S Jakubem Józefem Orlińskim o neustálé potřebě tančit

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Věřím, že to si snad lidé i mimo svět breaku uvědomují, ne? Přece si nemohou myslet, že je zrovna breakdance jednoduchý…
Možná byste se divila. Ale takovým lidem bych ukázal jedno video, jeden battle, aby pochopili. I já, který se v tom světě pohybuji jedenáct dvanáct let, jsem občas naprosto u vytržení, když sleduji, co někteří tanečníci dovedou. Dívám se na ně, pusu otevřenou a říkám si – Ježišikriste, jak je tohle vůbec možné?! A pokaždé, když už si myslíte, že jste viděli vše, že už vás nic nepřekvapí, že nic spektakulárnějšího nepřijde, prásk ho, přijde nová tanečnice nebo tanečník se zbrusu novým trikem a vy jste zase jen v šoku z toho, co vše lidské tělo dokáže. Je to naprosto zběsilé!

Sledujete i jiné taneční styly a žánry nebo jste věrný primárně streetu?
Mám rad tanec jako takový. Před několika lety jsem byl součástí baletní inscenace v Lipsku (Othello choreografa Maria Schrödera, pozn. aut.), kde jsem zpíval několik skladeb. Potkal jsem se v tamním souboru s výbornými tanečníky a řada z nich se stala mými dobrými přáteli. Ti poté přešli do dalších souborů po Evropě, takže já teď, přijedu-li do nového města, jdu vždycky do divadla na taneční představení – ať už jde o balet, současný tanec nebo jinou taneční show.

Jakub Józef Orliński (foto archiv umělce)

Máte nějaké osobní tipy a oblíbence?
Spoustu přátel mám v Curychu, kde je uměleckým šéfem baletního souboru Christian Spuck, takže jsem viděl řadu jeho děl. A pak William Forsythe. Jeho balety, panebože! Je šílené, jak obtížné a současně krásné jeho choreografie jsou. Jeho práce s tělem a pohybem je ohromující, fascinuje mě, co vše a jak je schopen skrze tělo vyjádřit. Budu upřímný, dřív jsem si o baletu říkal – no, tak je to asi… hezké tancování. Ale ne, je to mnohem víc, je to neuvěřitelné umění.
Ještě bych chtěl zmínit inscenaci Mario Schrödera, uměleckého šéfa z Lipska, která se jmenuje Chaplin a byla inspirována životem tohoto komika. Dechberoucí představení, to moc doporučuji všem!

Když se vrátíme k breaku. Jedná se o taneční styl, který je silně spjatý s určitým hudebním žánrem. Nemáte někdy potřebu tyto zažité konvence prolomit, breakovat na něco naprosto odlišného?
Ale to už se děje! Existuje soutěž Red Bull Dance Your Style, kam přichází tanečníci z nejrůznějších prostředí a DJ hraje prakticky jakoukoli hudbu, která mu zrovna přijde pod ruku a která se mu líbí. Tanečníci pak mají za úkol na vybranou skladbu ve svém stylu zatančit, což mi připadá fenomenální. A pak samozřejmě existuje řada performerů, kteří během svých show využívají hudbu napříč žánry, i klasiku.

Když zmiňujete klasickou hudbu, viděl jste inscenaci Galantních Indů Jeana Philippa Rameaua…
S Capella Mediterranea a Leonardem Garciou Alarcónem! Ano, viděl! Byla to produkce pro pařížskou Operu, kde využili break, crump a další styly street dance a výsledek byl neskutečně silný. Propojování breaku s operou, především tou barokní, je podle mě v poslední době hodně trendy.

Čím si myslíte, že to je?
Protože street dance i barokní hudba si jsou v mnoha aspektech podobné a skvěle se doplňují. Spojuje je volnost a svoboda, barokní hudba je rovněž velmi rytmická a posílíte-li ji bicími, pomůže to tanci ještě o to víc. A opominout nemůžeme ani emoce. Baroko bylo obrovsky emotivním obdobím, což je v hudbě dobře patrné, a street dance k tomu svým základním principem bezvadně sedí.

Jakub Józef Orliński (foto Kuba Ryniewicz/Vogue Polska)

Máte vy sám v repertoáru nějakou árii, která vás mimořádně nutí k tanci?
Upřímně, já mám vždycky potřebu tančit a hýbat se, slyším-li hudbu. Včera během koncertu to bylo docela komplikované. Tak hrozně moc jsem se chtěl víc hýbat, ale občas to prostě není správné. A taky může docházet k poněkud bizarním situacím. Pamatuju si živý stream Händelova Mesiáše, což je zhruba tříhodinová skladba. A já, když jsem zrovna nezpíval a jen jsem seděl v pozadí, poslouchal jsem své kolegy, úplně jsem se do hudby ponořil, dostal jsem se do svého světa a jel na vlně… Ale tak to prostě mám, vždycky hudbu cítím uvnitř, pohybuju se spolu s ní, prožívám ji celým tělem.

Co na to říkali vaši pedagogové? Podporovali vaše taneční aktivity, nebo naopak?
Z počátku byli víceméně v pohodě, postupně mi několik lidí řeklo, že bych měl s breakem skončit, protože se jedná o extrémní fyzickou zátěž pro tělo a svaly. S čímž do určité míry souhlasím, když breakujete, svaly jsou v obrovském napětí, které není pro zpěv dobré. Ale já nemám moc rád, když mi někdo říká, že něco nemůžu nebo nesmím. Víc než jednou jsem slyšel, že nikdy nebudu dobrým zpěvákem, pokud se nevzdám tance. Takže jsem začal své tělo pozorovat a analyzovat. Které svaly používám při zpěvu a které při breaku? Tyto znalosti považuju za ohromně přínosné a pomáhají mi. Abych uvedl příklad – během včerejšího koncertu jsem zpíval árie, jejichž některé fráze jsou extrémně dlouhé. A já byl schopen je zazpívat na jeden nádech, a to jen proto, že mám potřebnou kontrolu nad svaly, které podporují mé dýchání, díky tomu mám dostatek sebevědomí a cítím se i v takových chvílích v dostatečné pohodě. Ona vnitřní analýza mi taky pomáhá třeba ve chvílích, kdy se zrovna fyzicky nectím nejlépe. Mám sérii fyzických cvičení, díky kterým jsem schopen danou indispozici překonat a dostat ze sebe během koncertu či představení maximum. Pořád se o sobě učím, moje tělo se neustále mění, stejně jako se mění můj hlas, ten proces je nekončící, ale to mě na něm právě fascinuje.

Pojďme se nyní trochu blíže podívat na novinky, které v nejbližší době chystáte. Vaše třetí sólové album vyjde už zanedlouho…
Ano, Anima Aeterna vychází 29. října, o trochu později, než bylo původně zamýšleno kvůli technickým problémům, ale o to víc se na ni těším. Je to skvělé album, které koresponduje s mou první sólovou deskou Anima Sacra. Opět jde o výběr sakrálních skladeb, ale tentokrát ukazujeme jejich nové barvy, nálady a charakter. Pozval jsem si k sobě řadu skvělých spolupracovníků a umělců. Jednu skladbu zpívám s Fatmou Said, vynikající egyptskou sopranistkou, najdete zde árii se sólovou trubkou, sólovým violoncellem, sólovými varhanami, sólovou violou di bardone, téměř zapomenutým, velmi vzácným barokním nástrojem. Dokonce jsem si přizval i celý sbor! Jako všechna má předchozí alba i toto má jasný koncept, každá vybraná skladba má svůj důvod a své místo, ale víc podrobností a vtipných zajímavostí se dozvíte v bookletu! Mám z Anima Aeterna hroznou radost a jsem na tuto desku doopravdy pyšný, nemůžu se dočkat, až ji konečně vydáme a lidé si ji budou moci poslechnout.

Jakub Józef Orliński (foto KBF / ICE Kraków / Robert Słuszniak)
Jakub Józef Orliński (foto KBF / ICE Kraków / Robert Słuszniak)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments