Radek Baborák: Dirigent není ten hlavní boss

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Měl jste životní štěstí být žákem profesora Bedřicha Tylšara, obdivuhodného hráče a vzácného člověka. Co si z jeho vedení, výuky hry a vstupu do života berete v odstupu let za nejpodstatnější?
Velmi podstatná je jeho trpělivost a nekompromisnost. Opravdu vyžadoval například přesné nasazení, rozvržení sil a celou řadu dalších systematických postupů. Jeho odkaz je velmi silný. O tom svědčí mnoho úspěšných absolventů. Mně pomohl i nad rámec jeho profesorských povinností tím, že za mne orodoval u vedení konzervatoře, nebo v mém angažmá u České filharmonie.

Říká se, že máte svůj styl hry, ani český, ani německý. Samozřejmě základ je česká zpěvná hornová škola. Co jste přibral z té německé – a platí ještě vůbec takové klasifikování?
Klasifikování asi už není potřebné. Můj styl vychází z toho, že hraji celou řadu nehornových skladeb. Bacha, Brucknera a různé úpravy, třeba Piazzollu. Takže se snažím ke každému stylu přistupovat odlišně. Ale v celku je to stejně ta moje zvuková představa.

Radek Baborák – Smetanova Litomyšl 25. 6. 2017 (foto František Renza)

Pozoruhodná skladba Viktora Kalabise Invokace vznikla jako povinná skladba pro soutěž. Pro poslední hornovou soutěž Pražského jara napsal Jiří Gemrot Virtuossimo pro lesní roh a klavír. Vzpomínáte, co jste povinně hráli vy, když jste se stal laureátem Pražského jara 1990?
Velmi intenzívně si vzpomínám na skladbu kamaráda Franty Šterbáka – Tři sonety pro lesní roh sólo. Ta sice nebyla povinná, ale vlastně mi vyhrála soutěž ARD v Mnichově.

Svatý Hubert je patron lovců a myslivců. Je taky patronem hráčů na lesní roh?
Ano, určitě. Těch patronů je potřeba i více. Někdy se musíme modlit ke všem svatým.

Dirigujete nejen vaši Českou sinfoniettu, ale i jiné orchestry. Dirigujete často zpaměti. To je dar vizuální paměti, nebo si při studiu skladby zafixujete její kompoziční stavbu?
Nemám dar nějaké speciální paměti a čím jsem starší, tím více hraji vše z not. Je to prostě méně stresující. S dirigováním je to jiné. A mám různé fáze a různé oblíbené skladby kde mi nedělalo pamětně nic problém, třeba Berliozova Fantastická se mi učila velmi snadno.

Jako orchestrální hráč jste měl možnost zažívat spoustu vynikajících světových dirigentů. Jakou lekci vám pohled od hornového pultu dal do své praxe dirigentské?
To byla z mého pohledu naprosto nepostradatelná praxe. Ta možnost pozorovat mistry a nasávat z jejich osobností a přitom si všímat toho, čeho bych se rád jako dirigent vyvaroval, byla skvělá. Zapsalo se mi z toho takové krédo: dirigent není ten hlavní boss. To nejdůležitější je skladatelovo dílo.

Děkuji za rozhovor.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat