S Florentem Golfierem o choreografii i lingvistice (1): Nevracet se k předepsaným identitám

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Podobně to říká Barbara Mertins v rozhovoru, který jste citovali na výstavě, o tom, že nejdokonaleji člověk své hluboké emoce vyjádří jen v mateřském jazyce. Rozebírá i užitečnost bilingvní výchovy, aby mohla matka lépe komunikovat s dítětem a vytvořit nejčistší emocionální spojení, dokáže to jen v mateřštině. Ale je tu i druhá stránka. V takové situaci zase roste jedinec, který má ztíženou svou cestu identifikace, když si chce vybrat, kým je, z hlediska národnosti, národa, ne co má napsáno v občance, ale kým se skutečně cítí, protože se domnívám, že se lze úplně ztotožnit s dějinami, historickými osobnostmi, kulturou, literaturou jen jednoho národa.
To je složité, spíš na povídání přímo s Barbarou 😊. Ale já myslím, že to není problém, že v tom je naopak budoucnost. Pro mě je to pak také o takových těch „škatulkách“, my a oni. Mně přijde, že z nějakého strachu, nebo spíš z určitého pocitu ztráty smyslu existence v procesu globalizace, která je nezastavitelná a otevřela tolik možností, že jsme v ní částečně ztratili identitu nebo kořeny, má mnoho lidí potřebu vracet se ke kořenům svého národa, ale chápou se toho extrémně: Já jsem Čech a nepustím sem žádného cizince. Rozumím strachu z globalizace, rozumím tomu, že jsme zašli hodně daleko a je dnes jednoduché se kulturně ztratit a nevědět, kam patříme… Ale zároveň mi přijde strašně důležité vybudovat novou kulturu, která se už vyhne těmto „krabicím“ typu Já jsem z tohohle národa a nazdar. Je moc důležité říct si: Jsem Evropan, narozený ve Francii, žijící v České republice, pracující všude možně po Evropě. Anebo někdo jiný si může říct: Já jsem napůl Němec, napůl Čech. Cokoli. A je to v pořádku. Nevracet se k těm předepsaným identitám.

(konec první části)

Babylonská trilogie – kresba z výstavy
0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments