Rozpačité přijetí premiéry Figarovy svatby v Mnichově

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Frank Martin: Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke (zdroj jpc.de)

Frank Martin: Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke. Philharmonia Zürich, dirigent Fabio Luisi. Philharmonia Rec 2017 (1 CD). Proslulé dílo pražského rodáka, německého literáta Rainera Marii Rilkeho Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka bylo několikráte zhudebněno jako kantáta, opera (Siegfried Matthus) nebo symfonická báseň (také Kurt Weill). Nejznámější hudební, popravdě kongeniální verze se mu dostalo ve zhudebnění švýcarského skladatele Franka Martina (1890–1974). Ten Rilkův text, podle autorova vyjádření napsaný již roku 1899, kompletně autorem revidovaný roku 1906 a poprvé knižně vydaný roku 1912 zhudebnil ve válečných letech 1942 až 1943 v působivém útvaru na pomezí kantáty a písňového cyklu, přičemž využil jak hudebních prostředků novoromantismu a impresionismu, tak i dvanáctitónové techniky vídeňské školy.

Textově jde o poému v próze, velmi úspornou, jakési lyrické existenciální zamyšlení nad smrtí, láskou a životem mladého muže, který zemře ve válce s Turky. Rilke využil inspiraci z okruhu vlastní rodinné historie.

Martinův hudební opus skýtá výraznou možnost pro mezzosopranistku s velkým hlasovým rozsahem, která zde musí dostát vysokým nárokům zhudebnění a také srozumitelnosti Rilkova poetického textu. Takovou interpretku našel světově proslulý dirigent Fabio Luisi pro koncertní provedení v Opernhaus Zürich na sklonku loňského roku v německé mezzosopranistce – Okka von der Damerau je členkou mnichovského operního souboru Bayerische Staatsoper. Zde vytvořila řadu menších a středních rolí wagnerovského repertoáru (vynikající Erda, Mary a různé role ve Wagnerově tetralogii), zaujala i jako Verdiho Ulrica. Pěvkyně se výrazně věnuje i koncertní činnosti v oblasti písně. Její výkon v třiadvaceti částech Frankova Corneta vzbudil velký ohlas u posluchačů i kritiků. A nyní vychází živý sestřih z toho curyšského koncertu, ve kterém zpěvačka exceluje ve vytvoření jednotlivých nálad, pocitů až k expresionisticky vyjádřeným dramatickým místům textu, jež mohou svojí intenzitou zhudebnění upomenout na dílo Richarda Strausse. Stejně vynikající je výkon orchestru pod taktovkou Fabia Luisiho.

Tento hudební snímek se tak zcela určitě stal vážným konkurentem dosavadní nejoceňovanější nahrávce tohoto Frankova díla v podání ORF Radio-Symphonieorchester s dirigentem Lotharem Zagrosekem s mezzosopranistkou Marjanou Lipovšek, dlouholetou sólistkou Wiener Staatsoper. Titul nahrál ale i švýcarský barytonista Philippe Huttenlocher nebo holandská mezzosopranistka Jard van Nes a švýcarská mezzosopranistka Brigitte Balleys. Tento velmi působivý titul poněkud míjí domácí koncertní pódia, pokud se nemýlím, byl tady zřejmě naposledy proveden v rámci Pražského jara v roce 2000 dirigentem Sergem Baudem s Českou filharmonií a právě se sólistkou Brigitte Balleys.


Operní humor
Dnes trocha jedovatostí mezi zpěváky. Generální ředitel opery telefonuje tenoristovi: „Dnes večer vás nutně potřebujeme. Váš kolega X. Y. dnes nemůže zpívat Florestana, protože má chřipku. Prostě nemůže zpívat.“ Tenorista mu odpoví: „Chápu a je mi to jasné, jen s tou chřipkou je to pro mě novinka.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář