Prodanka a Káťa v zahraničí. Nejen to v Operním kukátku

Na mnoha místech dochází k porovnání přístupu ruského a evropského filozofického myšlení při hodnocení látek operních děl od ruského hudebního klasicismu až k Prokofjevovi a Šostakovičovi. Zásadní otázkou pro autora zůstává ztvárnění moci v ruských operách, a to jak v pohádkových, tak i historických sujetech. Dále zkoumá i genderové hledisko a opakující se archetypy ve smyslu jungovské psychologické školy, problémy národní identity a mnohé další otázky. Velmi podnětná kniha, která zřetelně překračuje muzikologický rámec, je také svým přesahem do mnoha dalších humanitních oborů. Přes zdánlivě obtížnou anotaci se kniha velmi dobře čte, jde o prvý překlad do německého jazyka z ruského originálu. Kniha je cenná i přístupem k problému, neboť rehabilituje operní libreto (často podceňované jako „užitkový“ text) jako umělecko-historický dokument, nesoucí mnohé další významy.

Operní úsměv
Tenor všech tenorů Enrico Caruso (1873–1921) jednou onemocněl banálním respiračním onemocněním během svého angažmá v New Yorku.

Když se uzdravil, požádal místního lékaře, který k němu docházel, o vystavení účtu za poskytnuté služby. Lékař mu předložil účet na 500 dolarů, což byla na tu dobu opravdu značná suma. Caruso zareagoval s humorem: „Tak to jsem byl mnohem vážněji nemocný, než jsem si myslel!“