Rigoletto je jedním z nejtemnějších dramat, říká režisérka Barbora Horáková Joly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Mladá režisérka Barbora Horáková Joly vypráví o neobvyklém konci sezóny minulé a průběhu té stávající s nadhledem a humorem. Jako by všechny překážky vnímala jako sice nepříjemný, ale v zásadě zajímavý stimul k novým tvůrčím přístupům.

Barbora Horáková Joly (archiv umělkyně)

Barbora Horáková Joly, která patří k mladší režisérské generaci, se sice narodila v Praze a začala zde studovat i konzervatoř, ale její další studia a profesní kariéra už vedla za hranice České republiky. Dnes žije s manželem ve švýcarském Bielu. Na akademiích v Basileji a Ženevě vystudovala zpěv, ale více ji lákala režie. Dále se vzdělávala na divadelní akademii v Mnichově, následně působila v divadle v Basileji a od roku 2009 úzce spolupracuje s kontroverzním katalánským režisérem Calixtem Bieitem. V roce 2017 zvítězila se svým konceptem Dona Pasquala Gaetana Donizettiho na mezinárodní soutěži Ring Award ve Štýrském Hradci a v roce 2018 získala prestižní britské ocenění International Opera Award v kategorii Objev roku. Její inscenace dramatu Christophera Marlowea ´Dido, the Queen of Carthage´ v baskitštině v kombinaci s operou ´Dido and Aeneas´ Henryho Purcella získala cenu za nejlepší produkci ve Španělsku roku 2019 ´Los Premios Ercilla de Teatro´. „To byla taková drobnost,“ směje se zmínce o svém činoherním debutu. Opery inscenuje na řadě evropských scén. Cestuje mezi Švýcarskem, Norskem, Německem, Itálií i Francií a nyní se vrací do České republiky, ve Státní opeře v Praze režíruje Rigoletta Giuseppe Verdiho. Premiéra nové inscenace v hudebním nastudování mladého italského dirigenta Vincenza Milletarího se 30. ledna uskuteční ovšem před televizními kamerami a bez diváků. Barbora Horáková Joly však už během této sezóny zažila ledacos. A pražská premiéra bez diváků, ale před kamerou, není její první.

Žijete v zahraničí, v České republice režírujete poprvé. A zrovna v takové pohnuté době, kdy přejíždět státní hranice není právě snadné.
Režíruji tu opravdu poprvé a opravdu doma! Jsem, jak Brňáci pěkně říkají, ´pravá cajzna´, tedy Pražanda. A je to moc hezký návrat, i když dnešní doba je opravdu speciální. Člověk má pocit, že se vracíme do časů, kdy jsou hranice zavřené, všechno je zavřené, a tak já jsem tu zavřená doma. Ale od začátku sezóny jsem hranic přejížděla opravdu hodně, jezdím po Evropě, ve Švýcarsku jsem celou tu dobu vůbec nebyla a můj ubohý manžel mě už kvůli koroně neviděl celé čtyři měsíce!

Co jste za tu dobu všechno stihla?
Na začátku sezóny jsem dělala inscenaci v Mannheimu, další v Hannoveru, mezi tím jsem měla mít trochu volného času. Ale měnily se termíny, takže jsem místo volného času pracovala v Berlíně a z Berlína jsem jela rovnou sem. A jelikož se v každé zemi mění nějaká opatření, prodělávám testy jeden za druhým a souběhem všech těchto okolností jsem skončila v Praze se zavřenými obchody a s letním kufrem. Ten kabát, co mám na sobě, mi musela půjčit kamarádka.

Jak se vám pracuje v takovém tempu a s tak nejistými termíny a neustálými změnami? 
Je to dobrodružné. Když jsme sezónu začínali, museli jsme se zpěváky zkoušet s dodržováním rozestupů šesti metrů, což je na scéně samozřejmě ohromná vzdálenost. A nebyla to jen vzdálenost zpěváků mezi sebou ale i směrem k publiku. Naštěstí se jednalo o moderní komorní operu pro čtyři sólisty ´Dark Spring´ na motivy knihy Franka Wedekinda Frühlings Erwachen. Ale snadné to nebylo – museli jsme situaci uzpůsobit koncepci, předělávali jsme scénografii, hráli jsme to na velké operní scéně místo na původně plánované činoherní. Používali jsme živé kamery, abychom zpěváky přiblížili sobě i divákům. Šlo to ale přizpůsobit – dílo pojednává o čtyřech teenagerech žijících v izolaci, z nichž každý bojuje se svými problémy, takže nakonec nám diváci říkali, že odstupy vůbec nevadily a celé to vypadalo jako náš záměr.

Barbora Horáková Joly (archiv umělkyně)

Zdařilá z nouze ctnost…
Přesně tak. Během této sezóny jsem už přišla na to, že má člověk v sobě schované tak neuvěřitelné nápady, až bych nikdy nevěřila, že tam jsou! I autíčko na dálkové ovládání jsem měla na scéně! Nesměly se totiž podávat na jevišti žádné rekvizity, nikdo se nesměl dotknout stejných věcí… Náročné to bylo v Mannheimu. Museli jsme zkoušet v rukavicích, ve speciálních botách, kdo neměl brýle, musel si nasazovat zvláštní brýle, samozřejmě jsme měli roušky, takže si člověk připadal spíš jako v laboratoři než v divadle. A ještě to bylo v létě. Takže jsme se opravdu zapotili! Další inscenace už byla na tři metry, ale zase to byla Carmen. A udělejte Carmen tak, aby si zpěváci udrželi odstup na tři metry! Nikdo se nesmí nikoho dotknout a jak inscenovat za takových podmínek její smrt, aby nemusela být Carmen z dálky zastřelena…

Stal se z Dona Josého vrhač nožů?
Nakonec jsme to vyřešili, vypadalo to, že ji nožem skutečně zabil. Nedá se nic dělat – musíme využívat různé podoby divadla a různé divadelní techniky.

Některé inscenace jste v této sezóně stačili odehrát, než se divadla docela zavřela.
Některé ano, ale pro různé počty publika. V Mannheimu mohlo být 150 lidí místo 1200, takže jsme měli vyprodáno. V Hannoveru jsme měli 50 lidí, a to nám chtěli zrušit premiéru přímo v den jejího konání! Měli jsme štěstí, že jsme dodrželi absolutně všechna hygienická pravidla a předpisy, takže nám ji nakonec dovolili. Ale prosincová inscenace – Lohengrin režírovaný Calixtem Bieitem v Berlíně s Robertem Alagnou v titulní roli, na kterém jsem se podílela, už byl také čistě pro televizi s prázdným hledištěm. Tam jsme dodržovali vzdálenost mezi zpěváky už ´jen´ na dva metry.

A nyní chystáte v Praze Rigoletta také pro televizi a opět bez diváků. Jaké máte rozestupy tady?
Žádné. Po všech těch peripetiích si to neuvěřitelně užívám. Díky super organizaci Národního divadla a díky tomu, že nás testují pravidelně, můžeme hrát úplně normálně. A já si najednou říkám, jak strašně jednoduché režírování je. Myslím si, že je každý rád, když můžeme pracovat. Je fantastické, že můžeme teď udělat alespoň televizní premiéru. Doufáme, že snad budou moci brzy přijít i diváci.

Státní opera, zkoušení Rigoletto: Barbora Horáková Joly (zdroj FB)

2.3 3 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments