Prezident MHF Leoše Janáčka Tomáš Netopil: Chtěl bych být inspirací

Tomáš Netopil (narozen 18. července 1975) je považován za mezinárodně uznávaného dirigenta. V současnosti působí jako generální hudební ředitel filharmonie a opery v Essenu a stálý hostující dirigent České filharmonie. K jeho bohaté domácí i zahraniční činnosti dirigentské přibyl loňského roku i post prezidenta jednoho z nejvýznamnějších hudebních festivalů v České republice – Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, který je jediným pořadatelem, jenž pravidelně představuje prestižní zahraniční symfonické a komorní orchestry v Moravskoslezském kraji.

Pane prezidente, to jistě není náhoda. Jaký je váš vztah k Moravskoslezskému kraji a k tomuto festivalu, jehož počátky sahají až do sedmdesátých let minulého století?
Na festivalu jsem měl možnost v minulosti již několikrát vystoupit. Nejenom v Kulturním domě, který se doufám brzy promění v dynamický architektonický skvost s novým koncertním sálem, ale i na hradě Hukvaldy. Navíc je Ostrava a Janáčkova filharmonie úzce spojena s mými profesními začátky. Dirigoval jsem s orchestrem nejenom své ročníkové výstupy na pražské HAMU, ale i svůj absolventský koncert. Potom jsem stále s orchestrem spolupracoval a dostával od něj spoustu cenných rad a zkušeností. V neposlední řadě jsme se společně setkali i na Janáčkově festivalu. 

Prezidentská funkce bývá čestnou funkcí. Vnímáte to také tak? Anebo nacházíte ještě čas a sílu se kromě svého dirigentského účinkování více spolupodílet i na náplni a charakteru festivalu?
Čestná funkce by mne asi neuspokojila a nedávala by mi úplný smysl. Tuto roli vnímám velmi živě a aktivně právě i ve vztahu k dramaturgii a dalšímu směru celého festivalu. Vedle role dirigenta festivalových koncertů bych chtěl být také inspirací a plnohodnotným členem týmu. 

Festival je dlouhodobě spojen se jménem Jaromíra Javůrka, jeho ředitele. Naskočil jste do dobře rozjetého vlaku. Jak spolupracujete s panem ředitelem? Podílel jste se například už nějak na letošní dramaturgii festivalu?
S panem ředitelem se známe již řadu let. Dokonce je naše první setkání datováno asi mým sedmnáctým rokem života, kdy jsem se jako tehdejší student houslí konzervatoře Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži zúčastnil víkendového dirigentského kurzu pod vedením pana Javůrka. To jsem ještě nevěděl, že budu dirigent a že budu v budoucnu s panem Javůrkem tak úzce spolupracovat.

Údajně nejočekávanější událostí festivalu 2022 mělo být vystoupení dirigenta Vladimíra Fedosejeva s Velkým symfonickým orchestrem Petra Iljiče Čajkovského z Moskvy. Předpokládám, že po ruské invazi na Ukrajinu vedení festivalu ruské umělce odřeklo. Je tomu tak? A kdo je nahradí?
Ano. Reakce Janáčkova festivalu byla velmi rychlá a přišla záhy po 24. únoru. Vím, že by se kulturní svět neměl slučovat s tím politickým, a nejsem žádným příznivcem kulturní reakce, která se vymezuje proti všemu ruskému. Na druhou stranu je důležité vyslovit uměním a hudbou názor, který jednoznačně odsuzuje toto nelidské počínání a krutou realitu dneška. Jsem rád, že se nám podařilo oslovit a pozvat do Ostravy polský orchestr Sinfonia Varsovia pod vedením polsko-ukrajinského dirigenta Yaroslava Schemeta. Společně provedou v první půli koncertu díla polských a ukrajinských skladatelů a druhá část bude symbolicky patřit Beethovenovi a jeho Osudové symfonii.    

Letošního roku se všude připomíná 300. výročí narození Jiřího Antonína Bendy. Vím, že jste nastudoval s Českou Filharmonií jeho melodram Medea, ostatně jsme se setkali při besedě před premiérou 9. února tohoto roku v pražském Rudolfinu. Překvapilo mě, jak živě a skutečně dramaticky působila Bendova hudba ve vašem podání. Objeví se také Bendova dramatická tvorba na janáčkovském festivalu?
Musím přiznat, že se stal pro mne Bendův melodram zprvu výletem do neznámých končin tohoto hudebně-dramatického žánru a nyní jsem přesvědčen o tom, že ten výlet byl dosti dobrodružný na to, abych si ho nezopakoval. Ano, snažíme se tento melodram zařadit do dramaturgie následujících let a doufám, že to bude krásné zpestření a oživení festivalu.

Na letošním festivalu vystoupí i jeden z předních světových cembalistů Jean Rondeau, a to dokonce dvakrát. Domnívám se, že je to především vaše iniciativa. Jak jste ho pro spolupráci získal a proč je mu věnováno tolik prostoru?
S Jeanem se známe a pracovali jsme společně na koncertech v Essenu. Jsem také jeho velký příznivec a moc mne baví jeho osobitý přístup k interpretaci barokní hudby. Myslím si, že kombinace jeho sólového barokního recitálu a francouzské hudby dvacátého století bude velmi vzrušující. Francis Poulenc napsal nádherný koncert „Concert champêtre“ pro cembalo a symfonický orchestr. Cembalo jako dominantní nástroj období baroka, galantního stylu a větší části klasicismu tu dostává novou roli sólového nástroje, který svým charakteristickým zvukem a barvou společně s orchestrem rozkrývají nové obzory kompoziční práce.

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka už dávno není jen festivalem vážné hudby. Součástí dramaturgie jsou různé žánry včetně folklóru. Jak se vy srovnáváte s tímto mísením žánrů v dramaturgii festivalu?
Janáček a folklór, to jsou dva pilíře, které od sebe nelze odloučit. Ze své vlastní zkušenosti vím, jak hluboko se mne folklór dotknul a jak hluboce jsem skrze folklór Janáčka pochopil. Na druhou stranu mne Janáčkova hudba vždy k folklóru vrátí zpět. A to je ten kruh a ten neodmyslitelný Janáčkův vztah k lidové hudbě a k životu.  

Máte nějakou vizi, kterou byste chtěl do budoucna na festivalu uskutečnit?
Jak jsem již zmínil na začátku rozhovoru, budeme v příštích sezónách poněkud limitováni prostorem pro velké symfonické koncerty. I když další místa, kde se posluchači se symfonickou hudbou setkají, jsou již v hledáčku, jde bohužel vždy o malý ústupek velikosti nebo kapacity sálu. Co se týká dramaturgie nebo vize, myslím si, že by to měl být právě odkaz Leoše Janáčka a systematického uvádění jeho symfonického a operního díla. Vedle kvalitní komorní řady by to měla být hlavně otevřená náruč mladým začínajícím interpretům. Ti potřebují více než kdykoliv dříve naši podporu a živý zájem o jejich uměleckou výpověď. 

Děkuji za rozhovor a přeji vám i festivalu mnoho úspěchů.