na YouTube na našem SmetanaTrioChannel.

Momentálně se připravuji sólově na koncert v rámci jednoho velmi krásného projektu ve spolupráci s klavírní firmou Blüthner. Též spolupracuji s violistkou Kristinou Fialovou na jejím novém CD. V letošním roce chystáme společně s mým mužem nahrávku věnovanou komornímu odkazu Josefa Páleníčka. Letos si připomínáme třicet let od jeho skonu a současná doba nám dovoluje, abychom se konečně zabývali jeho kompozičním dílem detailněji. Díky tomu jsme znovuobjevili některé skladby, které upadly neprávem v zapomnění. Zároveň bychom rádi zrevidovali a vydali jeho dílo tiskem, což je velmi časově náročná aktivita, na kterou bychom za normálních okolností běžného koncertního života neměli čas.

Těžiště vašeho repertoáru je v české hudbě – Smetana, Dvořák, Martinů, Janáček, nebo Páleníček. Ale s nemenší empatií, temperamentem a hloubkou se věnujete – ať sólově nebo se Smetanovým triem – i dalším autorům, třeba Lisztovi či Brahmsovi…
…A lituji, že život není nafukovací a nemohu se naplno věnovat i dalším mým miláčkům – Ravelovi, Prokofjevovi, Novákovi. Plánů je přes šílenost a bezútěšnost dnešní doby spousta a pevně věřím, že ještě na některé skladby vbrzku dojde řada.

A abych nezapomněla – taky Beethovenovi, viz nedávné vynikající dvojCD s klavírními trii Ludwiga van Beethovena. Přiznám se, pouštěla jsem si ho kolem Vánoc pořád dokola… Co z Beethovena máte nejraději jako pianistka? Čím vás nejvíc oslovuje jeho hudba?
To mám radost, že jste se nechala unášet právě na vlnách Beethovena. Co mám nejraději? To mě nutí k Sofiině volbě, neznám klavírního Beethovena, který by mě nefascinoval. Byl prvním z klasiků, který mě v dětství uhranul svou intenzitou emocionálního světa, velkolepostí a jasnozřivostí. Vybrala jsem si jej, přes lásku k romantickým koncertům, i jako autora mého absolventského koncertu na závěr studií na pražské AMU, a sice jeho Císařský Es dur. A tak to zůstalo dodnes, pokud zařadím do repertoáru klasika, vždy je Beethoven na prvním místě.

Ještě se vracím k české hudbě a ke Smetanovi. Český repertoár hrajete i v zahraničí. Jak je tam přijímána, třeba konkrétně Smetana?
S velkým zaujetím a překvapením. Většinou posluchači dodnes v mnoha zemích, a to i v Evropě, netuší, že se Smetana věnoval klavíru tak intenzívně. Znají jen stále dokola hranou Mou vlast a Prodanou nevěstu, někdy i jen úryvky z těchto děl. Snažím se vytvářet neotřelé kombinace Smetanových klavírních skladeb, abych ukázala jeho neskutečnou variabilitu a nadčasovost, nejen typickou inspiraci národním tancem a písní. Podle mě, kdyby posluchači nevěděli, co hraji, klasického Smetanu by v mnoha skladbách těžko identifikovali. Zabývám se jeho odkazem už mnoho let a stále je v interpretaci co objevovat.

Pokud vím, před časem jste se hodně věnovala Domeniku Scarlattimu, připravovala jste pro Český rozhlas nahrávku jeho 550 sonát. Co vás k tomu motivovalo a v jakém stavu tento projekt teď je?
To byl krásný čas. Scarlatti je génius, který chrlil nápady s neskutečnou lehkostí a virtuozitou. Sám musel být naprosto unikátním hráčem, který klaviaturu ovládal se svrchovanou bravurou. Nevím, v jakém stadiu se nahrávka nalézá, změna na místě dramaturga v Českém rozhlase a čas pandemie míchají kartami, ale každopádně mých více než 80 Scarlattiho sonát, které jsem pro Český rozhlas nahrála, mi odkrylo nádherný svět italského baroka, svět, který má nekonečnou škálu pestrobarevnosti pojetí.

V současné době jsou hudebníci vedle případných online koncertů bez publika „odsouzeni“ převážně k nahrávání. Vy jste tuto oblast nikdy nezanedbávala ani jako sólistka, ani s triem. Chystáte nové projekty?
Vedle zmíněného komorního projektu s díly Josefa Páleníčka, který zahrnuje klavírní trio, sólový klavír, dua s klavírem mnoha tváří – s violoncellem, houslemi, dechovými nástroji – a je minimálně na vyplnění 3 CD, bychom rádi s triem pokračovali v Beethovenovi. Už jen proto, že dvojCD k naší nečekané radosti vzbudilo v záplavě nahrávek Beethovenových oslav loňského roku takový ohlas. Mnoho reakcí směřovalo k dotazu, kdy se posluchači dočkají pokračování, respektive dokončení beethovenovského integrálu.

Kdesi jsem si o vás přečetla, že svým talentem, hudební náturou i osobním osudem se podobáte Claře Schumannové. Cítíte to taky tak? A máte v repertoáru její skladby?
Přirovnání mi lichotí, to nepopírám. Clara ve své době musela vzbudit obrovský rozruch, první skutečná velká interpretka, která posunula možnosti emancipace o ohromný kus kupředu. Nahrála jsem před časem její klavírní koncert spolu s koncertem Roberta Schumanna live na CD ve spolupráci s Moravskou filharmonií a Petrem Vronským a díky tomu jsem pronikla více do jejího pozoruhodného života. Její koncert a moll, mladistvé dílo, jehož první skicu Clara napsala ve 13 letech (!), dokazuje nevídaný talent a vyzrálost. Klobouk dolů před tím, jak dovedla zkombinovat život matky 8 dětí, skladatelky a klavíristky v podmínkách 19. století. V oddanosti a víře v génia svého muže se vzdala dráhy skladatelky, aby mohla premiérovat, propagovat a interpretovat díla Schumanna a jeho nejbližších kolegů Mendelssohna, Brahmse, Chopina.

V téhle době určitě fungujete více než jindy jako maminka dvou synů. Řešili jste doma nějaké problémy s distanční výukou? A hlavně: dozvěděla jste se něco důležitého o svých dětech?
Pochopitelně řešili, hlavně v počátku první vlny, kdy pro všechny bylo náročné zaběhnout se do nových kolejí. Navíc starší syn Alex letos maturuje na gymnáziu, o to je vše složitější. Mladší, čtrnáctiletý Oskar, který svůj veškerý volný čas za normálních okolností věnuje tenisu, strádá danými restrikcemi. Ovšem na druhé straně jsme konečně více pospolu, a to nám dovoluje vychutnat si na maximum rodinné soužití, než nám děti definitivně vyletí z hnízda.