Pro mě je nejdůležitější příběh každé skladby

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jako kytarista jsem si to odpracoval přes kluby a malá pódia. Když jsem cítil, že to je ono, vybral jsem stavební spoření a začal investovat do prvních nahrávek, větších pódií a cest. Pak už mi nabídky přišly samy. Ve skladbě to bylo jiné, tam mám štěstí na skvělé hudebníky a akce, které mojí novince vždycky přinesly jakousi výlučnost v dramaturgii. To je pro novou skladbu velice důležité. Loňské vítězství v skladatelské soutěži Krzystofa Pendereckého mi hodně pomohlo v Itálii, kde spolupráce pokračuje.

V nakladatelství Radioservis vám vyšlo nové CD nazvané Three concerts, které obsahuje vaše tři koncerty – pro harfu, pro hoboj a pro flétnu. Proč by si ho lidé měli koupit?

Měl jsem radost, že vydavatelství Radioservis souhlasilo s mým výběrem, protože tím to cédéčko dostalo časosběrný rozměr. Mám rád formu instrumentálního koncertu, protože v postavení sólisty a orchestru – tedy jedince a okolního světa – je velký prostor pro symboliku. A nějak intuitivně cítím, že ty tři skladby měly u svého zrodu šťastnou hvězdu a že je dobré, že jsou pohromadě. Pár lidí mi řeklo, že je cédéčko prý pokaždé nabije dobrou energií, tak třeba proto.

Které vaší dosavadní kompozice si ceníte nejvíce a proč?

Momentálně mám asi nejvíc rád Partitu pro klavír, kterou jsem psal letos pro festival Opera Barga. Má takový jednoduchý čistý styl a uměřený zvuk. Ale jinak se vlastně moc staršími skladbami nezabývám, na to je brzy.

Jako kytarista vystupujete po celém světě. Jaký volíte repertoár a liší se podle zemí a světadílů?

Hraju výlučně svůj autorský recitál, ničím to neředím. Řekl jsem si už před lety, že buď mě pořadatelé přijmou jako hrajícího autora, nebo nebudu hrát vůbec. Mám skladeb asi na dvě hodiny, pokaždé je mírně obměňuji podle pódia, či momentálního rozpoložení. Rád naciťuji situaci až na místě. Když musím hlásit program půlroku dopředu, to je pro mě neřešitelná situace.

Hrajete v tradičních koncertních sálech nebo i v jiných prostorách?

Hraju všude, kam jsem pozván. Moc rád mám menší komunitní prostory. Před pár měsíci jsem hrál třeba v krásném klubu Eleuzína v Banské Šťiavnici a to bylo doslova epicentrum pozitivní deviace. V Indii jsem zase hrál v jedné jeskyni zasvěcené Ganeshovi, to bylo krásné.

Teď v lednu budete mít sólový kytarový recitál v Kennedyho centru ve Washingtonu, který se bude zároveň vysílat online do celého světa. Jak obtížné je dostat se do programu takové instituce?

Zprávu, že si mě vybralo Kennedyho centrum, jsem obdržel z naší ambasády ve Washingtonu. Online vysílání koncertu je samozřejmě skvělá věc, jsem rád, že si koncert budou moct najít i čeští diváci na stránkách Kennedyho centra a na YouTube. Jakou cestou si mě našli nevím, ale brzy se to dozvím. Určitě pomohlo, že jsem letos hrál na Chicago Guitar Festival a také jsem se tam dobře uvedl skladbou pro členy Chicago Symphony Orchestra. V Americe se všechno rozkecá velice rychle, jak jsem zjistil.

Co zde budete hrát – a jak jste koncipoval program právě tohoto koncertu?

V Americe půjde o dvojkoncert, protože dva dny před Washingtonem budu hrát v Bohemian National Hall v New Yorku. Budu hrát skladby, které mám už v rukou, v těle, nebudu hrát nic vyloženě nového. Přeci jen mám respekt z on-line vysílání, chci se zkrátka cítit při hraní jako doma v obýváku.

Často se podílíte na mezioborových projektech s prvky hudebního divadla, improvizace, propojení slova a hudby. O jaké projekty šlo a co pro vás znamenají?

Kdysi jsem s pražskými básníky dělal pořad Ponocování. Tam začaly živé performance, kde jsem buď od kytary či od klavíru tvořil takové rychlomelodramy. Z těchto večerů pak vzešlo pár nahrávek a řada témat například i pro cédéčko Supraphonu na knihu Martina Ježka. Pro mě takové improvizační akce jsou často tematickou základnou pro melodramy, kterých pár mám.

Snad mohu prozradit, že jste ročník 1984.  Jste uváděn jako mladý talentovaný skladatel a kytarista. Jak dlouho je v této branži vlastně tvůrce a interpret „mladý“?

Ještě na konzervatoři o mně vyšel v jakémsi jihočeském časopisu článek s titulkem „Mladý a talentovaný“. Myslel jsem, že zalezu sto sáhů pod zem. Nevím, nějak těmto oslovením neholduju.

Jste autorem učebnice Chci být kytaristou pro začínající adepty na tento nástroj. Co vás vedlo k jejímu napsání a jak jste ji koncipoval?

Oslovil jsem nakladatelství Bärenreiter s nápadem napsat rozsáhlejší sešit skladeb v jakési volnější formě, kdy děti budou moci samy rozhodnout například o konci skladby, o basovém doprovodu, rytmu apod. Několik skladeb je doslova křížovkou, či jen návodem a teprve kreativita dětí skladbu dotvoří. Učebnice vyjde na jaře a já jsem nesmírně zvědavý na její ohlasy na našich ZUŠkách.

Jaké máte další plány do budoucnosti?

Moc neplánuji, v posledním roce mám pocit, že mi toho bylo naplánováno víc než dost a největším úkolem je nyní uhájit volný čas pro své blízké a sebe. Úkoly přicházejí samy. Mým nejbližším plánem je po Americe začít psát Concerto Grosso, které zazní příští jaro. Pro město Znojmo píšu Symfonickou báseň o řece Dyji a chystám koncertantní suitu pro violu a smyčcový orchestr. Pro Pražské kytarové kvarteto chystám jednu komorní skladbu a do finále jde práce na Koncertu pro fagot a orchestr pro Jana Hudečka. Především chci ale letos více hrát, minulý rok jsem proseděl nad partiturami a cítím, že si má hlava volá o rovnováhu. 

Děkuji za rozhovor a vše nejlepší k narozeninám!

 

S Krzystofem Pendereckim (zdroj L. Sommer)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na