Neměli bychom zapomenout, že existuje živé umění, říká ředitel DJKT Martin Otava

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak chcete spojit výtvarníky s divadlem?
Novou scénu navštíví ročně přibližně 90 tisíc diváků, a když v jejím foyer přes všechna tři podlaží nainstalujeme výstavu, uvidí ji každý z těchto návštěvníků. Má dostatek času si ji projít před představením, po jeho skončení nebo o přestávce, může si expozici prohlédnout znovu při své příští návštěvě divadla. Která galerie se může pochlubit takovou návštěvností? Režim výstav jsme nakonec ustálili na pětiletý cyklus. Každé jaro bude otevřený takzvaný Plzeňský salón – přehlídka profesionálních výtvarníků našeho regionu. A od ledna do května se ve stejných prostorách uskuteční výstava významného rodáka z plzeňského kraje. Návštěvník našich představení tak získá, řekněme, něco navíc, jakýsi bonus, díky kterému si postupně utvoří přehled o místních malířích, sochařích, fotografech… A těm třeba zase přibydou výtvarnému umění příznivci z řad lidí, kteří by se možná sami od sebe na výtvarná díla do galerie podívat nevypravili. Věřím, že skrze tyto výstavy třeba mnozí z návštěvníků postupně najdou cestu právě do profesionálních galerií.

Instalovali jste výstavu i teď v době uzavření divadel?
Již od ledna máme ve foyer Nové scény nainstalovanou výstavu mapující profesní cestu malíře Rudolfa Riedlbaucha a sochaře Milana Váchy. Rudolf Riedlbauch se od počátku své kariéry věnuje tématům, kterými byl od mládí obklopen, tedy hudbou, jejími interprety, lidovými zvyky, slavnostmi a divadlem. Charakteristickým znakem jeho tvorby je rozkládání tvarů do menších, kaleidoskopických ploch. Plastiky Milana Váchy jsou inspirovány přírodou, českou krajinou, často vyjadřují symboliku zrodu života, mateřství a rodiny. Je autorem řady pomníků, fontán, pamětních desek a soch pro veřejná prostranství, včetně realizací při výstavě pražského metra. Pevně věřím, že brzy výstavu, ke které se podařilo vytisknout díky našemu partnerovi také krásný katalog, spatří i naši diváci.

Martin Otava při instalaci výstavy ve foyer Nové scény DJKT (zdroj DJKT)

Vraťme se ještě k systému abonmá. Zmínil jste v této souvislosti, že divadlo bude muset vytvořit jiný, nový systém svého fungování. Flexibilnější, operativnější. Jak by měl vypadat?
Vezměte si, že naše divadlo má plány na rok a půl předem – nasmlouvané inscenační týmy, výkonné umělce, plány zkoušek. Dramaturgie souborů se plánuje 3 až 5 let dopředu. Od jara se ptám, jak si může někdo myslet, že u takovýchto kolosů, jakým čtyřsouborové divadlo bezpochyby je, lze něco změnit najednou, ze dne na den. Není možné sedět doma, byť na domácí přípravě, a pak přijít do divadla a odehrát premiéru a vůbec – začít hrát! Představení se musejí nazkoušet, uzrát, to není jen tak. Každý sportovec ladí formu na určité termíny. S uměním to je podobné. V tomhle směru operativnější být nemůžeme.

Budete muset znovu přeorganizovat premiéry, sníží se jejich počet, plánujete změnu titulů, o dalších změnách termínů nemluvě?
Revizi premiér, dramaturgie a hracích plánů jsme nuceni měnit opakovaně, vždy v závislosti na aktuální situaci a prodloužování opatření. Úspory jsme hledali a hledáme i v inscenacích. Nákladnou operu Lohengrin nahradila nízkonákladová Prodaná nevěsta, kterou hrajeme jen s jedním, domácím, obsazením. Omezili jsme hosty a pracujeme především s našimi umělci. Poslední zásadní změnou bylo odložení projektu Stvoření, na kterém se měly podílet soubory opery a baletu.

Jaké ztráty mělo divadlo v důsledku všech opatření v loňském roce?
Propad příjmů za rok 2020 oproti roku předchozímu činí 36 milionů korun, z toho ztráty na tržbách jsou 28,5 milionu korun. Díky kombinaci velmi významných interních úspor a navýšení dotace z ministerstva kultury se podařilo ztráty kompenzovat.

Jak velký podíl v nákladech a výnosech má ve čtyřsouborovém divadle opera a muzikál?
Výnosy z prodeje vstupného na muzikálová a operní představení tvoří v běžném roce zhruba 47 % celkových vlastních výnosů DJKT (opera 17 % a muzikál 30 %), pokud bychom poměr omezili pouze na výnosy ze vstupného tak je to 65 % (opera 24 % a muzikál 41 %). Z celkových nákladů DJKT připadá na soubor opery a soubor muzikálu 39 % (opera 26 % a muzikál 13 %).

Předpokládám, že za muzikálová práva musí divadlo platit stejně, ať tituly odehraje, nebo ne. Nebo vám budou ´odpuštěny´?
Samozřejmě, že licenční smlouvy zůstávají v platnosti, s některým agenturami jsme se dohodli na úpravách povinných počtů odehraných představní, takže ve velké většině tyto závazky přecházejí do dalších období. Pochopitelně nyní neplatíme procenta z tržeb za odehraná představení.

Propočítáváte ztráty související s pozastavením předplatného?
Roční tržba za předplatné činí více než 14 milionů, o tuto část příjmu samozřejmě přicházíme. Ale jako kompenzaci pro abonenty máme na přechodnou dobu připraven nový věrnostní program, na podzim nabídneme zcela nové balíčky vždy několika představení.

J. Strauss ml.: Netopýr – DJKT 2021 (foto Irena Šterbová)

Odkládaná premiéra Věci Makropulos je koprodukční představení s divadlem v Erfurtu. Jak vám odkládání termínů komplikuje tuto spolupráci? A jak komplikuje další plánovou spolupráci se zahraničím?
Pandemie Covid-19 je celosvětový problém. Koprodukce a výměny inscenací se plánují dlouho dopředu, běžně několik let. Nejbližším projektem je vámi zmiňovaná Věc Makropulos v Erfurtu. První premiéra se uskuteční u nás, přibližně po roce a čtvrt se inscenace přesune do Erfurtu. Tamní divadlo nám recipročně zapůjčí dekorace a kostýmy k inscenaci opery Otakara Jeremiáše Bratři Karamazovi, kterou uvedeme k Roku české hudby v roce 2024. Z toho mám velikou radost – opera u nás prakticky neznámá se díky tomu dostane k českému divákovi. Je poněkud paradoxní, že přijde z Německa. O Věc Makropulos má zájem i Regensburg, Palermo, Oděsa. Máme předběžnou dohodu s Wexfordem, kde chceme koprodukovat Dvořákovu Armidu, nyní je tato spolupráce v jednání. Plánujeme i spolupráci s Krakovem, ale vzhledem k aktuální situaci každý samozřejmě čeká, co bude. My také.

A komplikuje situaci i spolupráci s domácími scénami? I Netopýr je koprodukční představení s Hudebním divadlem v Karlíně.
S domácími scénami v jednáních pokračujeme. Netopýr by se měl u nás hrát rok a půl, poté se přesune do Karlína. Jedná se už o třetí spolupráci s Hudebním divadlem Karlín – první byl muzikál Duch, následovala opereta Veselá vdova, nyní přijde Netopýr. Jednáme s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, které je rovněž čtyřsouborové a svým charakterem je Plzni velmi podobné. Chceme s ním spolupracovat na hostování a uvedení Smetanových oper u příležitosti oslav skladatelových výročí.  

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments