Ptali jste se: Petr Zuska

To já také. No to je právě zase alfa a omega toho, o čem jsem mluvil. Bajadéru jsme odložili o pár měsíců. Hlavně ze zmíněných finančních důvodů. Víte, tady v Národním divadle je bohužel taková situace, když to nazvu symbolicky, Hlava 22. My sice plánujeme premiéry s dvouročním předstihem, někdy i s větším, protože provozně to jinak nejde, ale co budeme mít za peníze, se dozvíme za pět minut dvanáct. Takže to je trochu na hlavu postavené. Bohužel já s tím systémem v tuto chvíli nemůžu nic dělat. Nicméně Bajadéra bude, jen o pár měsíců později. Přispěl k tomu ještě jeden fakt: Bajadéra, jak víte, má být ve Státní opeře a z Ministerstva kultury došel najednou povel, že v létě bude probíhat velká rekonstrukce. Takže my bychom inscenaci nemohli ani odpremiérovat, ani reprízovat… A co se samozřejmě nakonec stalo? Velká rekonstrukce se opět nekoná. Jenomže pochopitelně v repertoáru se s tím už počítalo. No prostě je v téhle zemi velký nepořádek. A kultura a umění je obrazně řečeno na jejím chvostu.

Proč příští rok zase budete mít opět premiéru Romea a Julie? Vždyť nedávno byla premiéra Vámosovy inscenace, která nebyla vůbec špatná. Není to škoda? (Mirek Lesák)

Myslím si, že není škoda, když vzniká něco nového. Co se týká Vámosova Romea, já si ho velice vážím, také jsem to byl já, kdo ho sem přinesl na repertoár, ale hráli jsme tu inscenaci od roku 2006 do roku 2009 nebo dokonce 2010, což si myslím, že je docela slušná řádka let. A teď myslím nadešel čas tento titul uvést, protože Romeo a Julie je něco, co repertoáru vždy sluší.

Já jsem Romea a Julii chtěl dělat už velice dávno. Je to prostě jeden z baletních titulů, o kterém jsem věděl, že se do něj chci jednou pustit, a myslím si, že i pro diváky bude zajímavé, vidět to téma zase jednou nazřené úplně jiným způsobem. Jak stylově v rámci tancování, tak třeba v rámci celkového divadelního uchopení toho příběhu vůbec. Je to podobné jako s tím Oskarem Nedbalem v jedné z předchozích otázek. Když si vzpomenu na slavnou verzi Romea a Julie od Miroslava Kůry a Petra Weigla, která měla premiéru tuším v roce 1971, tak byla na tu dobu samozřejmě úžasná a stala se legendární. No a mezitím proběhly v Národním divadle další tři verze Romea a Julie. Musíme hledat nové cesty a k jednotlivým titulům přistupovat s novým tvůrčím potenciálem. To je alfa a omega divadla, balet nevyjímaje.

Neplánujete na příští či přespříští sezonu návrat baletu Oněgin? Moc mi na repertoáru chybí. (Kuba)

Bohužel, Oněgina už na repertoáru asi neuvidíte. Nám chybí také… Skončila nám práva, museli bychom zažádat o práva nová, což by nebylo zadarmo a v současné finanční situaci, kterou skloňuji asi po desáté, to není možné.

Dobrý den, kam zmizel ze souboru pan Kročil? Měla jsem ho moc ráda. (Petra)

Já jsem měl Ríšu také rád. Richard, myslím si, že to bylo v roce 2011, měl úraz. Dlouhodobě byl mimo, a to víc než půl roku. A něco mu zřejmě v té době proběhlo hlavou, takže se rozhodl, že s tancováním skončí a naloží dál se svým životem úplně jiným způsobem. Tak jsme se dohodli na ukončení pracovního poměru. Ten rok dostal ještě na rozloučenou cenu Thálie. No a teď se věnuje úplně jiné práci a s baletem už nemá nic společného.

Dobrý den, s kým se vám pracuje ze souboru nejlépe? (Petr)

To je hodně těžké, říct, s kým se mi pracuje nejlépe. Jsou samozřejmě lidé, kteří jsou na mě víc napojení, protože toho ode mne tancovali už víc. Nebo jsou někteří stylově univerzálnější, zkušenější, tak s těmi se mi pracuje vždycky líp než s těmi, kteří třeba toho za sebou tolik nemají. Ale hlavně se mi pracuje dobře s talentovanými a kreativními lidmi. A to nejen po technické stránce samotného tancování. Důležité je i to, pokud má tanečník v sobě nějaké charizma a dokáže přenášet věci přes rampu a taky pokud je na tom dobře herecky.

Jsem moc ráda, že se konečně za vašeho šéfování v Praze objevil Cranko, Forsythe, Ek. Co plánujete z podobných věcí dál? Děkuji. (Dana)

Pochopitelně mám i do budoucna se souborem a jeho repertoárem určité vize a plány, které jsou mezinárodního, až řekněme světového rozměru. A to jak v rámci klasiky, tak i současného tanečního divadla. Na příští tři sezony mám již naplánované či již předjednané věci s mnoha zajímavými tvůrci. „Největší“ jména z nich jsou jednak asi Jiří Kylián a Mats Ek (z těch, které naši diváci již znají) a z těch nových Ohad Naharin a Alexej Ratmanskij. Vše záleží na již mnohokrát výše zmíněných financích a také na tom, jak dlouho ještě budu šéfem.

Dobrý den, chci se zeptat, zda plánujete využití karty věrného diváka i pro představení ve Státní opeře? Myslím, že tam jsou na programu velmi zdařilá baletní díla a určitě by to uvítali i další baletní nadšenci, kdyby byla možnost nákupu vstupenek se slevou. Je možné, že by se návštěvnost i zvýšila. Děkuji za odpověď. (Jana Mikulíková)

To je otázka pro obchodní oddělení. Tady je jeho odpověď: Od 1. května 2013 lze na pokladnách Národního divadla zakoupit inovovanou Kartu věrného diváka, která platí i pro návštěvu představení Státní opery. Bližší informace jsou na webu Národního divadla. Původní karty vydávané do 30. dubna 2013 neumožňují navštívit představení Státní opery, ale držitelům původních karet umožníme zakoupit si paralelně i novou kartu, aby mohli začít s výhodami navštěvovat i představení Státní opery. Obě karty bude možno používat až do vypršení platnosti podle příslušných podmínek, daných pro daný typ karty.

Těšila jsem se, že baletů bude po spojení se Státní operou na programu víc a že také budou alespoň tři premiéry každou sezonu, jak jste sliboval. Bohužel tomu tak není. Proč? Děkuji za odpověď a přeji vše dobré. (Eva Millerová, Praha)

Že bude představení na programu víc, to se, myslím si, přeci děje. My máme 82 tanečníků a za tuto sezonu soubor odehrál 150 představení, to jenom na pražských scénách, plus 25 na zájezdech. To je celkem 175 představení. Žádný jiný soubor obdobného typu, který má mezi 80 a 90 tanečníky, což je normální počet v evropských baletních domech, takový počet představení neodehraje. My hrajeme téměř dvakrát víc než srovnatelné soubory venku. To je odpověď na tu první otázku. A co se týká premiér… Myslím si, že už jsem na to odpověděl asi třikrát. Já samozřejmě bojuji za to, aby příští sezonu byly tři premiéry, ale bohužel nevím, jestli se mi to podaří. Na přespříští sezonu jsou tři premiéry opět naplánované. Ovšem do budoucna je situace s rozpočtem skutečně tak strašná, že nemůžu slíbit, že se to stane. Nicméně, je to v mých vizích a máte pravdu, že jsem to deklaroval – to, že velký balet standardně bude dělat tři premiéry za sezonu, kromě této první sezony, která byla přechodová. A také za to bojuji a budu bojovat dál. To je ale všechno, co vám můžu slíbit…

Na která představení máte nejvíce plno a na která představení lidi moc nechodí? A proč se příští sezonu ve Státní opeře nebude hrát Giselle? Není to škoda? (Eva Kolářová)