Pucciniho Butterfly v Plzni by se mohla hrát pod názvem Pinkerton

  1. 1
  2. 2
Na Nové scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni se v sobotu 21. ledna uskutečnila premiéra slavného titulu - Pucciniho opery Madama Butterfly. V hudebním nastudování Jiřího Štrunce, v režii Martina Otavy, který překvapil v minulých sezonách zajímavými inscenacemi z italského repertoáru - Pucciniho Edgarem a zejména velice zdařilým Macbethem.
Puccini: Madama Butterfly – Věra Poláchová (Čo-Čo-San), Paolo Lardizzone (B. F. Pinkerton) – DJKT Plzeň 2017 (foto Pavel Křivánek)

Dramaturgie letošní sezony v Plzni je posazena do atraktivní tóniny. Butterfly po Oněginovi, v dohledu je populární Dvořákova Rusalka, mezitím se sáhne ke klasické operetě. Co víc by si typický operní divák, vyznávající termínem znalce Kurta Honolky epochu pěvecké opery, mohl přát? Mně sice třeba chybí avizovaný Smetanův Dalibor či dosud v historii plzeňského divadla nikdy neuvedená Janáčkova opera Výlety pana Broučka, nicméně hodnocení dramaturgie je vždy záležitostí ryze subjektivní.

O Puccinim a jeho opeře Madame Butterfly netřeba pochybovat, je to dílo od roku 1904 světově hrané, populární u pěvců i obecenstva, navíc prošlo tvrdou prověrkou času bez ztráty květinky. Hesla meziválečné české kritiky a estetiky o jakémsi “efektním, laciném dramatikovi” byla dobově nevydařeným předsudkem. Exotické, lákavé prostředí, jímavý osud mladičké Čo-Čo-San, nádherná a působivá melodika, citlivé harmonie, tónomalby, skvělá instrumentace. Výtečná hudební charakterizace japonského prostředí – témata postavená na japonské pentatonice i s tématy tritonovými. Realistická charakterizace Pinkertona názvukem na severoamerickou hymnu, anticipující jeho “Amerika for ever” s efektním vysokým béčkem na vrcholu sebevědomé fráze. Čo-Čo-San, toužebně čekající na návrat manžela, skvělé symfonické intermezzo orchestru – to vše jsou silná pozitiva díla, která ho přenesla již přes sto let. Vedle širokodechých melodií a působivé lyriky na nás dýchne i ta trocha imprese v nádherné instrumentaci, vždyť Debussyho Pelléas byl proveden dva roky před Butterfly a Puccini o něm moc dobře věděl. V Butterfly je jistě více než u jiných děl spolupřítomna i ona pověstná kapka sentimentu. Záleží ovšem především na režii, zda ji udrží v racionálně vymezených mantinelech. Je vždy na tvůrcích inscenace, co vyhmátnou a upřednostní.

Martin Otava si je zřejmě dobře vědom, tak jako před časem legendární Hanuš Thein, že italské opeře nesvědčí nepřirozený rádoby “modernismus” ve smyslu překládání děje kamsi do “stratosféry”, když základem všeho musí být vždy výrazný pěvecký výkon, režií usměrňovaný do přesvědčivého výrazu. A to jak v režii vztahů, tak i v režii celku ve scénickém pojetí. Martinu Otavovi se podařilo vytvořit příjemně poetické ladění díla na půvabné, intimitu navozující scéně Pavla Kodedy (scénograf je vždy pravou rukou režiséra a naplňuje jeho pojetí), držící se pohledu na tradiční Japonsko, které ozrcadluje romantizujícím pohledem. Tradiční japonská zahrada s můstky, sakura, jež odráží osud Čo-Čo-San, rozkvetlé květy vystřídá odkvétající torzo. Nápaditý je závěr, kdy se můstky spojují v dlouhý most, po kterém hrdinka díla odchází do černého tunelu, chápaného zde coby nová dimenze života. Režijní řešení závěru se mi jeví jako výborná idea, zpochybňující právě onu výše zmíněnou míru sentimentu, kterou jsem osobně, zajisté subjektivně, vnímal často v minulosti jako spíše mírně komickou. Tento závěr má logiku, ideu, která je nosná, zbavena falešného patosu. Jen dlouhé čekání na přestavbu před závěrem je nezvyklé, skoro by to bylo na druhou přestávku… Příjemný půvab inscenace umocňují působivé kostýmy výtvarnice Dany Haklové, respektující tradiční japonskou estetiku a zároveň nijak nepohrdající efektem.

Puccini: Madama Butterfly – Věra Poláchová (Čo-Čo-San) – DJKT Plzeň 2017 (foto Pavel Křivánek)

Co inscenaci chybí, není vůbec její scénická podoba. Ta respektuje pěvce, jejich pozici při vyznění partů do prostoru a zároveň preferuje přirozený, nenucený scénický pohyb bez afektovaných gest, jimiž se vyznačovala před časem Burianova inscenace Tosky.

Co je však – oproti tak úspěšnému Otavovu Macbethovi i Edgarovi – méně na inscenaci imponující, je pěvecké obsazení. Krom výborného projevu Paola Lardizzona v roli Pinkertona se dostávalo spíše do tenat průměrnosti. Což právě v tomto stylu opery, závislém doslova jako na droze především na opojné kráse velkých, barevných fondů, není důvodem k frenetickým aplausům. “Víte, co je to Plzeň?”, zahřímal by patrně legendární šéf Karel Vašata… Ano, Plzeň by měla mít o trochu vyšší laťku na sólisty, jako to již ostatně předvedla v Macbethovi i Edgarovi.

V popředí inscenace stál disponovaný tenorista Paolo Lardizzone, který musel kvůli tomu v posledních týdnech každý den složitě cestovat mezi Plzní a Českými Budějovicemi. Klobouk dolů za tu míru vitality! Ale jak snadno nemusela být premiéra ani v Plzni ani v Budějovicích… Ne kvůli Čo-Čo-San… Pinkerton Paola Lardizzoneho byl pěvecky suverénní, s barevným, vpředu pěkně v masce posazeným typickým spinto tenorem, s vyrovnaným ponticellem přechodových tónů a lehkým “příklepem” shora lehce tvořených výšek. Nerealizace céčka v závěru velkého duetu mi nevadila, Puccinim je dána v Sostenendu varianta setrvání tenoru na As v terciovém souzvuku se sopránem, což má svůj půvab. Všechna mnohá dominantní béčka role, včetně ariosa závěrečné scény, zněla plně a lehce. Paolo Lardizzone má roli zažitou, zpíval ji mnohokrát – sám udává, že sedmdesátkrát! Plynulé legato ve frázování je příkladné (chtělo by to přenést ho v této míře plynulosti do lyrické árie Manrica v paralelní soudobé budějovické inscenaci Trubadúra). Každá fráze se mu zračí výrazově v mimice obličeje, v této roli je plně nad věcí, pohrává si s ní, jako by to byl snadný úkol. Což samozřejmě není ani náhodou! Co zvládáme snadno, děláme obvykle dobře, na čem se trápíme, činíme špatně – tato stará definice je stále platná.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Madama Butterfly (DJKT Plzeň 2017)

[Celkem: 176    Průměr: 4.3/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Dámy Marie Kobielska a Christina Vasileva mají zřejmě na postavu Butterfly nějakou alergii – v minulé sezoně ve Státní opeře Prahy též odřekly (obě !) premiéru ze zdravotních důvodů.