Radvanovsky jako Elisabetta: Triumf nebo vulgární exhibicionismus?

  1. 1
  2. 2

Z ohlasů v zahraničním tisku

Robert Devereux v Met a sopranistčina trojitá koruna

Čtvrteční večerní potlesk a volání bravo v Metropolitní opeře na konci Donizettiho Roberta Devereuxe, určené sopranistce Sondře Radvanovsky, byly tak frenetické, že vypadala překvapeně, či snad až poněkud vyděšeně. Zdálo se, že diváci vědí, že se právě stali svědky citově zranitelného a hlasově odvážného výkonu, milníku v kariéře skutečné umělkyně.

G.Donizetti: Roberto Devereux - Sondra Radvanovsky (Elisabetta) - Met 2016 (foto Met/Ken Howard)
G. Donizetti: Roberto Devereux – Sondra Radvanovsky (Elisabetta) – Met 2016 (foto Met/Ken Howard)

Jako představitelka Elisabetty (Alžběty I.), paní Sondra Radvanovsky zakončuje v Met svůj maratón, neboť během jediné sezony zpívala všechny tři Donizettiho skličující tudorovské královny. Její běh započal v září naléhavým, vášnivým zpodobněním Anny Boleynové ve stejnojmenné opeře a pokračoval v lednu trýznivým zpěvem v roli Marie Stuartovny, rovněž ve stejnojmenném díle.

Elisabetta se k pro ni charakteristickému talentu hodí nejlépe. Opera představuje královnu v pokročilém věku, stále královsky vznešenou a budící respekt, ale také křehkou, stojící na vratkých nohou a pohlcenou nejistotou: myslí si, že Roberto Devereux, mladší hrabě z Essexu, původně její přítulný favorit, je vůči ní neloajální. Věrna formě, zpívá paní Radvanovsky se spalující silou, záchvaty zarputilosti a pronikavou koloraturní virtuozitou. Její hlas vždy zněl trochu nekompromisně, na což si musíte chvilku zvykat. Tento zrnitý odstín se ovšem hodí k jejímu pojetí stárnoucí královny. Během chvil pochybností, když Elisabetta vyjadřuje svou osamocenost, paní Radvanovsky ukazuje, jak dokáže frázovat s bolestnou něhou.

Pro první uvedení Roberta Devereuxe se v Met podařilo sestavit ideální obsazení a najít zasvěceného dirigenta, Maurizia Beniniho. Vynikající tenorista Matthew Polenzani exceluje v titulní roli a jeho lyrickou eleganci doprovází mladistvý zápal. V úvodu opery má Roberto potíže, protože vedl neúspěšné vojenské tažení v Irsku. Vrací se do Anglie, kde čelí obvinění ze zanedbání povinnosti.

Roberto býval mladá horká hlava a pohrával si s Elisabettinou zamilovanou náklonností. Teď je z něj však zlomený muž, beznadějně zamilovaný do Sáry, vévodkyně z Nottinghamu (a manželky jeho dobrého přítele vévody). Pan Polenzani svým přesvědčivým výkonem zprostředkovává zbytky divoké vzpoury a frustrované touhy této postavy.

Barytonista Mariusz Kwiecień, zpívající mužně a s narůstající lyričností, vyjadřuje rozpaky vévody otřeseného osobní zradou. A velká mezzosopranistka Elīna Garanča se svým skvělým hlasem a charismatem, představuje v roli uzavřené, zamilované Sáry opravdu hvězdné obsazení.

Inscenace je v Met nejnovějším dílem režiséra Davida McVicara, který uvedl Annu Bolenovou a Marii Stuartovnu. Pan McVicar přitahuje k inscenacím pozornost volbou tradičního vzhledu a scény. Kostýmy od Moritze Junge, zejména královniny komplikované róby, by se hodily do hollywoodského historického dramatu.

Pan McVicar představuje operu jako hru ve hře. Inscenace využívá v podstatě jednu scénu navrženou panem McVicarem, první, kterou v Met navrhl. Ukazuje prostornou síň v tudorovském paláci, s tmavými dřevěnými stěnami zdobenými zlatem a spoustou lustrů. Stěny se posouvají a přeskupují, aby naznačily další místa děje, včetně londýnského Toweru, kde v závěru Roberto skončí.

Sledovat tuto impozantní scénu celý večer je trochu únavné. Svou koncepcí však pan McVicar líčí dvorské intriky. Dvořané a dámy (členové sboru Met, jako vždy vynikající) sledují, co se děje, a to i při důvěrných scénách mezi Elisabettou a Sárou, nebo Robertem a Nottinghamem. Sboristé stojí po obou stranách jeviště, potajmu pokukují, nebo zírají z balkonu, a rychle šíří drby o intimním životě své neprovdané královny. Je však pravda, že v Alžbětiných časech palác nebyl vhodným místem pro udržení tajemství, nebo dokonce k nalezení trochu soukromí.

Pan McVicar také sonduje psychologický podtext postav, zejména Roberta a Nottinghama. Během zásadní scény v prvním dějství se vévoda svěří svému příteli, jehož život je v ohrožení kvůli obviněním, jimž čelí. Také vyjádří své podezření, že ho jeho žena možná podvádí (aniž si uvědomí, že ji miluje právě Roberto). Postavy v podání pana Polenzaniho a pan Kwiecieńa k sobě pociťují fyzickou náklonnost s náznaky homoerotické touhy.

Zdá se, že pan McVicar k tomu má důvod: Nottinghamův sňatek se Sárou sjednala královna; Sára nikdy vévodu nemilovala. Přesto Nottinghamova bezpečnost jako muže a tudíž i jeho hodnota v očích milovaného přítele závisí na důkazu, že je mu jeho žena věrná. Robertova náklonnost k Nottinghamovi, i když upřímná, je zatížena pocitem viny. Tato opera znovu přivádí dohromady pány Polenzaniho a pan Kwiecieńa, kteří se již dříve v této sezoně objevili jako věrní přátelé v pozoruhodné inscenaci Bizetových Lovců perel, dalším příběhu, v němž je mužné přátelství rozpolceno ženou.

Během scény v londýnském Toweru má pan Polenzani příležitost připomenout nám, že Roberto je titulní postavou opery. Ve čtvrtek přednesl mučivou árii zoufalství, v níž Roberto vyjadřuje svou touhu po odpuštění, zejména proto, aby mohl dokázat, že se Sára neprovinila cizoložstvím, s bohatou barevností a ušlechtilou elegancí. V závěru této dlouhé scény začínal jeho hlas znít unaveně. Přesto ji dokončil odvážně a se ctí.

Hebký a sametově znějící hlas paní Garanči učinil ze Sáry v jejím provedení ostře kontrastující protějšek ocelově znějící Elisabetty v podání paní Radvanovsky. A půvab, který tak přirozeně vyzařuje, naznačuje, že tato pokorná žena má vnitřní vůli, již však teprve musí využít.

Diváci si mohou oprávněně stěžovat, že se v Met věnuje taková pozornost pěti Donizettiho operám v jediné sezoně, během níž je nejnovějším dílem na jejích prknech Bergova Lulu, poprvé uvedená roku 1937. Přesto však představuje dokončení tudorovské trilogie úspěch pro tento operní dům a triumf pro paní Radvanovsky.

(New York Times – 25. 3. 2016 – Arthuro Tommasini)
***

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Roberto Devereux (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="208078" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments