Rusalka, Bystrouška, ale i Waltraud Meier v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2


Golem jako hudební divadlo
Literární látka Golema je úzce svázána s Prahou, přesto Praha dosud nepoznala žádné z významnějších operních zpracování tohoto námětu, v jejichž čele stojí především stejnojmenná opera Eugena d’Alberta (Der Golem, premiéra 1926 ve Frankfurtu nad Mohanem). Česká opera o dvou jednáních Golem Hanuše Bartoně (1992 Praha, Palác kultury) trvalejší stopu v dějinách domácí opery nezanechala. Teď se pokouší další skladatel – Rakušan Bernhard Lang (1957), zpracovat téma umělé bytosti v hudebním divadle o dvaadvaceti scénách s totožným jednoduchým názvem Der Golem. Společně s autorem videotextu Peterem Missottenem ale nevyšli z klasické středověké legendy, ale z mystického odkazu německy píšícího spisovatele žijícího na pomezí devatenáctého a dvacátého století v Praze, Gustava Meyrinka. Jeho mysteriózní román Golem nese nejen mystické, ale i existenciální poselství, poněkud zašifrované, a text patří ke kultovním dílům určitého typu čtenářů a myslitelů. Nová hudebně-divadelní kompozice pro pěvecká sóla, sbor, jazzové trio a orchestr měla premiéru 16. dubna 2016 v Nationaltheater v Mannheimu. Představení, v němž se mísí realita, sen a představy, výrazně využívá možnosti videoartu. Propojení virtuality a reality je také tématem samotného díla.


Výstava týdne
Balthus. Bank Austria Kunstforum Wien. Freyung 8, 1010 Wien. 24. února – 19. června 2016. Rozsáhlá retrospektivní výstava malíře Balthuse (vlastním jménem Balthasar Klossowski de Rola, 1908-2001), v tomto rozsahu první v Rakousku, obsahuje vedle řady velmi známých děl tohoto absolutního výtvarného solitéra také ukázky jeho scénografické tvorby. Umělec se scénografií pro činohru a operu zabýval příležitostně ve třicátých až šedesátých letech dvacátého století. Celkem vytvořil sedm scénických výprav. Výstava obsahuje zajímavé ukázky z jeho scénických výprav k jevištním dílům Alberta Camuse a Antonina Artauda, umělců z jeho přátelského pařížského okruhu. Nejrozsáhleji jsou především zastoupeny scénografické a kostýmní návrhy k opeře Wolfganga Amadea Mozarta Così fan tutte, která byla určena pro známý festival v Aix-en-Provence v roce 1950.

Scénografický návrh k opeře Così fan tutte - Balthus (zdroj invaluable.com)
Scénografický návrh k opeře Così fan tutte – Balthus (zdroj invaluable.com)

Tehdy ještě mladý festival se ve svém třetím ročníku držel původního zaměření jako Festival Mozart. Balthusuvo výtvarné pojetí vychází z tradic dějin operní scénografie a se zvláštním zalíbením využívá sladký styl francouzského výtvarníka Antoineho Watteaua (1684-1721) i jeho pastelovou barevnost při ztvárnění bohaté výpravy. Malíř opakovaně využívá iluzivní efekty pozdně barokního divadla, principy zámecké iluzivní malby, takže postavy kostýmovaných představitelů jsou součástí kulis a zároveň se živí představitelé pohybovali na jevišti. Znamenitý nápad přispívá k uchopení dvojnických zápletek Mozartovy opery. Balthus ve výpravě široce traktuje jak zahradní prostředí – místo milostných schůzek dvou zamilovaných párů, tak prostředí přístavu, kde se páry loučí. Scénografii vytvořil výtvarník technikou loutkové divadla, nakreslil jednotlivé kulisy, prospekty i boční pohledy a spojil je s čelním jevištním průhledem, aby vytvořil rozkošnou jevištní podívanou. Tehdejší festivalové obsazení soustředilo tehdejší špičkové evropské interprety: Suzanne Danco (Fiordiligi), Eugenia Zareska (Dorabella), Emmy Loose (Despina), kanadský mozartovský tenorista Léopold Simoneau, činný převážně v Evropě, Renato Capecchi (Guglielmo) a Marcello Cortis. Výběr šesti Balthusových návrhů, provedených technikou barevného dřevorytu, byl později vydán jako doprovod bibliofilského tisku libreta Lorenza da Ponteho k Mozartově opeře v limitované edici v New Yorku.


Nahrávka týdne
Wolf-Ferrari, Ermanno – I gioielli della Madonna (Madoniny šperky). Slovenský rozhlasový symfonický orchestr, dirigent: Friedrich Haider. Naxos 8.660386-87 (2 CD).

Ermanno Wolf-Ferrari: I gioielli della Madonna (zdroj naxosusa.com)
Ermanno Wolf-Ferrari: I gioielli della Madonna (zdroj naxosusa.com)

Nahrávka vznikla díky spolupráci Slovenského národního divadla v Bratislavě a Rozhlasu a televize Slovenské na základě scénického provedení v roce 2015. Nahrávka vychází z provedení ve Velkém koncertním sále Slovenského rozhlasu 29. listopadu a 2. prosince 2015. Tříaktová opera obsahuje něco málo přes dvě hodiny hudby. Námět opery vychází jednak z oslav souvisejících se silným mariánským kultem v italském prostředí, jednak z milostné zápletky a historického, byť trochu romantizujícího pohledu na organizaci neapolské Camorry. S trochou předhánění by se žánr dal označit jako operní psychologická detektivka. Zápletka se ale oproti běžným veristickým operám vyznačuje větší propracovaností charakterů i komplikovaností a také množstvím epizodických postav.

Premiéra opery v roce 1911 v Berlíně sklidila značný ohlas. A protože skladatel byl bilingvní, stejně jako jeho operní dílo, záhy se opera dostala na jeviště jak v německé verzi, tak v italské, ve které byla prováděna již rok po premiéře i ve Spojených státech. Hudba zajímavě spojuje veristické postupy s prvky lidové a církevní italské hudby. Jako v řadě jiných skladatelových partitur se kontrastně řadí temperamentní čísla s lyrickými částmi. Dirigent Friedrich Haider se skladatelskému odkazu Ermanna Wolfa-Ferrariho věnuje soustavněji, nahrál nejen zřejmě jeho dnes nejuváděnější operu – aktovku Il segreto di Susanna (Zuzančino tajemství), ale také výběr jeho předeher a orchestrálních intermezz i chrámové sbory a capella. Hlavní atrakcí nahrávky je představitelka Malielly rusko-rakouská sopranistka Natalia Ushakova, pro kterou byla tato role vedle partu Lízy v Čajkovského Pikové dámě zásadním vystoupením na bratislavské operní scéně. Poněkud ruší špatná italská výslovnost představitelů menších a malých rolí. Obal uvádí nahrávku jako světovou nahrávací premiéru, ale již řadu let je komerčně distribuována nahrávka tohoto operního titulu z londýnského koncertního provedení v roce 1976 (sólisté Pauline Tinsley, André Turp, Peter Glossop; BBC Symphony Orchestra, dirigent Alberto Erede) na labelu Bella Voce (zřejmě poslední edice roku 2001).

Opera na dostupném labelu Naxos je ale významným obohacením operních diskoték znalců i dokumentem o zdařilé inscenaci Slovenského národního divadla v Bratislavě.


Hudební úsměv
Slavný italský tenorista Beniamino Gigli (1890-1957) byl během svého prvního angažmá v newyorské Metropolitní opeře (1921/1931) také pozván, aby vystoupil na večírku jednoho z největších amerických multimilionářských magnátů.

Beniamino Gigli (zdroj bach-cantatas.com)
Beniamino Gigli (zdroj bach-cantatas.com)

Za vystoupení mu byl přislíben vysoký honorář na tu dobu – 1.000 dolarů. Ale při vyjednávání programu a podmínek mu magnát řekl: „Po vystoupení musíte ale ihned odejít. Moji hosté nejsou zvyklí se stýkat s lidmi … ehm … od divadla.“ Zpěvák zareagoval okamžitě a vtipně slovy: „Ale, vážený pane, pokud nebudu muset zůstat s vašimi hosty, spokojím se s honorářem 500 dolarů!“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat