Neměli bychom zapomenout, že existuje živé umění, říká ředitel DJKT Martin Otava

Situace v kultuře v souvislosti s pandemií koronaviru se ani v únoru roku 2021 příliš nevyjasnila. Podzimní uzavření divadel trvá a není jasné, kdy se opět otevřou a kdy publikum znovu uslyší z jevišť živý zpěv. Divadla nehrají, vysílají online, streamují. Divadlo J. K. Tyla v Plzni už 6. února odvysílalo živě muzikálový koncert "4XM", stále zkouší i inscenace, jejichž premiéry se musely i několikrát odložit. Od konce února začne plzeňská scéna postupně vysílat záznamy svých představení. Ale co je to divadlo bez diváků? „Celé je to především značně vyčerpávající,“ říká ředitel DJKT Martin Otava.

Premiéru opery Leoše Janáčka Věc Makropulos jste kvůli podzimnímu zákazu zpěvu přeložili, pak znovu odložili, teď znovu. Odložili jste premiéru Straussova Netopýra, stejný osud potkal a potká další muzikálové, operetní a baletní tituly. Týká se to samozřejmě i činohry. Záznam Netopýra budete vysílat pro diváky tuto sobotu. Jak vnímáte celkovou situaci?
Streamujeme celkem deset inscenací a uvedeme je postupně v cyklu ´První řada u vás doma´.  Netopýr bude prvním z nich. Následovat budou Hrabalovy Postřižiny. Obě tyto inscenace měly mít premiéru právě letos v únoru. K těmto novinkám jsme pak vybrali další naši premiéru, slavnou operu Leoše Janáčka Věc Makropulos, kterou jsme měli předvést divákům už v říjnu minulého roku. Další inscenace, které, jak doufám, potěší naše diváky, budou legendární „semaforská“ Dobře placená procházka, oceňovaná taneční adaptace Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy, divácky velmi populární komedie Brouk v hlavě s Martinem Stránským v hlavní dvojroli a generacemi oblíbená Prodaná nevěsta. Výběr titulů doplní i inscenace pro děti – Muzikantská pohádka a originálně pojatá známá pohádka Sněhurka v podání baletního souboru. Tyto záznamy budou dostupné jen v konkrétní den, a to po zaplacení symbolického vstupného. To vše doplní vysílání v Plzni velmi oblíbených operních a muzikálových matiné, ty však svým fanouškům umožníme sledovat zdarma. Podrobnosti včetně odkazů na prodej vstupenek najdou zájemci na webu www.djkt.eu a na facebooku DJKT.

Je to všechno složité, ale respektujeme vládní nařízení. Zkoušíme zkrátka tituly, které už měly mít dávno premiéru, současně zkoušíme tituly nové, které mají teoreticky před premiérou. Nemůžeme nehrát, umělcům se musí inscenace dostat „pod kůží“, jako by byl běžný provoz. Zatím co většina divadel titul odstreamuje a odloží, my ho hrajeme i po streamu jako při běžném provozu, avšak bez publika. Naše soubory tak udržujeme ve formě, a proto jsme schopni zahájit běžný provoz a hrát pro diváky prakticky okamžitě.

Pozastavili jste prodej abonmá. Vím, že je situace nejistá a nepředvídatelná, jaký máte však plán pro další postup?
Po jarním výpadku jsme na podzim do poslední chvíledoufali, snažili jsme se, přeorganizovávali, hráli jsme, jak nejlépe jsme mohli. Přesto byla divadla, stejně jako mnoho dalších, uzavřena opakovaně a velmi narychlo. Kvůli těmto opatřením jsme nemohli dostát našim závazkům vůči divákům a také abonentům.

Zkoušení je v současných podmínkách velmi obtížné. Už jen ten premiérový maratón v srpnu, kdy jsme nastoupili o měsíc dříve, než je obvyklé, abychom ve 14 dnech uvedli tři premiéry, stál naše soubory velké úsilí. Dnes je opět perspektiva nejasná a nejistota z budoucnosti v kulturním i v dalších odvětvích značná. Nemůžeme předvídat vývoj a události, vyhlašovaná vládní opatření se mění nečekaně. Chceme stále ovlivňovat chod divadla, musíme proto na situaci reagovat okamžitě. V každém případě abonmá jsme v tuto chvíli pouze pozastavili. Předplatné patří již desítky let neodmyslitelně k Divadlu Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Plánujeme ho obnovit, jakmile budeme pociťovat větší jistotu.

Počítáte s tím, že v důsledku krize a celkového výpadku budete muset například změnit jeho strukturu? V současné době má divadlo více než deset tisíc abonentů. Předplatitelské skupiny jsou různého rázu – Velké divadlo, Nové divadlo, Malá scéna, abonentní skupina pro mladého diváka, máte rovněž dětskou abonentní skupinu a skupiny vycházející vstříc i publiku zajímajícímu se o určitý žánr.
Abonenti našeho divadla o své výhody, ani o peníze za neodehraná abonentní představení rozhodně nepřijdou. Již nyní připravujeme benefity, které budou moci během roku 2021 uplatnit při nákupu vstupenek na naše představení, dokončujeme nový věrnostní program, který představíme, jakmile budeme moci začít hrát. Pro nový systém musíme vzít v úvahu všechny aspekty tak, aby nové hrací plány byly divácky, ekonomicky, umělecky i provozně co nejoptimálnější. A ve stejném duchu budeme připravovat i nové předplatné.

Předpokládáte, že počet abonentů se může v souvislosti se současnou situací snížit?
Je to možné, ale pro nás pro všechny je to zcela nová situace a nikdo netuší, jak dlouho budou omezení trvat. Přesto nezahálíme a chystáme i nové aktivity, abychom si naše abonenty udrželi.

Připravujete tedy nějaké nové projekty?
Za zásadní považujeme projekt připravovaný s podporou Plzeňského kraje, nazvaný “Prodloužení aktivního života občanů regionu”, který rozvíjí naše dlouholeté svozy. Jeho cílem je obohacení kulturního a společenského života zejména seniorů měst a obcí našeho regionu. Jsme přesvědčeni, že mnoho z nich by rádo navštívilo kvalitní divadelní představení, ale nemají možnost vlastní dopravy nebo se sami bojí absolvovat delší cestu. Proto DJKT ve spolupráci s Plzeňským krajem nabídne jednou za čtvrt roku divadelní představení se zajištěnou dopravou. Výběr představení bude sestaven tak, aby občané tohoto regionu během jednoho roku mohli navštívit inscenace všech čtyř uměleckých souborů DJKT v Plzni. Nespornou výhodou bude, že obce nebudou zatěžovány organizací autobusové dopravy, kterou převezme DJKT. Na základě posledních jednání se budeme snažit spojit návštěvu divadle také s dalším kulturním vyžitím, například návštěvou muzea, galerií. Samozřejmě věříme, že se podaří vrátit do divadla také studenty, žáky i děti, pro které budeme opět zařazovat dopolední představení. A protože vnímám kulturní život v Plzni jako jeden velký živý celek, rozhodl jsem se, že vybudujeme zcela ojedinělý program soustavné popularizace profesionálních výtvarníků regionu v Novém divadle.

Jak chcete spojit výtvarníky s divadlem?
Novou scénu navštíví ročně přibližně 90 tisíc diváků, a když v jejím foyer přes všechna tři podlaží nainstalujeme výstavu, uvidí ji každý z těchto návštěvníků. Má dostatek času si ji projít před představením, po jeho skončení nebo o přestávce, může si expozici prohlédnout znovu při své příští návštěvě divadla. Která galerie se může pochlubit takovou návštěvností? Režim výstav jsme nakonec ustálili na pětiletý cyklus. Každé jaro bude otevřený takzvaný Plzeňský salón – přehlídka profesionálních výtvarníků našeho regionu. A od ledna do května se ve stejných prostorách uskuteční výstava významného rodáka z plzeňského kraje. Návštěvník našich představení tak získá, řekněme, něco navíc, jakýsi bonus, díky kterému si postupně utvoří přehled o místních malířích, sochařích, fotografech… A těm třeba zase přibydou výtvarnému umění příznivci z řad lidí, kteří by se možná sami od sebe na výtvarná díla do galerie podívat nevypravili. Věřím, že skrze tyto výstavy třeba mnozí z návštěvníků postupně najdou cestu právě do profesionálních galerií.

Instalovali jste výstavu i teď v době uzavření divadel?
Již od ledna máme ve foyer Nové scény nainstalovanou výstavu mapující profesní cestu malíře Rudolfa Riedlbaucha a sochaře Milana Váchy. Rudolf Riedlbauch se od počátku své kariéry věnuje tématům, kterými byl od mládí obklopen, tedy hudbou, jejími interprety, lidovými zvyky, slavnostmi a divadlem. Charakteristickým znakem jeho tvorby je rozkládání tvarů do menších, kaleidoskopických ploch. Plastiky Milana Váchy jsou inspirovány přírodou, českou krajinou, často vyjadřují symboliku zrodu života, mateřství a rodiny. Je autorem řady pomníků, fontán, pamětních desek a soch pro veřejná prostranství, včetně realizací při výstavě pražského metra. Pevně věřím, že brzy výstavu, ke které se podařilo vytisknout díky našemu partnerovi také krásný katalog, spatří i naši diváci.

Vraťme se ještě k systému abonmá. Zmínil jste v této souvislosti, že divadlo bude muset vytvořit jiný, nový systém svého fungování. Flexibilnější, operativnější. Jak by měl vypadat?
Vezměte si, že naše divadlo má plány na rok a půl předem – nasmlouvané inscenační týmy, výkonné umělce, plány zkoušek. Dramaturgie souborů se plánuje 3 až 5 let dopředu. Od jara se ptám, jak si může někdo myslet, že u takovýchto kolosů, jakým čtyřsouborové divadlo bezpochyby je, lze něco změnit najednou, ze dne na den. Není možné sedět doma, byť na domácí přípravě, a pak přijít do divadla a odehrát premiéru a vůbec – začít hrát! Představení se musejí nazkoušet, uzrát, to není jen tak. Každý sportovec ladí formu na určité termíny. S uměním to je podobné. V tomhle směru operativnější být nemůžeme.

Budete muset znovu přeorganizovat premiéry, sníží se jejich počet, plánujete změnu titulů, o dalších změnách termínů nemluvě?
Revizi premiér, dramaturgie a hracích plánů jsme nuceni měnit opakovaně, vždy v závislosti na aktuální situaci a prodloužování opatření. Úspory jsme hledali a hledáme i v inscenacích. Nákladnou operu Lohengrin nahradila nízkonákladová Prodaná nevěsta, kterou hrajeme jen s jedním, domácím, obsazením. Omezili jsme hosty a pracujeme především s našimi umělci. Poslední zásadní změnou bylo odložení projektu Stvoření, na kterém se měly podílet soubory opery a baletu.

Jaké ztráty mělo divadlo v důsledku všech opatření v loňském roce?
Propad příjmů za rok 2020 oproti roku předchozímu činí 36 milionů korun, z toho ztráty na tržbách jsou 28,5 milionu korun. Díky kombinaci velmi významných interních úspor a navýšení dotace z ministerstva kultury se podařilo ztráty kompenzovat.

Jak velký podíl v nákladech a výnosech má ve čtyřsouborovém divadle opera a muzikál?
Výnosy z prodeje vstupného na muzikálová a operní představení tvoří v běžném roce zhruba 47 % celkových vlastních výnosů DJKT (opera 17 % a muzikál 30 %), pokud bychom poměr omezili pouze na výnosy ze vstupného tak je to 65 % (opera 24 % a muzikál 41 %). Z celkových nákladů DJKT připadá na soubor opery a soubor muzikálu 39 % (opera 26 % a muzikál 13 %).

Předpokládám, že za muzikálová práva musí divadlo platit stejně, ať tituly odehraje, nebo ne. Nebo vám budou ´odpuštěny´?
Samozřejmě, že licenční smlouvy zůstávají v platnosti, s některým agenturami jsme se dohodli na úpravách povinných počtů odehraných představní, takže ve velké většině tyto závazky přecházejí do dalších období. Pochopitelně nyní neplatíme procenta z tržeb za odehraná představení.

Propočítáváte ztráty související s pozastavením předplatného?
Roční tržba za předplatné činí více než 14 milionů, o tuto část příjmu samozřejmě přicházíme. Ale jako kompenzaci pro abonenty máme na přechodnou dobu připraven nový věrnostní program, na podzim nabídneme zcela nové balíčky vždy několika představení.

Odkládaná premiéra Věci Makropulos je koprodukční představení s divadlem v Erfurtu. Jak vám odkládání termínů komplikuje tuto spolupráci? A jak komplikuje další plánovou spolupráci se zahraničím?
Pandemie Covid-19 je celosvětový problém. Koprodukce a výměny inscenací se plánují dlouho dopředu, běžně několik let. Nejbližším projektem je vámi zmiňovaná Věc Makropulos v Erfurtu. První premiéra se uskuteční u nás, přibližně po roce a čtvrt se inscenace přesune do Erfurtu. Tamní divadlo nám recipročně zapůjčí dekorace a kostýmy k inscenaci opery Otakara Jeremiáše Bratři Karamazovi, kterou uvedeme k Roku české hudby v roce 2024. Z toho mám velikou radost – opera u nás prakticky neznámá se díky tomu dostane k českému divákovi. Je poněkud paradoxní, že přijde z Německa. O Věc Makropulos má zájem i Regensburg, Palermo, Oděsa. Máme předběžnou dohodu s Wexfordem, kde chceme koprodukovat Dvořákovu Armidu, nyní je tato spolupráce v jednání. Plánujeme i spolupráci s Krakovem, ale vzhledem k aktuální situaci každý samozřejmě čeká, co bude. My také.

A komplikuje situaci i spolupráci s domácími scénami? I Netopýr je koprodukční představení s Hudebním divadlem v Karlíně.
S domácími scénami v jednáních pokračujeme. Netopýr by se měl u nás hrát rok a půl, poté se přesune do Karlína. Jedná se už o třetí spolupráci s Hudebním divadlem Karlín – první byl muzikál Duch, následovala opereta Veselá vdova, nyní přijde Netopýr. Jednáme s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, které je rovněž čtyřsouborové a svým charakterem je Plzni velmi podobné. Chceme s ním spolupracovat na hostování a uvedení Smetanových oper u příležitosti oslav skladatelových výročí.  

Zkusme zhodnotit probíhající sezónu. DJKT začalo hrát již od srpna, uvedli jste tři premiéry v těsném sledu – dvě operní a jednu baletní. Jaký byl zájem o představení ze strany diváků v srpnových a podzimních měsících před definitivním uzavřením?
Velký. Představení byla vyprodána, lidé přicházeli v létě do divadla s důvěrou, ačkoliv byl srpen, doba dovolených, uvolněná opatření. A rovněž na podzim byl zájem velký. Měli jsme z toho radost. Dařilo se nám odehrát velkou část představení z jara. Pak ale přišlo další uzavření a tento stav bohužel trvá do současnosti. Byli jsme nuceni vracet vstupné nejen za neodehraná představení, ale také poměrné části za předplatné, které se nedohrálo. Do toho komplikace, kdy máme zavřenou i pokladnu předprodeje, vracení je možné pouze on-line, prostřednictvím e-mailů.

Přesto nám abonenti i ostatní diváci vyjadřují velkou podporu a účast, mnoho z nich nám darovalo vstupné jako finanční podporu, nebo je proměnilo za dárkové poukazy, za což jim patří obrovský dík. Vážíme se této podpory a věřím, že brzy budeme moci děkovat i z našich scén! Jsme připraveni začít hrát v podstatě okamžitě, jakmile to opatření dovolí, bez ohledu na ostatní divadla. Současná doba je bohužel velmi nebezpečnou hrou s věrností a důvěrou diváka. Důvěru lidí budujete dlouho. Ztratit ji můžete rychle. A bojím se, že se může stát i další věc-lidé začnou zapomínat na to, že existuje živá kultura. Uzavřou se do svých domovů, k televizním obrazovkám a ke svým počítačům a začnou jim stačit televizní seriály, filmy. Zpohodlní a zapomenout, že existuje ještě něco jiného. Živé umění, které dělají živí lidé. A to mě trápí ze všeho nejvíc.