S umělci ze Cirque Le Roux o lásce k cirkusu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Valérie Benoît: Také byl čas během roku bez možnosti hrát pečovat o svá zranění, dát tělům možnost doléčit se a dopřát si odpočinek.  

Cirque Le Roux na festivalu Letní Letná (foto František Ortmann, LL 2021)

Jak vnímáte chybu? Myslíte si, že může být i dobrá chyba? A jak se vyrovnáváte s chybou na jevišti?

Philip Rosenberg: To je dobrá otázka…

Valérie Benoît: Myslím, že se to u mě proměňuje s časem. Když jsem končila školu, nechtěla jsem nikdy udělat chybu, byla jsem na sebe opravdu tvrdá. Když jsem udělala chybu, byla jsem na sebe vážně naštvaná. A v posledních letech, když jsme začali pracovat s Charlotte, jsem si uvědomila, že chyba může být i dar. Chyba tě totiž zavede někam jinam, kde to nepředpokládáš a musíš improvizovat, a proto je chyba občas i skvělou příležitostí. Pokud by se chyby nestávaly, asi bych se stala nebo stali bychom se roboty. S tím, co děláme, jsou někdy chyby zpestřením. Ale samozřejmě se objevují i chyby, které vedou ke zranění a zrovna tyto vážně nechceme. Ale pokud chyby nevedou k úrazu, jsou naprosto v pořádku a jsou součástí všeho, co v naší profesi děláme. Když například sama sedím v publiku a vidím show, která není perfektní, sleduji ji i přesto se zaujetím, protože je právě těmi chybami unikátní.  

Philip Rosenberg: Díky chybám jsme lidští. Naší nejvyšší prioritou je bezpečnost a myslím si, že nyní umíme pracovat s chybami tak, aby když už se stanou, byly bezpečné. A někdy je chyba navíc skvělou lekcí pro naše ego. Spoustu let můžeš vynikat v balanci na rukách, ale chyba se může prostě přihodit komukoliv a kdykoliv…

Valérie Benoît: Bez chyb by to byla velká nuda. Být stále perfektní se může proměnit v nudu. Samozřejmě nikdo nechce udělat chybu, ale když už přijde, tak je dobré ji zúročit.

Můžete si ve vašich představeních dovolit ne zcela dotažený trik zopakovat?

Philip Rosenberg: Často je v našich představeních tak málo prostoru, že k tomu není příležitost vůbec. Máme přesné choreografie a načasování hereckých akcí, že oprava jedné chyby mnohdy nejde stihnout. Což je na rozdíl od tradičního cirkusu, kde je čas trik zopakovat k úspěšnému provedení, prostě jiné.

Cirque Le Roux na festivalu Letní Letná (foto František Ortmann, LL 2021)

K jakému dalšímu scénografickému objektu vás to táhne coby akrobata na stálkách? Ve „Slonovi“ jste balancoval na stálkách ukrytých v gauči a soše, v „Jelenovi“ na servírovacím stolku…

Philip Rosenberg: Upřímně zatím nevím. Miluji experimentování s věcmi a hledání, co by mohlo být zajímavé. Možná to přijde s dalším tématem… ale hodně mám rád i „obyčejné“ stojky, které se v obou představeních objevily v páru s Gregorym (Arsenalem). Snažíme se o teatralitu „handstandů“, o jejich zakomponování do scény a příběhu. Už to je výzva, najít pro ně přirozený prostor.  

Co vás zajímá jako divadelní diváky? Co sledujete, když navštívíte cirkusovou show?

Valérie Benoît: Řekla bych, že zejména divadelní stránku věci. Zajímá mě, jak a co herci na jevišti cítí. A jako ženu mě vždycky upoutá herečka, ze které vyzařuje energie a síla, komika, prostě něco fascinujícího. I mě to pak motivuje v herectví jít hlouběji.

Philip Rosenberg: Hodně rád sleduji umělce a soubory, které na sebe berou risk, kdy se opravdu otevírají výzvě. Že je možné o nich říct, že vystupují z komfortní zóny a nevydávají se přímočaře jednoduchou cestou.

Je pro vás cirkusové prostředí konkurenčním, nebo…?

Valérie Benoît: Ano, cirkus je určitě i o konkurenci, ale vnímám ji jako motivaci posouvat se dál, zdokonalovat se. Navzájem se motivujeme a povzbuzujeme. Nevnímám tu slovo konkurence nijak negativně. Respektujeme se navzájem. My všichni chceme tvořit něco nového, výjimečného.

Philip Rosenberg: Cítím se vlastně privilegovaně, protože náš obor není plně saturován. Je tu místo pro každého a spoustu možností dělat věci rozdílně. Rozhodně cítím, že je to odlišné prostředí od divadla nebo tance, kde atmosféru může proměňovat i hierarchizace zářivých hvězd. V cirkusu jsme tak daleko zatím nedospěli, a doufám, že k tomu nikdy ani nedojde. Cirkus by měl být prostorem pro všechny, kteří se mu chtějí věnovat.

Valérie Benoît: Navzájem si taky pomáháme. Cirkus, to je vzájemná podpora a komunita.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments