Rozhovor s choreografkou a historičkou Helenou Kazárovou nejen o barokním tanci a divadle

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Co se týče Kirké – toto zvláštní dílo vyžaduje v případě hlavní představitelky nejen herecké schopnosti, ale také nadání hudební. Spolupráce s Ditou Hořínkovou byla velmi zajímavá a naplňující. Zkoušet s ní – to bylo pro mne za odměnu! Spolu s ní a s dramaturgyní dr. Šustíkovou jsme hledaly hloubku, která tkví ve významu jednotlivých vět a ve slovních spojeních, možnosti, jak významy interpretovat. Spolupráce s hercem je odlišná, zde lze více probírat přístupy, více experimentovat, tak trochu si s materiálem „hrát“. To v případě zpěváků (a mnohých tanečníků) moc nejde, oni chtějí co nejrychleji vědět, jak to mají nastudovat, chtějí mít před sebou co nejdřív vizi konečného tvaru, experimentování s možnostmi je – na rozdíl od herců – činí nejistými.

Můj způsob tvorby, režijní i choreografické, je „skicování“, nejprve hledám základní obrysy, pak teprve stínuji a vybarvuji, dotvářím detaily, a proto mi zkoušení s herci v mnohém konvenuje. Svoboda, kterou jsme při tvorbě s Ditou měly, byla ale podmínečná: rytmický tep byl dán hudebními vstupy orchestru, ten se nedal uspokojivě nahradit klavírem vzhledem ke košatosti Praupnerovy partitury. To bylo jedno z úskalí. Další představovala dnes obrovská propast mezi současným civilním herectvím a tehdejší extroverzí, tj. herectvím plným bouřlivých emocí, které se demonstrovaly navenek a odrážely ve výrazných gestech (přičemž pod pojmem gesto je třeba si představit i pohyb celého těla). Bylo třeba najít takový způsob hereckého projevu, který by byl dobově co nejvěrnější i z estetického pohledu a zároveň by měl sílu opravdovosti pro současné publikum.

Představení se konalo pod otevřeným nebem na přenosné scéně barokního Florea Theatrum. Máte s ním již řadu zkušeností, přesto – v čem je tato scéna jedinečná, v čem tkví její pozitiva, a naopak v čem práci ztěžuje?

Venkovní představení jakéhokoliv druhu s sebou nesou nepochybně svébytné kouzlo, ale zároveň mnohá rizika a nepohodlí, jak pro účinkující, tak i pro diváky. Zde to bylo ještě složitější, neboť šlo o mluvené slovo a nechtěli jsme použít mikroport. Nádvoří HAMU má celkem dobrou akustiku, zpěv a instrumentální hudba se nese do dálky bez problémů, nicméně v našem případě jsme se museli spolehnout na cvičené hlasivky protagonistky a její čistou výslovnost. Každý poryv větru však mohl ubrat na účinnosti a herečka nemohla použít všechny rejstříky svého projevu. Takže – něco za něco.

Florea Theatrum je krásná myšlenka, ale srovnávat tuto scénu kupříkladu s barokním divadlem českokrumlovského zámku nelze. Když jsem četla vyjádření Heleny Havlíkové, že jsem jako režisérka údajně nevyužila možnosti této scény, musela jsem se pousmát: Florea Theatrum nemá propadla ani létací stroj, který bych pro Kirké potřebovala, nemá zatím ani světelné tyče za bočnicemi, tudíž i jeho osvětlení je vždy oříšek. Korunu své recenzi pak nasadila, když si povzdychla, že se celou hodinu hrálo jen v jedné dekoraci. Jenže jde o „jednoaktovku“, Kirké je podle libreta celou dobu na mořském pobřeží… Diváci ale mohou obdivovat ručně malované dekorace Jiřího Bláhy (pro Kirké jsem musela „vybojovat“ malbu nové dekorace nebe a architekt Václav Krajc vymyslel elegantní řešení pro moře, bez něhož by to nemělo smysl). Bláhovy dekorace jsou úžasné a dají se dobře použít i v interiéru divadel, což jsme již také vyzkoušeli.

Praupnerovu partituru Kirké interpretoval orchestr Musica Florea, s nímž rovněž spolupracujete již několik let. Narážíte při tvorbě nového představení na nějaké překážky, či nekompatibilní požadavky mezi tanečníky a hudebníky?

S Markem Štrynclem jako violoncellistou jsem začala spolupracovat již před více jak dvaceti lety při příležitostných koncertech s tancem, které organizovali Semerádovi v Týnské škole v Melantrichově ulici v Praze. Poté jsme se setkávali ve Stavovském divadle při opeře J. Ph. Rameaua Castor a Pollux (1999), kde jsem byla ve funkci asistentky choreografie Marca Leclercqua. V roli dirigenta jsem ho poznala při uvedení Zelenkova díla Sub olea pacis et palma virtutis (2000, Vladislavský sál). S orchestrem Musica Florea pak v roli choreografky a režisérky systematicky spolupracuji se svým souborem Hartig Ensemble od roku 2007, tedy dvanáct let a jsem za to velmi ráda. Marek má totiž velký cit pro vnitřní tep a výrazové kvality hudby spolu se znalostmi. Souhra s mou koncepcí a s tanečníky často vychází „na první dobrou“, způsob jeho řízení orchestru je inspirující. Shodneme se i jako lidé, není egocentrický a popřeje sluchu i jinému názoru, než je ten jeho. Samozřejmě tím, jak je on i orchestr stále časově vytíženější, je obtížnější najít dostatek času pro společnou přípravu. Hudebníci mají totiž – na rozdíl od tanečníků – zkoušky placené, a jelikož jde z valné většiny o grantové projekty, obrací se každá koruna dvakrát. Mít takové podmínky pro zkoušky, jako jsou samozřejmostí v repertoárovém divadle, to se mi nikdy zatím nepodařilo.

Mezinárodní hudební festival Č. Krumlov 2019 Musica Florea, Hartig Ensemble a sólisté. Terpsichora – Les caractères de la danse (Foto: Libor Sváček)

Jen několik dní po premiéře Kirké začínal Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, v jehož rámci jste připravovala několik představení. Jak došlo k této spolupráci?

Letos jsem připravovala s tanečníky Hartig Ensemble na tomto festivalu dva projekty. Již v loňském roce jsme společně s Musicou Floreou dostali od MHF pozvání uvést Händelovu Terpsichoru, bohužel z finančních důvodů k tomu nedošlo, ale vedení festivalu tuto ideu naštěstí neopustilo. Letos jsme tedy v Barokním divadle zámku Český Krumlov mohli 25. a 26. července publiku představit večer nazvaný Terpsichora: před Händelovo dílo jsme ještě přidali francouzskou pastorálu, složenou jednak z Rebelova díla (jeho sonata Terpsicore tvořila předehru před slavnou taneční suitou Les caractères de la danse, se kterou je také spojena protagonistka Händelovy Terpsichory Marie Sallé) a dvou dalších vokálních čísel. Rozšířenější verzi tohoto pastorálního pot-pourri jsme v roce 2017 uvedli spolu s Händelovou Terpsichorou na festivalu Händel-Festspiele v německém Bernburgu, a to zřejmě vzbudilo zájem a vyústilo v pozvání na MHF Český Krumlov.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na