S kontrabasistou Pavlem Pospíšilem o 150. výročí narození Vojtěcha Kuchynky

Dnes je tomu 150 let ode dne, kdy se v Novém Strašecí narodil významný český kontrabasista a skladatel Vojtěch Kuchynka. Jeho odkazu se dlouhodobě věnuje kontrabasista Pavel Pospíšil. Zeptali jsme se ho při této příležitosti na jeho bádání o této takřka zapomenuté osobnosti české hudby.

Dnes zná již Vojtěcha Kuchynku málokdo. Jak byste zhodnotil Kuchynkův odkaz a představil jeho osobnost současným čtenářům?

Vojtěch Kuchynka byl velice zajímavou osobností. Dnes bychom těžko hledali muzikanta, sbormistra, skladatele a hlavně kontrabasového virtuosa takového formátu, jakým bezpochyby byl. Narodil se v roce 1871 jako syn účetního a městského tajemníka v Novém Strašecí. V roce 1885 až 1891 studoval na Pražské konzervatoři kontrabasovou hru u Vendelína Sládka, a zároveň skladbu u Antonína Dvořáka v letech 1891 až 1893. Současně navštěvoval varhanickou třídu u Karla Knittla, Karla Kličky a Josefa Steckera. V roce 1895 si jeho talentu všiml dirigent Karel Kovařovic a nabídl mu místo prvního kontrabasisty a sólisty ve svém Orchestru Národopisné výstavy českoslovanské. S tímto orchestrem hrál několikrát svou Elegii pro kontrabas a orchestr. V roce 1899 se stal koncertním mistrem orchestru Národního divadla, kde působil až do roku 1933. Během svého života vykonal více než 600 sólových vystoupení v Čechách. V roce 1907 koncertoval také v USA, nejspíše na popud svého žáka a bratra Františka Kuchynky, který zde od roku 1906 působil jako kontrabasista v předních amerických orchestrech. Jeho bratr, František Kuchynka, býval také členem Orchestru Národního divadla, než odcestoval do Ameriky, a sedávali spolu u jednoho pultu. Často se hádali o tom jak zahrát správně part a vysloužili si od samotného Karla Kovařovice přezdívky „Chrudoš a Šťáhlav“.

V kritikách té doby je psáno v superlativech o mistrovské hře Vojtěcha Kuchynky. Byl často nazýván Paganinim a Kubelíkem na kontrabas a to hlavně pro svoji neuvěřitelnou technickou hru. Napsal skladby orchestrální, komorní, sólové pro kontrabas, klavír, housle a jiné nástroje. Psal také sbory a písně. Celkem jeho dílo čítá asi něco přes 140 opusů.

Jak jste se ke Kuchynkovi dostal a čím vás zaujal, že se nakonec stal jedním z hlavních zájmů vašeho života?
O Vojtěcha Kuchynku se zajímám hlavně proto, že jsem se sám stal kontrabasistou. Své studium tohoto nástroje jsem započal u pana Josefa Richtera v Karlových Varech. Později jsem pokračoval studiem u pana profesora Jiřího Valenty na Pražské konzervatoři a následně u profesora Jiřího Hudce na Akademii múzických umění v Praze. Už v dobách studií jsem se hojně setkával se jménem Vojtěcha Kuchynky. Jsem členem Národního divadla od roku 2012 a to se stalo dalším impulzem ke studiu Vojtěcha Kuchynky. Je pro mě zcela přirozené zajímat se o historii naší kontrabasové skupiny.

Kontrabasisté, kteří působili v Orchestru Národního divadla, byli v rámci celé historie tohoto orchestru mnohdy význačné a důležité osobnosti naší hudební kultury. Mnozí z nich působili jako sóloví hráči, pedagogové, skladatelé nebo také dirigenti. Z těch nejvýznamnějších bych si dovolil zmínit např. Vendelína Sládka, Františka Černého, Oldřicha Šorejse, Adolfa Míška a mnohé jiné.

Vojtěch Kuchynka mě ve svých kontrabasových skladbách zaujal technickou náročností a zároveň zpěvností. Pro kontrabas psal tak, že využíval rozsahu celého nástroje s ohledem na melodičnost. Hojně ke hře používal flažoletů a dalších výrazových prostředků, jako jsou dvojhmaty i trojhmaty. V jeho skladbách se střídají krásné zpěvné lyrické melodie s technicky náročnými rychlými pasážemi, ve kterých používá různé druhy smykových technik, které vybičují interpreta k tempu na hranici hratelnosti. Jeho skladby pro kontrabas jsou psány tak, že zaujmou interpreta i posluchače od začátku až do konce.

Vojtěcha Kuchynku propagoval a obdivoval také významný kontrabasový virtuos – profesor František Pošta. V jednom ze svých rozhovorů se zmiňuje:

„Když jsem v roce 1939 nastoupil do České filharmo­nie, pozval mne Vojta Kuchyn­ka k sobě do bytu. Nešel jsem tam, protože jsem se styděl a dodnes toho hrozně lituji. Uvádím jeho skladby u nás i v zahraničí. V Novém Strašecí jsme mu odhalili pamětní des­ku a vzpomněli jeho stých na­rozenin.”

V čem vidíte hlavní význam Vojtěcha Kuchynky pro českou kulturu a pro obor samotný?
Česká kontrabasová škola je známá po celém světě. Dá se říci, že čeští kontrabasisté pro hru na tento nástroj položili základní kameny. Vývoj hry na kontrabas je spojen s profesory na Pražské konzervatoři. Prvním průkopníkem v tomto směru byl Václav House (1764 až 1847), který odstranil hru v rukavičkách a ustálil ladění kontrabasu v kvartách. Václav House je také prvním na světě, kdo napsal školu hry na kontrabas (1809). Dalšími českými osobnostmi, kteří přispěli k rozvoji kontrabasové hry u nás i v zahraničí, byli Josef Hrabě, Josef a Vendelín Sládek, František Simandl, František Černý a mnozí další.

Hlavní význam Vojtěcha Kuchynky je v tom, že na základě odkazu české kontrabasové školy dokázal nástroj pozvednout do sólové role a přiblížit obecnému posluchačstvu. Svými skladbami a hrou na kontrabas dokázal zaujmout široké obecenstvo, o čem svědčí mnohé dobové kritiky například:

„Největší zájem soustředěn byl arciť na výkon umělce zvučného jména p. V. Kuchynky. Sytý velký tón umělcův (zvláště na G-struně), upomínající spíše na sbor violoncell a v pravdě imponující technika zaujaly rázem. Kdo neslyšel Kuchyňku, neuvěřil by, jakých jemných nuancí a delikátních finess přednesových možno vylouditi nástroji, jako je kontrabas. Nadšení publika neznalo však také mezí. Mistr byl neustále volán a přinucen k mnohým přídavkům. Pozorným, a proto výborným doprovázečem byl milému hostu člen H. S. p. Halouzka.“ (Tábor, rok vydání nezjištěn)

„Hudební inteligence a vkus Kuchynkův jeví se v jeho skladbách právě tak, jako v jeho výkonech re­produkčních. Kuchynkovo umění v ovládání kontrabasu je vskutku jedinečné. Je to umění, jež má v moci všechny možnosti tohoto nástroje jako nástroje koncertního, a jež dovede posluchače překvapiti novými a téměř netušenými reprodukčními finessami. Jubilant měl příležitost uká­zat se nám opět jako mistr svého nástroje. Jeho dvojhmaty, pasáže, technika smyčce i flageolety oslňovaly svou jistotou, bezpečností a jasností.“ (Praha Venkov, rok nezjištěn)

„Z Písku. Virtuos Vojta Kuchynka koncertoval v městě našem dne 3. t. m. s velikým úspěchem. Překvapující technika, velkolepost a ušlechtilost jeho kantilén, přednes plný vroucnosti, strhávaly obecenstvo v nadšení.“ (Národní politika č. 249 ze dne 11. září 1926)

„Poměrně v krátkém čase přichází náš sympatický umělec opět na naše pódium. Jeho program tentokráte skýtal skladby klidnější, skýtající možnost rozvinouti překrásné kantilény. (Mendelson: II. věta z houslového koncertu, Suk: Idylka, Dvořák: Humoreska atd.). Co získalo mistru V. Kuchynkovi světového jména, byla to na prvém místě jeho zázračná technika, řešící nejtěžší problémy s geniální jistotou, tak hladce, jak jen možno si mysliti. S ní jde ruku v ruce překrásný, citem prozářený v pravém slova smyslu inteligentní ton, bezvadná křišťálová intonace, bezedná hloubka jeho kantilén atd.. Kontrabas, tento na pohled neforemný nástroj, pod rukou mistra Kuchynky pláče, hned jásá ve vysokých flageoletech, přitom vše neobyčejně stmeleno, nic vtíravého. Zde fakta a kritika velikého mistra. Tímto možno vysvětliti entusiasmus obecenstva při každém koncertě mistra V. Kuchynky.“ (Písecký kraj ze dne 11. září 1926 č. 37. roč. XIV)

„Přijel umělec nedostižný – člověk však skromný, milý. A hrou si nás pak podmanil úplně. Nástroj nemotorný – basička, jak jí říká mistr – oživen rukou umělce zpívá, píská flétnou, výská, směje se, lká a pláče a zase strhne nás a probouzí z národní lhostejnosti, když nám přednese řadu našich národních písní. Ač po každém čísle bouřily salvy potlesku – po těchto vyvrcholilo to v nadšeně hřmění a provolávání a potlesk nebral konce, ač mistr musel několikráte vystoupiti znova na podium. Ochotně pak přidal ještě číslo, ale nadšení tím větší. Sál pomalu se prázdnil, ale většina stojí na svých místech, tleská – mistr vystupuje a děkuje se.“ (Hudební věstník, 1. května 1926 roč. XIX, číslo 7.)

„Srdečný ráz měl jubilejní večer Vojty Kuchynky. Třicet let třímá svou basu v Národním divadle, a to víte, co to znamená — vždyť podle lidového úsloví, jež je na tom případě dobře vypozorované, „basa tvrdí muziku”. Jenomže basa p. Kuchynky nechce se spokojiti jen takovýmto údělem. Je to basa ctižádostivá, chce se vyrovnati houslím, chce býti mezi basami Paganinim nebo Kubelíkem, chce zpívati jako Patti nebo Ada Sari. A pouští se do zápasu s celou vervou, smělé skoky, výšky, dvojhmaty, přebížky, flažeolety překonává s bravurou, zpívá virtuosně i něžně, v zastřeně zadumaných kantilénách. Vojta Kuchynka je však i obratným skladatelem. Jednak pro svůj zamilovaný nástroj, jemuž píše koncerty, drobné kusy, variace a transkripce, jednak i pro zpěv sólový nebo sborový. Mohl o svém jubileu vyplniti celý pořad. Byli mu při tom nápomocni „Pěvecký kroužek pražského Sokola”, vedený bratrem Rychlíkem a právem požívající již ověřeného jména, akkreditovaní již pro takovéto příležitosti pěvci, pí. Marie Šternwaldová, sl. Eva Žitná a dr. Emanuel Kopecký, zdatné klavírní virtuosky sl. Marie Šířková a pí. Mája Jiráková-Mrázková. Přejeme svěžímu jubilantovi mnoho dalších úspěchů! Dr. J. B.“ (Národní politika, rok vydání 1929)

„Koncert Akad. Koleje Arnošta z Pardubic konal se v Mozarteu 24. t. m. Umělecky šťastně vybraný pořad koncertu přivábil do útulné dvorany obecenstva tolik, že sotva mohla je pojati. V prvé řadě byl to slavný náš virtuos na kontrabas p. V. Kuchynka, první koncertní mistr Nár. divadla, který uchvacoval posluchače jak svojí jedinečnou technikou na tento dosti nepoddajný nástroj, tak hlubokým procítěním skladeb. Byl to nejprve koncert S. Koussewitzkého do fis-mol, jenž svojí vznosnou melodikou stejně je zajímavý jako technickými obtížemi, jež tu skladatel nakupil, který strhl obecenstvo k nelíčenému potlesku. Rovněž známá Raffova Cavatina a Mozkowského populární buržikosně psaná Serenáda ukázala mistrovství p. Kuchynky v zářivém jasu. V II. oddělení pak variace na české národní písně, vlastní skladba mistrova, rozveselila posluchače v jeho u lechtivém cítění. Komorní pěvec dr. Kopecký přednesl svým sonórním barytonem velmi milého zvuku cyklus 7 písní Zichova: „Z mělnické skály“, skladby jemného procítění, a mistra Kuchyňky z jeho sbírky písní: „Kdybys ty umřela”, „V květu máje“ a dnes na konc. pódiu zdomácnělou „Kovářova Andula”. Nadaný pěvec vystihl všechnu plastiku těchto vděčných skladeb, v nichž mistr Kuchynka ukazuje svůj zdravý, vynalézavý komposiční talent, daleký stejně každé všednosti, jako i moderní nedokrevnosti mnohých dnešních skladatelů. Rovnocenným mistrem v ovládání svého nástroje ukázal se p. V. Frait, virtuos na housle a koncertní mistr RJ. Zahrál technicky obtížný Paganinův koncert z D-dur se známou kadencí uchvacujícím způsobem. V Bachově Airu pak ukázal krásnou šíři plného svého tónu. Všem umělcům obstaral jemný, delikátní průvod virtuos na piano p. Kredba. Koncert, při němž účinkující byli stále potleskem vynucováni k četným přídavkům, měl velmi animovaný průběh a tak morální jeho effekt jistě byl nade vše očekáváni“ (Čech, Praha dne 26. ledna 1928)

Kuchynka studoval kompozici u Antonína Dvořáka. Jak Dvořák ovlivnil Kuchynkovu kompozici? Jak silně a v jakém rozměru se v Kuchynkově kompozičním stylu Dvořákův vliv projevuje?
Jak dalece se nechal Vojtěch Kuchynka kompozičně ovlivnit Antonínem Dvořákem, nemohu zcela objektivně posoudit. Vypěstoval si vlastní hudební rukopis, spíše podobný Smetanovi. Kladl velký důraz na melodičnost a lidovou zpěvnost. Ze skladeb, které jsem slyšel, je patrno, že zůstal věrný po celý svůj život romantické sazbě. Jedna z mnoha dobových kritik se tímto tématem zabývá:

„Jed­nak jako nepřekonatelného virtuosa na kon­trabas, jednak jako hudebního skladatele, který ve sborových zpěvech, ve vroucích písních, v skladbách pro piano, a ovšem též ve vzácné a řídké literatuře pro kontrabas, šťastně uplatnil svůj talent. Vojta Kuchyňka má značný komposiční dar. Vše, co složí, má svůj melodický stil; ze všeho hledí muzikantská duše. I Bylo by mu snadným psáti moderně, dělati muziku, jaká dnes se pěstuje, suchým rozumem, bez citu a srdce. Vždyť takové moderny přešlo v divadle mnoho přes jeho hlavu. Ale Kuchyňka zůstal věren svému zpěvnému stilu; nezměnil se jako spisovatelé nemění formu a svůj rukopis. Má svůj hudební charakter; píše s vroucí citovostí, jak ze srdce tryská. A v tomto oboru má za sebou četnou řadu původních komposic.“ (Čech, čís. 52, roč.VV 1929)

Kuchynka se zapojoval do řady tvůrčích aktivit. Byl sbormistrem pěveckého sboru Hálek nebo sboru Obchodnické besedy, dokonce vyučoval klavír u Fürstenbergů v Roztokách u Křivoklátu. Co nám můžete říct více o jeho činnosti? Dochovala se korespondence či jiné archivní materiály?
Kromě vámi zmíněné činnosti spolupracoval také s Českým kvartetem, jehož členové byli Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal a Hanuš Wihan. Byl jedním z prvních kontrabasistů, kteří nahráli sólo na gramofonovou desku u Parlatonu. Při příležitosti oslav jeho 65. a 70. narozenin pořádal Československý rozhlas koncert z jeho skladeb.

Korespondence a mnohé další archivní materiály ještě čekají na objevení. V důsledku pandemie covid-19 a omezení činnosti archivů a jiných institucí, jsem nemohl vše řádně prozkoumat. Nejsem hudebním vědcem ale kontrabasistou, a vím, že badatelská činnost není jednoduchá a zabírá mnohdy mnoho času a úsilí. Nicméně se chystám, po rozvolnění a otevření všech institucí, znovu začít „bádat“ a těším se, až o životě Vojtěcha Kuchyňky budeme vědět více podrobností.

Zabývat se podrobně životem dnes takřka zapomenuté osobnosti s sebou nese podrobnou a často dobrodružnou badatelskou činnost… Jak jste získával archivní materiály a kudy vedly vaše badatelské cesty?
To, aby člověk zjistil informace a materiály o životě osobnosti, která zemřela před 79 lety, není jednoduché (zemřel 1. srpna 1942 v Táboře). Myslím si, že lidé, jež se osobně setkali s tímto mistrem, již nejsou mezi živými a nemohou tedy podat ústní svědectví. Sám Kuchynka neměl žádné děti a o jeho manželce Betě Kuchynkové zatím nevím zhola nic. Snad bude zanechaná stopa v USA jeho bratrem Františkem Kuchynkou a čeká na objevení. Informace a archivní materiály, jako jsou výstřižky z novin a fotografie, jsem získal ze soukromých archivů kontrabasistů či z odborné literatury pro kontrabas. Jsou to mnohdy jen střípky informací a myslím, že bude trvat ještě dlouhou dobu, než budeme schopni složit celou mistrovu mozaiku.

Kuchynka cestoval po venkově a pořádal sólové koncerty. Byl vlastně moderním propagátorem kontrabasu pro širokou veřejnost, že?
Ano, a troufám si říci, že ho zatím v tomto směru ještě žádný jiný český kontrabasista nepředčil. Možná by se dal považovat za jeho pokračovatele profesor František Pošta. Prameny uvádí, že Kuchynka uskutečnil přes 600 koncertů hlavně po Čechách a Moravě, ale i v zahraničí. Vždy se setkal s nadšeným publikem, které ho oceňovalo vřelým potleskem. Z dobových novinových článků a recenzí je patrné, že upravoval veřejně známé skladby a půjčoval si je hojně pro svůj kontrabas od ostatních nástrojových skupin. Z dochovaných článků z novin je patrno, že vždy hrál pro své posluchače program, který se jim líbil. Navíc obohacoval kontrabasový repertoár svými virtuosními skladbami a za to vše má můj upřímný obdiv.

Vydával Kuchynka své skladby tiskem? Kolik se dochovalo hudebních rukopisů? Jak je to s vydáváním Kuchynkova díla dnes?
Vojtěchovi Kuchynkovi za jeho života vydali pro kontrabas a klavír Touhu a Snění. Nakladatelství Zlatá Praha vydalo několik jeho klavírních a sborových skladeb a písní na dobové básně pro různé hlasy. Dále bylo vydáno jeho Duetto pro housle, kontrabas a klavír. Některé skladby vydalo nově také nakladatelství Recital Music v Anglii.

Vojtěch Kuchynka nemá podrobně zpracované encyklopedické heslo a jeho skladby mnohdy nemají ani opusová čísla. Je jasné, že většina jeho díla v rukopisných originálech stále někde čeká na objevení nebo na vydání. Doufám, že se brzy jeho skladby dohledají a budeme se těšit z jeho dalších děl. Považuji jeho kontrabasovou literaturu za veliký přínos do repertoáru tohoto nejhlubšího smyčcového nástroje.

Jaké máte plány s vaší badatelskou činností? Budete třeba natáčet jeho kompozice? Plánujete souborné vydání jeho skladeb, nebo jejich natočení?
Po rozvolnění vládních opatření chci navštívit a podrobně prozkoumat matriky a různé notové archivy. Chci znovuobjevit další skladby pro kontrabas, které Vojtěch Kuchynka napsal a sám hrál. Měl jsem v plánu právě k tomuto 150. výročí jeho narození uspořádat veřejný koncert, ale bohužel k tomu nemohlo dojít. Doufám, že se v brzké budoucnosti k tomu počinu dostaneme. Místo toho jsem se pustil do nahrávání CD z vybraných Kuchynkových děl pro kontrabas a klavír. Na klavír mě doprovází má kolegyně a znamenitá klavíristka z Národního divadla Lucie Pirochová, ale i další umělci. Upřímně doufám, že právě probíhající natáčení završíme souborným vydáním jeho skladeb, protože jsem přesvědčen, že si to Vojtěch Kuchynka určitě zaslouží.

Přejeme vám hodně úspěchů, a to nejen ve vašem kuchynkovském bádání! Děkujeme.
Také děkuji za vaše otázky a možnost připomenout přínosný odkaz mistra Vojtěcha Kuchynky.