Roman Válek: Hudba odráží emoce tak, aby jim člověk rozuměl

  1. 1
  2. 2

A co máte z Bachova a Händelova díla osobně nejraději?
U Bacha považuji za nejcennější svět kantát, ve kterých najdeme všechny prvky skladatelových kompozic a žánrů. Ve spojení s pestrou instrumentací a protestantskými texty, jejichž autorem či upravovatelem byl často Bach sám, se jedná o vrcholná vokálně-instrumentální díla, která nepodléhala tlaku komerce. U Händela jednoznačně oratoria, která s sebou nesou podobné motivace, jsou však výborně propojeny naopak s komerčním využitím – tedy psány po divadlo, krále, významná výročí – pro divadelní publikum. Händel se chtěl odlišit od běžné operní provenience svých konkurentů. To se mu i za využití jakési národnostní vlny v Anglii výtečně povedlo.

Co byste rád z Bachova a Händelova díla uvedl? Nebo už něco připravujete, kromě zmíněné Bachovy Mše h-moll?
U Bacha hodlám neúnavně každoročně uvádět kantáty. V příštím roce budeme připravovat již tuším šestý program z Bachových kantát – tentokrát Wachet auf a Tonet und Pauken. U Händela se poohlížím o důstojném „pokračování“ Saula. V každém případě jsou v plánu oratoria Alexandrova slavnost a Triumf času a pravdy.

Czech Ensemble Baroque – MHF Leoše Janáčka (foto Dalibor Válek)

Uvádíte také skladatele české, ke komu máte nejbližší vztah a co z jejich tvorby připravujete?
Letos v říjnu vychází u Supraphonu již čtvrté CD s dílem F. X. Richtera. Tentokrát jde o fantastickou kantátu psanou pro Paříž Super flumina Babylonis a Miserere. Skladateli a spartacím jeho díla se věnujeme systematicky již šest let. Je skvělé, že naše aktivity dochází ocenění zejména v místech jeho působení, tj. v Německu. Ale naše nahrávky byly již kladně prezentovány i na BBC, WDR, samozřejmě na Vltavě, Opeře Plus, Harmonii, ČT aj. V budoucnu se chystáme také věnovat Tůmovi, Brosmannovi, Vejvanovskému. Archivy jsou neustále plné nehraných skladeb…

Co považujete za svůj největší úspěch, na co jste obzvláště hrdý?
Jednoznačně letošní Saul s Adamem Plachetkou a Andreasem Schollem. Sečetly se všechny zkušenosti z předešlého období a nyní v ansámblu říkáme „před Saulem a po Saulovi…“

Co děláte ve volném čase, máte čas na nějaké koníčky, nebo žijete jen hudbou?
Jenom hudba by mě zničila… Mám řadu rovnocenných zálib. Všechno beru na sto procent, za což jsem často plísněn manželkou-manažerkou-sbormistryní. Je to například farma – zahrada, lidová architektura – dřevěnice, výroba domácích tradičních produktů – povidla, slivovice, dále zvířata, archeologie, příroda…

Czech Ensemble Baroque, Velikonoční festival duchovní hudby 2019 (foto Jiří Jelínek)

Máte osobně rád i nějakou jinou hudbu než tu, které se věnujete jako dirigent?
Ve spoustě žánrů napříč celým hudebním spektrem je velká síla. Je to folklor, jazz, ale i rock, dokonce trash metal. Kromě kompozic se můžeme mezi žánry setkat s obdivuhodnými a virtuózními výkony, které mnohdy svojí šťávou a vitalitou vysoce převyšují i některé slavné interprety tzv. vážné hudby.

Hudba období baroka a klasicismu vás lákala vždy?
Asi ano. Už na gymnáziu, cca před čtyřiceti lety, jsem otravoval korespondenčně Miloslava Venhodu, tehdejšího asi jediného dirigenta věnujícího se u nás cyklicky staré hudbě, aby mi poslal ty a ty noty, sledoval jsem jeho nahrávky z kroměřížského archivu a jiné a bylo mi podezřelé, že tato hudba je čímsi jiná než Smetanova Má vlast či Dvořákova Novosvětská. Dlouho mi trvalo, než jsem na to přišel…

Posloucháte nahrávky na CD? Máte nějaké zvláště oblíbené, na něž nedáte dopustit, nebo které vás třeba ovlivnily či výjimečně zaujaly v mládí nebo v době studií?
Musím se přiznat, že při frekvenci připravovaných not pro soubor, koncertní a nahrávací činnosti a jiné hudební práci jaksi na poslech nezbývá čas a chuť. Poslouchám samozřejmě tuny nahrávek při dramaturgické práci, sleduji konkurenční ansámbly u nás a ve světě, ale nejlepší hudba je ticho – mimo jiné čím dál vzácnější.

Bacha na Mozarta! (zdroj Czech Ensemble Baroque / foto Jiří Jelínek)

Prozraďte prosím něco z vašich plánů v nové sezoně 2019/2020 a na co se nejvíc těšíte…
Plánů je samozřejmě hodně. Připravujeme zahraniční turné do Anglie s Richterem a Bachem, rozjíždíme koprodukční haydnovský festival Znojmo – Rohrau, usilujeme o koncert ve vídeňském Musikvereinu, na barokní škole přivítáme Andrease Scholla, neustále rozšiřujeme dnes již známý cyklus staré hudby Bacha na Mozarta, nové projekty s Adamem Plachetkou, řadu koncertů a festivalů, účinkujeme v novém německém filmu Beethoven, také ve druhém díle koprodukčního filmu Marie Terezie, utužujeme spojení se Znojemským hudebním festivalem jako naší stálou stagionou, etablujeme se v Brně jako nepřehlédnutelný moderní profesionální ansámbl bořící hranice…

A na závěr: co pro vás osobně znamená hudba jako taková, bez ohledu na to, že se jí sám věnujete profesně?
Hudba jako podvědomá nápodoba přírody-všehomíra… Mění své formy a způsoby vyjádření, ale pro člověka je umocňovatelem nebo vyvolávačem emocí. Její vývoj je úzce spjat s vývojem lidské duše. Tady narážíme na určitou disproporci. Základní city člověka se již tisíce let nemění. Smutek, radost, zlost, exaltovanost, láska. Hudba vždy odrážela tyto emoce tak, aby jim člověk rozuměl. Bude zajímavé sledovat, zda soudobá vážná hudba, jdoucí vlastním evolučním zrychleným tempem, nepředběhne své posluchače řádově o miliony let a udrží se v kontaktu s lidským nitrem, jemuž by měla především sloužit. Toto autoři tzv. staré hudby od Monteverdiho po Beethovena vždy jistě plně respektovali a jejich hudba je tedy sdělná dodnes, a máme oprávněný dojem, že vlivem přetechnizované civilizace je snad i sdělnější než hudba soudobá…

Děkujeme za rozhovor!

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vandal

Rychlá zpráva:
Pro ty, kteří Saula ve Znojmě nestihli nebo ty, co jej potřebují vidět ještě jednou a nemohou bez něj žít. Divadlo Chatelet v Paříži dává v lednu od 21. do 31. 6 představení Saula z produkce festivalu v Glyndenbornu. Hrají Les Talens Lyriques, diriguje Laurence Cummings, režie Barrie Kosky. Představení je krásné – my jsme si jej pustili od Znojma už asi 20x. Na www.****.com je pár posledních lístků. Cena od 140 eur dolů. :) Třeba jako vánoční dárek?