Rozporný koncert JFO: Severská mytologie versus demytizace jednoho sólisty

  1. 1
  2. 2

Janáčkova filharmonie pod taktovkou Muellera vstoupila do Sibelia dobře už první legendou Lemminkainen a dívky, která vypráví o milostných dobrodružstvích Lemminkainena s dívkou Kyllikki na ostrově Saari. Upoutaly mne zvukově syté smyčce a nádherně vzrušené trio ve střední části, které bylo střídáno zlověstnými souzvuky žesťů a žhnoucím tremolem smyčců. Sólové prvky byly instrumentálně precizní, ať už se jednalo o housle, violoncello nebo dřeva. Druhá hudební báseň Labuť z Tuonely líčí sugestivní obraz finské krajiny mrtvých. Ve vysokých horách na jezeře mezi skalami pluje ve světle severní polární záře smutná a osamocená labuť, symbol touhy, štěstí a dávné minulosti Finska. Kvituji s povděkem upřímné nasazení, poctivý a profesionální přístup a výkon hráčky na anglický roh, jejíž sólo je identifikačním znamením této básně a prostupuje ji mysteriózně truchlivou melodií. Krásnou intonací i výrazem zde upoutalo také sólové violoncello. Třetí báseň Lemminkainen na Tuonele byla doslova napěchována energií a gradací v stupnicově rozbíhavém tématu, který kulminoval za přítomnosti břeskných žesťových souzvuků s působivou dramatičností. Poslední Lemminkainenův návrat byla grandiózním zakončením celého čtyřdílného cyklu.

Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigent Christoph-Mathias Mueller (foto Ivan Korč)

Sibeliův hudební obraz o Lemminkainenovi na mne hluboce zapůsobil mistrovskou instrumentací, úchvatnými hudebními obrazy, energií, čarokrásnou melodikou i ponurými a harmonicky progresivními scenériemi. V jeho velkolepé orchestraci a prudkosti jednotlivých hudebních scén je znatelně cítit spřízněnost Čajkovským, celková atmosféra a rafinovaná koncepce však podléhá osobité severské povaze, sveřepému odhodlání a hudební vizi, která je autentická a nezaměnitelná. Janáčkova filharmonie podala v náročném cyklu opravdu znamenitý výkon, za který zaslouží velké uznání. Stejně tak dirigent Christoph-Mathias Mueller představil pojetí, které potvrdilo, že Sibeliovi přišel na kloub, nalezl v jeho strhující hudbě zalíbení a dokázal ji představit jako plnokrevnou, témbrově rozmanitou, dynamicky a výrazově maximálně napěchovanou napětím, elegickým smutkem i heroickým patosem.

Spravedlivé by bylo hodnotit jednotlivé aktéry tohoto koncertu samostatně. Za první polovinu koncertu bych neudělil ani padesát procent, rozhodně se totiž nejednalo o průměrný výkon houslisty. Janáčkova filharmonie s dirigentem Muellerem v první půli koncertu podala příjemný a spolehlivý výkon, v Sibeliovi pak naprosto excelovala, zaslouží si tudíž uznání a pochvalu.

Hodnocení: výkon houslisty Henninga Kraggeruda 40%, Janáčkova filharmonie 90%

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat