S Janou Bouškovou nejen o kombinaci harfy a sborového zpěvu

Právě na dnešní koncert se v uplynulých dnech připravovala přední česká harfistka Jana Boušková. Ten bude vedle Janáčka, Brittena a Schuberta věnován i dalšímu z čelných mistrů německé písně, Johannesu Brahmsovi. Společně s ženskou částí Pražského filharmonického sboru a dvěma hornisty Jana Boušková dnes provede u nás zřídka slýchané Čtyři zpěvy Johannesa Brahmse.
Jaké je spojení harfy, pro mnohé královského nástroje s lidským hlasem či jinými instrumenty? Je pro harfistku spolupráce se sborem obvyklá?

Taková kombinace není pro mě výjimečná. Doprovázela jsem na koncertech již mnoho českých sborů od svých patnácti let. Vždy, ať už to byla spolupráce se sbory dětskými, či smíšenými, jsem byla barvou zvuku sboru spojeného s harfou velmi nadšena a obohacena. Byla jsem i poctěna, že dva čeští skladatelé – Jan F. Fischer a Jiří Teml – mi věnovali nádherná pásma vánočních koled, které jsem premiérovala.

Pravidelně koncertujete s mnoha instrumentalisty, mezi něž patří například hornista Radek Baborák, cellista Jiří Bárta, houslista Maxim Vengerov, klarinetistka Sharon Kam či flétnista Emmanuel Pahud. Jsou nástroje, které v komorní hře vyhovují harfě lépe než jiné?

Harfa se jistě barevně pojí se všemi nástroji výborně. I když je její barva odlišná od klavíru, přesto si dovolím říct, že jako doprovodný nástroj je mu harfa velmi podobná. Často se mi stává, ze spoluúčinkující dokonce spojení s harfou pro její jemnější zvuk upřednostňují víc než s klavírem, a to obzvláště ve skladbách klasických a impresionistických. Nejznámější a nejvíce užívané spojení je duo flétna – harfa, pro které bylo napsáno nesčetně skladeb. Mne ovšem velmi lákají právě propojení nástrojů méně obvyklých, jako je duo lesní roh–harfa s Radkem Baborákem, či violoncello–harfa s Jiřím Bártou.

A jakým způsobem jste se stala koncertní partnerkou uznávaných zahraničních hudebníků, jakými jsou Maxim Vengerov, Jurij Bašmet nebo Christian Tetzlaff?

Skromně musím říci, že jsem jimi byla vyzvána. Obzvlášť třeba violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, který mě slyšel hrát v rozhlase a chtěl pak se mnou premiérovat skladbu pro cello a harfu od indického skladatele Raviho Shankara. S Maximem Vengerovem jsem podnikla turné po Izraeli a Německu, s Jurijem Bašmetem jsem se seznámila na hudebním festivalu v Itálii a pozval mě pak účinkovat na velkolepé oslavě k jeho padesátým narozeninám, která se konala v Moskvě i za účasti například Giny Lolobrigidy a Michaila Gorbačova. S Christianem Tetzlaffem jsem se také seznámila na hudebním festivalu, kde na dalším ročníku se mnou chtěl účinkovat v duu a naše vystoupení pak vydalo EMI na CD.

Jaké jsou vaše vzpomínky na Raviho Shankara, který nedávno zemřel?

Tato spolupráce byla nezapomenutelná. Již právě i účastí zmíněného Slávy Rostropoviče. Ravi Shankar byl nesmírně skromný, tichý a velmi milý člověk. Přitom obrovský muzikant tělem i duší – možná hlavně tou duší – protože to bylo a je z jeho hudby cítit. Jeho úmrtí bylo pro mě velmi smutnou zprávou. Jakoby se uzavřela určitá kapitola. Ale vzpomínky zůstávají a to, co mi setkání s takovými umělci dalo, je nenahraditelná zkušenost a obrovský dar nejen pro mou práci, ale pro můj celý život.

Jaký je vztah harfy a soudobé hudby? Existuje dostatek nových skladeb pro váš nástroj?

Musím poděkovat soudobým autorům, že se harfy přestali obávat, a vzniká tak stále více a více kompozic. Je to jistě dáno i tím, že mají větší inspiraci ve výborných interpretech a také větší znalost tohoto, z hlediska výstavby a technických možností vlastně celkem moderního, nástroje. V harfové literatuře se 20. a 21. století určitě řadí mezi ta nejplodnější období. Pro mne samotnou bylo napsáno soudobými autory již pět koncertů s orchestrem, mnoho sólových i komorních děl a nesčetně skladeb jsem také premiérovala – ať u nás nebo v zahraničí.

Intenzivně se také věnujete pedagogické práci, a to nejen v Česku. Jaká je nová generace hráček a hráčů na harfu?

Nová generace harfistů je na velmi vysoké úrovni a to mě nesmírně těší a také inspiruje právě k této pedagogické činnosti, která mě provází letos již dvacet let. V roce 1993 jsem začala vyučovat na konzervatoři v Praze jako absolventka této školy, ale současně již vítězka světové soutěže v Americe a držitelka druhé ceny na další soutěži v Izraeli. V roce 2005 mě vyzvali z Belgie, zda bych přijala místo docentky harfy na Královské konzervatoři v Bruselu, kam se sjíždí studenti z celé Evropy, a kvalita hráčů je proto opravdu na velmi vysoké úrovni. Mám ze studentů obrovskou radost. Jedna bruselská absolventka Anneleen Lenaerts je první harfistkou Vídeňské filharmonie a další – Agne Keblyte, stále ještě studentka – vyhrála v listopadu 2012 druhou cenu ve světové soutěži v Izraeli. V českých krajích mě studenti také naplňují. Na Akademii múzických umění v Praze vyučuji od roku 2007 a od té doby již jedna ze studentek, Dominika Tuková, vyhrála v září 2012 harfovou soutěž v Itálii. Přestože je pedagogická činnost někdy velmi vysilující, jsou-li takové potěšující výsledky, je to pak velká satisfakce a naplnění, že člověk může předávat informace takto talentované nové generaci, která je přijímá a dál bude předávat zase svým studentům.

Hrajete stále na jeden důvěrně známý nástroj, nebo harfy střídáte?

Nemohu hrát pouze na jeden jediný nástroj. Časově je to nemožné. Cestování to neumožňuje. Hraji však na vždy na nástroj jedné, velmi prestižní, americké firmy Lyon & Healy, která mi harfu dle mého přání na jakémkoliv místě ve světě obstará a připraví. Sama vlastním od této firmy dva nástroje, které používám především na koncerty v České republice a v zemích, které se snadněji přiblíží autem.

Jak se s harfou cestuje?

Pokud letím letadlem, pak dobře, protože je harfa pro mě na místě koncertu připravena, a svůj nástroj si tak nevozím. Pokud cestuji autem s vlastní harfou, pak ani to není problém, jelikož mobilita je natolik podchycena dokonalým pomocníkem – vozíčkem na harfu, který mi dovolí s harfou manipulovat, jakoby ten nástroj nic nevážil, a to i do schodů.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

V příštích dvou měsících mě čekají sólová vystoupení s orchestry na Slovensku, v Turecku a Německu, účast v porotě mezinárodni soutěže v Irsku, účinkování na hudebních festivalech v Německu, koncert s Radkem Baborákem v Bratislavě a na Beethovenově festivalu v Teplicích a mimo to mnoho projektů na natáčení CD.

A v Praze vás tedy uslyší posluchači už dnes…

… ano, na koncertě Pražského filharmonického sboru v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci, tedy na HAMU.

Užijte si dnešní večer, díky za rozhovor, hodně úspěchů. 

***

Vizitka:

Jana Boušková (27. září 1970 Praha) je přední česká harfistka a hudební pedagožka. Absolvovala konzervatoř v Praze a Ostravskou univerzitu ve třídě svojí matky, profesorky Libuše Váchalové. Stipendium Fulbrightovy nadace jí umožnilo studium na renomované americké škole Indiana University u profesorky Susann McDonald.

Díky svým výrazným uměleckým úspěchům se rychle stala velmi žádanou harfistkou vystupující na renomovaných světových pódiích nejen sólově, ale i komorně s takovými interprety, jako jsou Mstislav Rostropovitch, Maxim Vengerov, Jurij Bashmet, Patrick Gallois, Janne Thomsen, Sharon Kam, Christian Tetzlaff, či Gustav Rivinius .

