Rozhovor s choreografkou a historičkou Helenou Kazárovou nejen o barokním tanci a divadle

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Když obnovuji tanec s dalším tanečníkem, tak se do toho pouštím. Nejde jen o mechaniku dolních končetin, jde i o vztah k hudbě. Snažím se vytvářet i odlišnou koncepci port de bras (pohyby paží nebývají zaznamenány). Pokud ale tanečník již daný tanec umí a tančil ho před diváky, není možné po něm chtít nějaké změny, to je kontraproduktivní. Někdy musím ale dělat kompromisy i při studování nového tance: zvláště v případě divadelních sól jsou tam zapsané tak náročné prvky (kupříkladu sekvence tours en l´air s odrazem z jedné, a stále též nohy), že je musím zjednodušit, neboť nechci riskovat, že se interpret zraní. Barokní tanec té vrcholné úrovně je totiž i tak nesmírně náročný zejména na Achillovu šlachu.

MHF Český Krumlov 2019 – Venuše a živly (foto: Libor Sváček)

Nakolik ve vaší choreografické tvorbě záleží na vlastní invenci a nakolik pomáhají samotné taneční zápisy?

Znalost zapsaných tanců samozřejmě velmi pomáhá, čím víc dobového repertoáru poznáte, tím lépe porozumíte typologii tanců a tehdejšímu choreografickému myšlení. Je to stejné jako u hudebníků v případě historických kompozičních stylů. Jednotlivé zapsané tance jsou ale specifické svou vazbou na konkrétní hudební skladbu, a to i v případě plesového repertoáru. Tudíž i kdybych chtěla, nemohu je mechanicky „přenést“ na skladbu jinou, mohu použít pouze fragmenty, drobné citace. Pochopit vztah jednotlivých krokových vazeb k hudbě je primární kompetence, kterou rozvíjím technikou variace a kombinace, což je zcela v duchu dobových postupů i v hudbě. Volnost (v rámci dodržení určitých principů) mám zejména v oblasti paží a hlavy, a tu ráda využívám. Toto platí pro barokní taneční repertoár, který je do určité míry – daleko větší než v jiných obdobích – poznatelný, ovšem nikoliv mechanicky reprodukovatelný. Jde o živé umění, a to se musí vždy ve spolupráci s interpretem znovu vytvořit, on je v konečném bodě též tvůrcem, nikoliv jen médiem. Když vytvářím rokokový, klasicistní či empírový balet, je mým hlavním inspiračním zdrojem příběh, lidské vztahy a hudba, stejně jako u ostatních choreografů, jde o současnou choreografii, kterou podkládá hlubší znalost vnitřních estetických vazeb. Vše se ovšem musí znovu vytvořit, nic se nedá „zkopírovat“, mohu se jen inspirovat.

Již druhým rokem se uskutečnila Letní akademie Hartig Ensemble. Mohla byste ji více přiblížit?

Od roku 1995 jsem pořádala letní kurzy tanců 17. a 18. století, nejdříve v Jaroměřicích nad Rokytnou, pak v Moravských Budějovicích, a nakonec v Českém Krumlově, kam jsem se přestěhovala. V roce 2011 proběhl poslední – cítila jsem, že si potřebuji odpočinout. V loňském roce jsem si uvědomila, že mezi členy Hartig Ensemble je řada vystudovaných či studujících tanečních pedagogů a že by mohli mít zájem se zapojit do praktické výuky, aby získali další zkušenosti a mohli dál vést tento košatý obor, náročný na praktické i teoretické znalosti. Ničím se tak dobře nepřesvědčíte, zda něco umíte, dokud to nezačnete učit! Mám velkou radost z toho, jak si vedou, nová generace přináší svěží energii. Pro frekventanty je to také velké obohacení, neboť se tím rozšířila nabídka pohybových aktivit mimo vlastní historický tanec, přibyl rytmus, hra na kastaněty, různé formy kompenzačních cvičení. Popud k obnovení kurzů je spojen i s otevřením Studijního centra na prvním zámeckém nádvoří v Českém Krumlově a rekonstruovaného klášterního komplexu (Kláštery Český Krumlov). Letní akademie získala podporu HAMU a Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov, za což jsme vděčni.

Helena Kazárová (foto archiv respondentky)

A velmi neočekávaná otázka závěrem – co připravujete do budoucna?

S tanečníky Hartig Ensemble a dalšími specialisty budu pokračovat ve výzkumu zajímavé formy dobového tanečního projevu, který velmi ovlivnil evropský jevištní tanec: jde o tzv. školu bolera. Spojuje se zde zájem umělecký s badatelským: chceme obnovit některé zapsané choreografie španělských tanců tohoto typu, které se objevovaly v baletním repertoáru, je to projekt, pro který jsem získala podporu AMU. Jedním z výstupů bude workshop (15.-16. listopadu 2019), dalším pak nový program na bázi dobových španělských tanců. V příštím roce se spolu s Musicou Floreou vrátíme k Beethovenově jedinému baletu Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance z roku 1801 (překládáno též jako Tvorové Prométheovi či Stvoření Prométheova), máme pozvánku na několik festivalů, i do zahraničí. Opět připravíme Letní akademii v Českém Krumlově. Plánů je hodně. Ráda bych své znalosti ještě více vtělila do písemné podoby – letos jsem měla radost z nového, revidovaného vydání mé knihy Barokní taneční formy (NAMU Praha), která byla mnoho let rozebraná. Podařilo se knihu doplnit i CD, kde jsou audio i videoukázky. Jsem otevřená dalším podnětům a setkání s inspirujícími osobnostmi a těším se na ně!

 

Helena Kazárová (foto archiv respondentky)

Prof. Helena Kazárová, Ph. D. (29. 9. 1959)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na