Přes vilu Wahnfried až do soudní síně norimberských procesů. Noví Mistři pěvci v Bayreuthu

  1. 1
  2. 2
Po včerejším předpremiérovém profilovém článku, který představil režiséra nového nastudování Wagnerových Mistrů pěvců norimberských coby zahajovacího titulu letošních Bayreuthských slavnostních her, teď Barrie Kosky a jeho debut na Zeleném vršku podruhé: v prvních ohlasech na jeho inscenaci i samotné hudební nastudování, v překladu ze zahraničního tisku.
R. Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg – Michael Volle (Hans Sachs) – Bayreuth 2017 (foto Bayreuther Festspiele/Enrico Nawrath)

Slavnostní louka jako Norimberský proces. Premiéra Mistrů pěvců norimberských v Bayreuthu
(Spiegel – 26. 7. 2017 – Werner Theurich)

Všecko Wagner, nebo jak? Barrie Kosky inscenuje Mistry pěvce norimberské pozoruhodně zábavně – a místo Wagnerova antisemitismu tematizuje všeobecnou nenávist k Židům.

Antisemitismus Richarda Wagnera, musíme se tím opravdu ještě zabývat? Mistři pěvci se chtějí zaprášeným uměním a zabedněností zbavit mladého divocha, zastupují tu ještě něco? Když někoho jako režiséra Barrie Koskyho Wagner vlastně moc nezajímá, jak jednou řekl, je to zřejmě dobrý předpoklad, aby na tuto otázku odpověděl. Šéf velmi opěvované berlínské Komické opery se tak do bayreuthské inscenace Mistrů pěvců pustil s odstupem. A podařila se mu inscenace obdivuhodně zábavná a přesvědčivá.

Režisér Barrie Kosky překvapí hned na začátku, sotva se zvedne premiérová opona. Ve vile Wahnfried se koná – hezký a dvojvýznamný – kávový dýchánek s Franzem Lisztem, Cosimou, monstrózními novofoundlanďáky Molly a Markem, ale jako šéf tu stojí samozřejmě Richard Wagner – vlastně sedí u klavíru a režíruje.

Z nástroje postupně vylézají Wagnerovi dvojníci, snadno rozpoznatelní podle černého baretu. Tato znásobená přítomnost skladatele není ve výkladech Wagnera nová, ale Barrie Kosky tak sebevědomě ruší jasné C dur předehry a nalomený, ironický tón podkládá celé inscenaci. Od začátku ho v tom podporuje ráznost interpretace švýcarského dirigenta Philippa Jordana, který, rovněž s odstupem, udrží elegantní energii a jasnou kresbu vytvořenou v předehře po celé čtyři a půl hodiny. Právě tak vzletně choreografovaný děj je permanentně nahlížen z různých perspektiv, neboť Kosky má s Wagnerem cosi za lubem. Jen nechce naplňovat nějaká banální očekávání.

Barrie Kosky se dívá z různých metaúrovní a převrací příběh o zamilovaném písničkáři Waltheru von Stolzingovi, který kvůli své lásce k řemesnické dcerce Evě musí vyhrát song-contest uspořádaný norimberským cechem. A tady platí pravidla, kterých se jako svobodný umělc držet nemůže a nechce. Bohudík mu v tom sekunduje moudrý švec a básník Hans Sachs (Wagner sáhl k reálné historické postavě) všemožnými triky a intrikami.

Jako choulostivou, diskutabilní roli každé inscenace zapojil Wagner cechovního mistra Sixta Beckmessera, který nejen že je remcal už povahou, nýbrž nabízí se také jako antisemtiská projekční plocha, jako ilustrace předsudků a banální satira.

To všechno režie předpokládá jako známou věc, přesto však, je-li to nutné, maluje někde tlustým štětcem. Koskyho Beckmesser se pohybuje mezi ješitností, bigoterií a obyčejnou naivitou, takže místo antisemitismu Wagnerova a jeho doby je tematizována agresivní nenávist k Židům. V divoké scéně rvačky ve sběhu lidí na konci druhého dějství se výsměch a hněv snese na outsidera Beckmessera, který ke zděšení právě tak bigotní smečky měšťanů ještě vrhá okem po čisté Evě. Beckmesserovi je nasazena ošklivá, zkarikovaná židovská hlava, zatímco se táž karikatura současně objeví nad jevištěm jako obrovský balon a mene tekel pogromu. Je to komické a děsivé zároveň, stylový prostředek dvojvýznamného Koskyho a Wagnerova kosmu.

Už v radostně burleskní interpretaci měšťanského světa Wagnerova pohádkového Norimberku uzavírá Kosky první dějství suchým odkazem k reálným norimberským procesům po druhé světové válce. Dekorace odjede do pozadí, co zůstane, je chladná soudní síň s prapory čtyř vítězných mocností a osamělým vojákem. Jasný statement, že nikde nevládne idyla, Wagnerův Norimberk je jen fikce a město pouze znázorňuje Wagnerův ideál Německa.

Adekvátně k tomu předvádí Barrie Kosky norimberské měšťany důsledně historicky, i když mají cechovní mistři od Konrada Nachtigalla až po Hanse Foltze dlouhé vlasy a vousy jako rozjaření fanoušci heavy metalu. Také pokaždé přitakávají pravidlům mistrů pěvců prudkými pohyby hlavy, což (nejen zdálky) připomíná „headbanging“. Kostýmy navrhl Klaus Bruns v tomto smyslu.

Čas jde mimo něj – a co zbyde, je Wagner
Tyto protiklady vede režie důsledně až ke vždy problematické scéně slavnostní louky ve třetím dějství, která je z praktických důvodů rovnou přenesena do soudní síně norimberských procesů. Zde vítězí pak zpěvem a inovacemi to nové a do budoucnosti ukazující v postavě vítěze Walthera, zatímco nabádající Hans Sachs („Nepohrdejte mi mistry!“) na konci zůstane zcela sám u holého řečnického pultu a jako Wagner musí dirigovat na jevišti současný orchestr. Jeho varování před škodlivými cizími vlivy („Vlašské cetky!“) doznívá do prázdna, čas jde mimo něj. Co zbyde, je totiž všecko Wagner. Ten bude žít, dokud bude žít umění.

Michael Volle je jako Hans Sachs (před deseti lety zpíval v inscenaci Mistrů Kathariny Wagner Beckmessera) absolutní hvězdou inscenace. Zpívá a hraje klidový pól děje silným hlasem, i zjevem představuje ideální obsazení. Společně s Klausem Florianem Vogtem (Walther von Stolzing) suvernénně drží inscenaci, která není prostá zdlouhavosti. Vogtův tenor s kovovým leskem je jako stvořený pro Walthera, už při svém bayreuthském debutu roku 2007 si tento prototyp wagnerovského světlovlasého tenora publikum bez potíží získal a jeho mezinárodní kariéra mohla odstartovat.

Zisk pro každý ansámbl
Günther Groissböck jako Evin otec Veit Pogner účinkuje s obvyklou převahou a hlasovou průrazností skvělého basisty, který si přisvojí každou inscenaci, ale i herecky je na výši. Naopak jeho dcera v provedení sopranistky Anne Schwanewilms, vlastně wagnerovské expertky, sklidila nějaké to zabučení za svůj poněkud přiškrcený hlas a za verzi zralé ženy, která se zmítala, jako když se brankáře zmocňuje panika před vstřelením gólu – za což ale může také pochybná režijní koncepce role. Magdalena naopak měla ve Wiebke Lehmkuhl svěží představitelku s jasným hlasem a intenzitou a plně přesvědčila.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg (Bayreuther Festspiele 2017)

[Celkem: 8    Průměr: 3.4/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Stippy

Obě recenze jsou příliš opatrné, řečeno taky velice opatrně. Režisér dostál své vlastní přezdívce a stvořil nechutný karikující zlovolný škleb. Musel mít radost z toho, že se mu konečně podařilo postavit Wagnera před Norimberský soud. Chápu, že rodina Wagnerů trpí dvojitou dávkou Schuldigkeit, a taky chápu, že festival musí hledět revolučně vpřed a stále se “oživovat”, jenomže flagelantství je slepá ulička. Tak přenádherná muzika si to vskutku nezaslouží.