Jana Boušková je zatím jedinou harfistkou v historii naší republiky, která dosáhla nejvyšších ocenění na nejprestižnějších harfových soutěžích světa – Zlatá medaile v USA International Harp Competition a druhá cena v  International Harp Contest v Izraeli. Mezi nesčetné množství cen patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži , kterou získala v duu s flétniskou Janne Thomsen v roce 1998.  Je držitelkou 1.ceny v Torneo Internazionale di Musica v Itálii v roce 1999. Za mimořádné koncertní úspěchy a přínos v rozvoji hry na harfu získala ve Švýcarsku ocenění Harpa Award 1999 a také se stala laureátkou festivalu Juventus ve Francii. V Čechách získala cenu Talent roku 96´ a byla oceněna za propagaci české hudby a reprezentaci českého interpretačního umění v zahraničí cenou České hudební rady v roce 2002. Jako jedna z deseti nejvýznamnějších žen České republiky, a první interpretka na hudební nástroj z klasické hudby vůbec, byla vyznamenána cenou „Lady Pro“, která jí byla předána za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause ve Španělském sále Pražského hradu na podzim roku 2004.

Jana Boušková vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří její sólové recitály v Alice Tully Hall – Lincoln Center (New York), v Chatelet v Paříži , na festivalu Pražské jaro a Berliner Festtage; účinkování na Gala-Koncertu pořádaném k  50. narozeninám Jurij Bashmeta v Moskvě, na kterém se představilo mnoho dalších významných světových umělců a přítomny byly celebrity z celého světa; velké turné po Izraeli  a Evropě společně s houslistou Maximem Vengerovem, s kterým mimo jiné uvedla také preméru skladby „Maximum“  Benjamina Yusupova pro čtyři sólové nástroje – (flétnu, housle, violu, harfu) – a orchestr ;  komorní spolupráce s mnoha vynikajícími interprety na festivalu „Spannungen“ v Německu, Parry Sound v Ontariu, Festival des Lauréats Juventus Cambrai nebo Elba Isola Musicale d´Europa,  v Théâtre de la Ville společně flétnisty Emmanuelem Pahudem a Mathieu Defourem a harfistkou Marie- Pierre Langlamet, a velká německá tourné s flétnistou Patrickem Gallois.  Jako sólistka orchestrů (např. České filharmonie, Pražské komorní filharmonie, Chicago Sinfonietty, Amsterdam Sinfonietty, Israel Philharmonic Orchestra, MDR Symphonieorchester Leipzig či Tokyo Chamber Orchestra) vystoupila v sálech Berlínské a Kolínské filharmonie, Suntory Hall v Tokiu, v Gewandhausu v Lipsku, v Symphony Center v Chicagu, Concertgebouw v Amsterdamu, pražském Rudolfinu a mnoho dalších.

Jana Boušková je pravidelně zvána k účinkování na světových harfových kongresech a sympoziích, stejně tak i jako pedagog k vedení řady mistrovských kurzů po celém světě. V roce 2004 byla členkou poroty Mezinárodní harfové soutěže v USA , v roce 2005 mezinarodni harfove soutěže Lily Laskine ve Francii ,stejně tak jako v International Harp Contest v Izraeli v roce 2006.

Od roku 1993 je profesorkou pražské konzervatoře, v roce 1999 byla uměleckou ředitelkou VII. světového harfového kongresu v Praze. Od roku 2000 je členem Umělecké rady Akademie múzických umění.V roce 2002 přijala pozvání k dvouměsíčnímu vyučování na Indiana University v USA a od ledna 2005 je první harfistkou České filharmonie. V říjnu téhož roku se stala profeskou Kralovské konzervatore v Bruselu a v roce 2006 byla přijata jako pedagog na Akademii múzických umění v Praze.

Jana Boušková nahrála přes dvě desítky CD pro domácí i zahraniční firmy, natáčí pro rozhlasové a televizní společnosti. V roce 2004 vydala společnost EMI nahrávku z jejího koncertu na Festivalu „Spannungen“. Dlouhodobě spolupracuje s českou nahrávací společností Supraphon.

Široký repertoár Jany Bouškové obsahuje díla všech období, mnoho současných českých i zahraničních autorů zkomponovalo skladby přímo pro ni. Mezi světové premiéry patří mimo jiné i Sonata pro cello a harfu od Ravi Shankara uvedena na festivalu Rencontres Musicales d´Evian ve Francii spolu s Mstislavem Rostropovitchem; Koncert pro flétnu, housle, violu, harfu a orchestr Benjamina Yusupova s houslistou Maximem Vengerovem, Koncert pro dvě harfy Jana F.Fischera  s Isabelle Moretti premiérovaného na Sedmém světovém harfovem kongresu v Praze v roce 1999, ad.

Jana Boušková hraje na nástroj americké firmy Lyon & Healy, který získala za vítězství v USA International Harp Competition v  roce 1992.

www.janabouskova.com

Foto Vojtěch Vlk