Ředitel Konzervatoře Brno Pavel Maňásek: Řemeslo se neztrácí

Být v čele konzervatoře po tak slavném jméně, jako je Leoš Janáček, je zavazující. Oproti Leoši Janáčkovi jste to ale měl jednodušší…
Jak se to vezme. Já opravdu nemusel jako Leoš Janáček bojovat s oponenty o charakter školy, jestli bude soukromá či státní, jakou bude mít náplň a hledat, kde bude škola vlastně působit. Tak zvaná Chleborádova vila na Kounicově ulici, kde škola působila díky Jednotě pro zvelebení církevní hudby na Moravě, která budovu pro činnost konzervatoře věnovala, byla již tehdy pro školu malá, a proto se ještě učilo všude možně, v Besedním domě, v minoritském klášteře… Ale já řeším zase jiné problémy.

Kdy se vlastně budova na třídě Kpt. Jaroše stala sídlem konzervatoře a jak k tomu došlo?
Těsně po válce, v roce 1945. Sídlil zde totiž předtím německý učitelský ústav, budova byla postavena vědomě jako škola v roce 1872 pro německé učitele. Tenkrát ji pro tyto účely dedikoval císař František Josef, což v prostředí židovských majitelů domů v okolí působí dnes překvapivě. Po válce byla jako státní majetek určena pro činnost konzervatoře a slouží jí dodnes.

Po deseti letech už víte, co škole chybí a máte za sebou hodně práce, co všechno jste musel napravovat?
Škola je v krásném místě u Lužáneckého parku a to, že je z doby císaře pána, na jednu stranu znamená, že byla stavěna poctivě, ale taky že má své za sebou. Byli jsme nuceni přistoupit k celkové rekonstrukci, a to za pochodu. Byly tu dvě velké havárie, začalo se posouvat schodiště ve vedlejší části budovy, byla ohrožena nosnost hereckého sálu, který bylo potřeba zpevnit. Vypadávala nám okna, museli jsme vyměnit všechny historické dveře, samozřejmě, že skončila životnost všem sítím… Nebudu to všechno vyjmenovávat, ale věřte, že ani do mého důchodu to vše nemám šanci dát do pořádku.

Ale byla tu akce, která vám udělala radost, ne?
Jistě, nový koncertní sál. Rekonstrukce toho starého byla rovněž nezbytná, byl v havarijním stavu, ale měli jsme štěstí, že Jihomoravský kraj skvěle využil historické příležitosti a i s přispěním Města Brna konzervatoři postavili špičkový sál. Dalším štěstím byla projekční kancelář Project Building, realizační firma Essox s.r.o a paní architektka Marie Blažkeová. Díky nim se podařilo vybudovat koncertní sál, který je speciálně navržený pro studijní účely a má skvělou akustiku, která je zřetelná, přesně koordinuje sluchový a oční vjem a je ideální pro souhru a pro okamžitou kontrolu interpretů, což je výhodné právě z pedagogického hlediska. Troufám si říct, že máme v současné době akusticky nejlepší koncertní sál v Brně!

Jaký je dnes vlastně zájem o studium na konzervatoři? Pozorujete snížení, nebo naopak zvýšení zájmu?
Zájem je stále velký. Máme samozřejmě omezené kapacitní možnosti, a proto můžeme přijmout podstatně méně studentů, než je zájem o přijetí. U herců je poměr úspěšnosti přijetí 1 : 10, u zpěváků 1 : 5, u hudebníků 1 : 3. Máme tedy z čeho vybírat, což nám zaručuje udržet kontinuálně vysokou kvalitativní úroveň studia. Zásadní jsou pro nás kvalitní pedagogové, kterými naše škola oplývá. Disponujeme lidmi s dlouhodobou praxí pedagogickou či uměleckou. Ideální je, když se spojí obojí. Studenti již pak takové pedagogy cíleně vyhledávají.

A jaké je uplatnění absolventů? Najdou všichni odpovídající místa?
Tohle je samozřejmě už další otázka, kterou škola dopředu nedokáže ovlivnit. Ale vím, že záleží vždy na konkrétním studentovi, co si do života odnese a jestli to umí využít i v jiných souvislostech. Ať budou dělat cokoli, i kdyby to nebylo aktivní muzicírování, mohou využít schopnosti, které zde rozvíjeli, ať je to smysl pro prezentaci, odolnost, trpělivost, výdrž, výkon, soustředění, překonání sama sebe, to jsou vlastnosti, které se při uměleckém studiu rozvíjí a které v člověku zůstanou, ať již dělá cokoli. Kdo projde naší školou, je odborníkem na hudbu, a i kdyby mu to fyzicky nehrálo, pořád má to řemeslo v hlavě a může to použít jakkoli jinak. Řemeslo se neztrácí.

Jak může škola pomoci prosadit se špičkovým studentům, upozornit na ně již v době studií?
To děláme, nabízí se tu systém různých oborových soutěží či mladých pódií, kam studenty vysíláme a jestliže uspějí, je to samozřejmě i naše radost a dobrá vizitka.

Jsou obory, které mají špičkové studenty, jinde jsou zase výsledky nevýrazné, sice se to samozřejmě vyvíjí, ale pověst přetrvává dlouho. Jaké máte tady zkušenosti?
Na naší konzervatoři je úroveň výsledků vyrovnaná a velmi vysoká. Skvělý zvuk mají všechna oddělení, která produkují své hvězdné absolventy. To vše díky našim vynikajícím předchůdcům, mnohdy legendárním osobnostem.

Kdo u vás působí a jaký mají tyto osobnosti přesah do společnosti?
Působí u nás světoznámé Janáčkovo kvarteto a další kvarteta, Moravský komorní orchestr a další komorní soubory, profesoři JAMU, koncertní mistři a zástupci Orchestru Národního divadla Brno a dalších divadel, koncertní mistři a vedoucí skupin a členové Filharmonie Brno a dalších orchestrů, ředitelé ZUŠ i konzervatoří, aktivní pěvci a sólisté Národního divadla v Brně, známé herecké osobnosti, sbormistři a dirigenti, hudební režiséři České televize, titulární varhaníci a sbormistři katedrál a dalších kulturních institucí a koncertní umělci a instrumentalisté.

Jaká je vaše spolupráce se ZUŠ, staráte se o svoji budoucnost?
Tato oblast činnosti je dlouhodobě velmi významná. Jsme akreditované pracoviště pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Samozřejmě si uvědomujeme, že zde je rezervoár našich budoucích studentů a máme zájem na tom, aby je učili výborní učitelé. Každoročně probíhají prázdninové kurzy pro smyčce a klavír. Dále pořádáme Kurzy pro mladé talenty. Celkem je to devět kurzů, o které je velký a stálý zájem, přesto, že si vše musí frekventanti platit sami, z prostředků ministerstva školství je financovat nelze.

A co studenti, mohou se prezentovat se svými schopnostmi i v průběhu studia? Nebo by to bylo proti studijnímu řádu?
Samozřejmě ne! To jste si vzpomněla, jak se zakazovalo studentům konzervatoře vystupovat mimo školu? Tak tohle dnes už opravdu nehrozí. Studenti se zapojují do nesčetných aktivit společenského a uměleckého života, například realizují kulturní vystoupení akce České ručičky, vystoupení na hudebních i divadelních festivalech, školních koncertech, soutěžích, vystoupení v nemocnicích a domech seniorů, na vzpomínkových akcích holokaustu, na Špilberku na oslavách Města Brna a účastní se mnoha dalších akcí, kde získávají zkušenosti a učí se zvládat trému zodpovědností.

V poslední době se zase rozvířila otázka ohledně povinné maturity z matematiky. Co si o tom myslíte?
To se neslučuje s koncepcí uměleckého školství v České republice! A myslím to vážně. Studenti uměleckých škol mají silně vyvinutý smysl pro empatii, estetiku, emoce. Jsou někteří, kteří vynikají i v přírodovědných oborech, ale těch je minimum. Jestliže bychom se stali jedním z mnoha gymnázií, ztratí naše funkce smysl. Jsem přesvědčen, že pro těch pár jedinců, kteří reálná studia zvládnou, je lépe jít na gymnázium a přitom studovat specializované hudební předměty u nás, což je možné, než to dělat naopak a bourat staletou historii unikátního uměleckého školství. Jsem přesvědčen, že Leoš Janáček se mnou nyní stoprocentně souhlasí!

Já si to myslím také a přeji brněnské konzervatoři dalších úspěšných sto let! Děkujeme za rozhovor!