Ravelovo Dítě a kouzla v Českých Budějovicích od Skutrů

Pedagogické snahy opery Jihočeského divadla

Opera Jihočeského divadla uvedla nezvykle krátkou premiéru aktovky Dítě a kouzla významného francouzského spolutvůrce stylu impresionismu Maurice Ravela. Na scéně Domu kultury Metropol ve dvou premiérách 6. a 7. května 2016. Bez obvyklého doplnění o autorovu Španělskou hodinku či jakoukoliv jinou jednoaktovku, ať operní či baletní. Návštěva operního večera tak trvá pouhých pětačtyřicet minut. Což může být jednomu příjemné, druhému nikoliv, třetí řekne, že se mu ani nevyplatí se oblékat a jít do divadla…

Opera Jihočeského divadla se již dlouhodobě snaží poctivě o propedeuticky laděnou činnost. Chce tím doplnit či nahradit problematickou hudební výchovu na školách. Symfonické koncerty operního orchestru, které se konají na nezvyklých místech, lákají na tajemnost a publikum se autobusy dopravuje na předem neznámá místa, je jedním z typů snažení divadla. Nyní je zde operní titul Maurice Ravela, jímž chce divadlo přilákat de facto neoperní typ publika, které nenachází snadno cesty na operní produkce. Sází na rodiny s dětmi, na jejich první kroky za operou jako žánrem. Tomu jistě napomáhá překlad textu díla z francouzštiny do češtiny, což je neobyčejně moudrá záležitost, kterou musím chválit.

Promítá se navíc na čtecím zařízení, což je rovněž moudré, neboť čeští pěvci po záplavě zpívaných překladů si namnoze odvykli pregnantní výslovnosti konsonant a je jim poměrně málo v češtině v prostoru divadla rozumět. Inscenátoři patrně tuto skutečnost znali, byli si ji vědomi, jinak by přece bylo zbytečné češtinu překládat do češtiny… Pevná výslovnost napomáhá nejen srozumitelnosti, ale také hlasové nosnosti, což je aspekt, kterého rovněž nebyl nadbytek. Dobře míněné pedagogické snažení divadla tyto aspekty poněkud limitují. Pokud málo rozumím slovům, režiséry dobře míněný jemný situační hovor mi snadno unikne.

Druhým aspektem je jistě také charakter moderní hudby, který prvnímu předpokládanému vnímání hudby u dětí svým většinou recitativně laděným stylem nemusí přispívat. Jistě, jsme této hudbě vzdáleni již skoro století, je to hudba s řadou lyrických momentů, nepostrádá melos, adjektivum moderní je zde jen relativní. Ale hudební vnímání se obecněji valem zhoršuje, tím právě obsáhlá hudební epocha moderní, takzvaně nekonsonantní hudby – záměrně velmi zjednodušeně řečeno – je stále více odtažitou. Znám to z praxe až moc dobře. Nikoliv naopak, jak by někteří naivně očekávali, totiž že vše je pouze otázkou vývoje a času. Ne tak docela. Tento naznačený souhrn motivů vede Jihočeské divadlo k pedagogickému snažení, které v tomto premiérovém večeru vyjádřilo. Dokonce rodiče, kteří daný večer navštíví, dostanou vstupenku pro dítě zdarma. Tomu lze jen zatleskat. Zda doroste publikum, které dá jednou přednost poutavé hudební činohře před potěšením ucha a kulinářskými zážitky hudební melodiky operní říše, toť prorocká otázka. Ale je opravdu třeba něco, cokoliv, v tomto směru činit, byť zamýšlený efekt nemusí být okamžitý. Jinak budou i nadále vévodit v návštěvnosti v Budějovicích melodické klasické operety, což o něčem v hudebním vnímání vypovídá. A jistě nic proti nim, byť je to na rozdíl od opery uzavřený žánr.

Ravelova doba, plná uměleckého kvasu, přivádí namísto obvyklých libretistů opery básníky. V Itálii Pirandella, ve Francii Colette, která pro Ravela napsala půvabnou dětskou operu, přesněji operu/balet L’Enfant et les Sortilèges, v překladu Dítě a kouzla. Literární úroveň se zvyšuje, jenže to jsou ona specifika žánru opery, životaschopnost na divadelních prknech to neovlivňuje. Ravelova lyrická fantazie, jak ji autor sám označil, spatřila světlo světa roku 1925. Tedy celý rok před premiérou vrcholné Pucciniho opery Turandot, coby poslední výspy neobelcantové pěvecké opery. Ravelovo dílo je zcela jiné, protipólné, proto ho záměrně uvádím do kontrastu v dané epoše. Symbolizuje po Debussym dobu typického odklonu od pěvecké opery k dílům hudebně výrazového charakteru. Antiromantismus, síla okamžitého dojmu, prolínání světa reality a fantazie. K tomu nesentimentálnost, strohá věcnost hudby zahrnující grotesku, snaha o hudební vtip, zvukomalba, dokonce i přímé imitace přírodních zvuků. Zazní názvuky od jazzu po foxtrot, ragtime i valčík. Koncepce posouvá dílo až k oblasti sféry muzikálu. To vše je Ravelem zpracováno v orchestru s výtečnou instrumentací, v níž byl autor ve své době mistrem nad mistry. Připomenu světově tolik populární Bolero či skvělou instrumentaci Musorgského Kartinek, která skladbu doslova katapultovala do světové špičky. Sám Maurice Ravel byl znamenitý klavírista s mnoha opusy originálních klavírních cyklů, což je v dané aktovce znát ve stylizaci doprovodného charakteru klavíru, postaveného režií účelně i prakticky v pravém spektru jeviště.