Rossiniovské festivaly Bad Wildbad a Pesaro

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (103). Týden od 17. do 23. července 2017. V dnešním vydání najdete: Rossiniovské festivaly 2017 – Bad Wildbad a Pesaro. Kouzelná flétna a svobodné zednářství na vídeňské výstavě. Wagnerovská pěvkyně Elisabet Strid a její první profilové CD. Tenorové recitály na ČT art.

Rossiniovské festivaly
Bad Wildbad
Již dvacátý devátý ročník rossiniovského festivalu v lázeňském městečku Bad Wildbad (dnes s necelými jedenácti tisíci obyvateli) letos sázel na tituly velmi málo obvyklé. Festival probíhal ve dnech 7. až 9. a 13. až 23. července 2017.

Rossini in Wildbad – Kurtheater Bad Wildbad (zdroj FB)

Dramaturgie nabídla tentokráte čtyři Rossiniho tituly a jeden naprosto raritní operní opus zpěváka a skladatele Manuela Garcíi.

Jako první byla uvedena raná jednoaktová fraška L’occasione fa il ladro, ossia Il cambio della valigia (Příležitost dělá zloděje aneb Výměna zavazadel) z roku 1812, která vznikla podle krátké francouzské vaudevillové komedie Eugena Scribeho. Po benátské premiéře bylo dílo zcela zapomenuto a dlouhou dobu i po smrti skladatele opomíjeno. Trvaleji na scénu mu pomohly až inscenace v osmdesátých letech dvacátého století, včetně několika uvedení na evropských festivalech v Pesaru, Buxtonu a Swetzingenu.

Zápletka je fraškovitá, vycházející ze záměny zavazadel tří hostů v hostinci a pak následujícího kolotoče nedorozumění a omylů i záměny identit. Velmi svižná hudba a vtipné libreto vyžadují značný spád představení, ve kterém se představitelé hlavních mužských rolí mohou také blýsknout komickým talentem. Ve třech představeních (8., 13. a 22. července) vystoupil basista (a také operní režisér) Lorenzo Regazzo, který vytváří řadu partů napsaných pro basso buffo v Mozartových nebo Rossiniho operách. Jeho role Dona Parmeniona je původně ovšem psána pro baryton. Druhá hlavní postava, Hrabě Albert, byla svěřena lyrickému tenoristovi Kennethu Tarverovi z USA, který vystupoval již v několika posledních ročnících tohoto festivalu. Režii vytvořil Jochen Schönleber, operní režisér a intendant místního festivalu od roku 1992. Ten již tento titul zde režíroval v roce 1997.

G. Rossini: L’occasione fa il ladro – Bad Wildbad 2017 (foto Patrick Pfeiffer)

Druhým rossiniovským titulem, uvedeným pouze ve dvou koncertních provedeních, je dvouaktové dramma serio Aureliano in Palmira (14. a 22. července) s pseudohistorickou zápletkou, ve kterém se setkávají Zenobia (soprán), královna Palmyry s římským císařem Aurelianem (tenor), jejich vztah je ovšem komplikován existencí předchozího milence Zenobie Arsacem (alto castrato). Příběh se odvíjí od dobývání Palmyry římským vojskem, ale končí obvyklou „clemenzou“ (milosrdností) Římana a udělením milosti zajaté Zenobii a Arsacemu. Jde o jediné operní Rossiniho dílo, které bylo napsáno s partem pro kastráta (konkrétně pro hvězdu Giambattistu Vellutiho, považovaného za „posledního z velkých kastrátů“), a to pro uvedení v Teatro alla Scala roku 1813.

Na koncertu však v roli Arsaceho nevystoupil kontratenorista, ale švýcarská mezzosopranistka Marina Viotti, která v předchozích festivalových ročnících zde ztvárnila například Isabellu v Italce v Alžíru (2015) a další role. Italská sopranistka Silvia Dalla Benetta (také častá místní sólistka) zpívala vášnivou Zenobii a římským císařem Aurelianem se stal argentinský lyricko-koloraturní tenorista Juan Francisco Gatell, který již má zkušenosti s rossiniovskými a donizettiovskými party z Teatro alla Scala, Pesara i řady dalších předních evropských scén. Stejně lahodně ale jeho tenor s mimořádným témbrem zní v mozartovských partech nebo v roli Fentona ve Verdiho Falstaffovi.

G. Rossini: Aureliano in Palmira – Bad Wildbad 2017 (foto Andreas Kühn)

Oblíbený historický motiv obležení města a intrik mezi dobývajícím válečníkem a vládci uvnitř sídla je vlastní i další uváděnému dílu, a to opeře Maometto II. Opera má pestrou historii několika prováděcích verzí od původní premiéry z roku 1820, včetně transferu většiny hudebních čísel do francouzského přepracování s názvem Obležení Korintu (1826). Uvedená verze se ale nevrací k nejrozšířenější prováděné benátské variantě opery z roku 1823 se smířlivým koncem (na festivalu v Bad Wildbad uvedené roku 2002), ale k původní verzi z roku 1820 s tragickým koncem (sebevražda Anny). Taktovky se ujal přední rossiniovský dirigent Antonino Fogliani, který zde diriguje již od roku 2004 a je festivalovým hudebním ředitelem od roku 2011. Ve třech představeních (15., 20. a 23. července) vystoupili přední belcantoví specialisté: italský basista Mirco Palazzi (jako Maometto, tedy historický turecký sultán Mehmed II.), ruská altistka Victoria Yarovaya (v kalhotkové roli Calba), ale i mladá nadějná italská sopranistka Elisa Balbo v ústřední ženské roli Anny. Jochen Schönleber režíroval toto představení s krvavou zápletkou.

G. Rossini: Maometto II – Bad Wildbad 2017 (foto Patrick Pfeiffer)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář