S Hanou Vláčilovou o novém olomouckém Labutím jezeru a o baletní klasice u nás vůbec

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hanu Vláčilovou jsem bohužel nikdy tančit neviděla. V době její největší slávy byla Praha z Olomouce přece jen dál, než tomu je dnes, ve věku Pendolina a Regiojetu. Přesto jsem pochopitelně okamžitě věděla, o koho jde, když se o ní v Olomouci začalo mluvit v souvislosti s chystaným Labutím jezerem. Přiznávám, že i já byla plná očekávání a taky docela pyšná na to, že se olomoucký baletní soubor pustí pod jejím vedením do tohoto náročného klasického titulu. Proti této příjemné dámě (ročník 1956) jsem usedla jen chvíli poté, co spadla opona za závěrečnou generální zkouškou, která její spolupráci v Olomouci završila.

Paní Vláčilová, začněme tím, kdo a kdy vám vlastně nabídl spolupráci s Moravským divadlem? Vy jste, pokud se nemýlím, v Olomouci s baletním souborem prozatím nespolupracovala…

Je to tak, tady je to moje první spolupráce. V únoru jsem se setkala se šéfem souboru Robertem Baloghem v Praze na burze mladých tanečníků a tam padla jeho nabídka spolupráce na nové klasické inscenaci Labutího jezera, kterou chtěl věnovat památce dlouholetého šéfa baletu Jiřího Sekaniny. Věděla jsem, že již nebudu vázána povinnostmi ve Státní opeře a tak jsem to ráda přislíbila.

Vzhledem k náročnosti takového titulu se mi ale zdá ta doba zkoušek přece jen poměrně krátká… Neměla jste obavy se do toho pustit?

Neměla. Vlastně se už dříve uvažovalo, že bych mohla mít tu čest dělat novou inscenaci Labutího jezera v Národním divadle – hned poté, co jsem tam skončila jako tanečnice. Žel, pak tehdejší šéf pan Harapes se rozhodl jinak. Teprve po letech jsem pak Labutí jezero dělala ve Státní opeře, kde mám za sebou ve spolupráci s Pavlem Ďumbalou druhé a čtvrté jednání.

Inscenaci Labutího jezera jsem samozřejmě měla v hlavě a mým úkolem bylo svou představu na soubor přenést. Má spolupráce začala tedy po prázdninách v září.

Náš rozhovor vyjde až po olomoucké premiéře, ale vzhledem k tomu, že je po poslední generální zkoušce, poprosím vás o zhodnocení zkušeností s olomouckým baletním souborem. Co vám tedy soubor dal, jak se s ním pracovalo?

Samozřejmě s dívkami se vždycky pracuje lehčeji, jsou poslušnější, tvárnější. S hochy je to vždycky malinko těžší, zlomit to jejich myšlení… Hlavně v době, kdy se razí názor, že klasika je něco starého a přežitého, a že v ní každý tanečník prostě vypadá nemožně…

Je to ostatně názor i pražského Národního divadla, že klasický balet v původní originální podobě je něco starého, muzejního, pro co není už v dnešní době místo. Já s tím samozřejmě zásadně nesouhlasím, pro mě je klasika něco úžasně krásného… Jako když se v muzeu díváte na starý nádherný obraz! Také nemáte potřebu jej nějak rekultivovat do dnešní doby, do jiné podoby. Ten obraz je přece krásný takový, jaký je. – Čím ta „stará“ klasika oslovuje dnešního diváka? Je to přesně to zpracování a také zatancování. Balet dělají mladí lidé, takže rozhodně nemohou vypadat staře, i kdyby tancovali nevím co…

Víte, já jsem ale maximalistka. Učím na škole a hodně se zabývám metodikou a „správným“ provedením všech těch prvků, jejichž dodržení je pro mě zásadní. Přiznávám, tady jsme se souborem zpočátku trochu bojovali. Vytočení nohou, propnutí nártu, dodržení póz, správné nastavení… Všichni sice prošli klasickou baletní průpravou, toto všechno se na škole v podstatě učili, ale samozřejmě člověk strašně rychle zapomíná a když ho „nedržíte pod krkem“ hned od školy a neustále, tak ona ta průprava pomaličku a nenápadně jakoby odjíždí. Ta dokonalá čistota provedení… Zkrátka a dobře: pokud nemáte šanci v divadle tančit klasický repertoár, tak to jde všechno do háje…

Díky klasice se soubor udržuje ve formě, sbor i sólisté. Myslím, že to pro ně bylo ze začátku obtížnější, neustále jsem je otravovala a vyžadovala přesně to, co jsem tam potřebovala vidět. Já se snažím ctít choreografii Petipy a Ivanova. Samozřejmě, že jsem ji musela upravit tak, aby zůstala v intencích a parametrech, vhodných pro tento soubor, a aby přitom nesklouzla k neoklasice. Dalo by se říct, že ta choreografie pracuje s poměrně jednoduchými baletními prvky, ale právě ta jejich choreografická skladba je naprosto geniální. Především druhé jednání Ivanova skloubilo všechny tyto prvky s hudbou Čajkovského téměř dokonale. Myslím, že to nikdo neudělal líp, než on… A potom vlastně ještě ty ruce, které dodělávala Agripina Vaganova. Původně ruce stylizované nebyly, ale její zásah do dané choreografie byl velice zdařilý a citlivý. – Takhle se to podaří prostě málokdy. Myslím, že teď už lidi z olomouckého souboru chápou, o co mi jde. A i když ten soubor je poměrně malý, pokud bude pracovat a pokračovat v těchto intencích, bude lepší a lepší…Vzhledem k tomu, že další plánovaný baletní titul rozhodně do klasiky nepatří, budou muset asi velmi pečlivě udržovat to, co si díky vám osvěžili…

…tady bych chtěla říct, že jsem v Olomouci měla dvě úžasné asistentky – paní Danu Krajevskou a Jelenu Iliinu. Znají perfektně ten grunt, ten základ. Věřím jim, že když budou mít čas a prostor, jistě tu formu i čistotu celého nastudování udrží.

Pokud bych si mohla dovolit po zhlédnuté generálce, tedy ještě před zítřejší premiérou jakési předběžné hodnocení, je nové Labutí jezero udělané velmi pěkně, na oblastní poměry rozhodně úžasně…

…no určitě, na ty podmínky je vůbec obdivuhodné, že do toho Robert Balogh šel. Je to risk, když máte mít čtyřiadvacet labutí, na které je to postavené… Musela jsem samozřejmě udělat nějaké úpravy, ale já jsem v nich už zběhlá… Ve Státní opeře ani v Ostravě jsme labutí taky neměli plný počet, ale tam jsme mohli využít žáky baletní konzervatoře. V Olomouci takové baletní zázemí není, takže je vše v ohrožení, jakmile někdo onemocní…

Ráda bych se vás ještě zeptala na představitelky hlavní role. Yui Kyotani byla favoritkou a ideální představitelkou podle pana Balogha od počátku. Závěrečnou generální zkoušku ale tančila mladinká Karolina Zarach, ta je nejmladší představitelkou Odetty ‑ Odylie, se kterou jste pracovala?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat