Salcburský festivalový kaleidoskop 2015

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

V celém následujícím desetiletí se pak status Anny Netrebko jako neoficiálního symbolu Salcburských letních her jen prohluboval a potvrzoval. Pěvkyně už dávno není jen v hledáčků odborných hudebních médií, ale i společenských a módních magazínů a televizních pořadů. Nic to však nemění na tom, že se stále jedná o vynikající umělkyni, která má stále co nabídnout jako vokálně i herecky nadaná interpretka. Kromě recitálů a koncertních uvedení oper (Čajkovského Jolanta a Verdiho Jana z Arku), měla Netrebko možnost v rámci festivalu přesvědčit, že zejména ve spolupráci s invenčními režiséry dokáže předvádět strhující jevištní výkony i nadále. Přestože Deckerova La traviata byla pochopitelně jen jedna (a Netrebko už pak do téže inscenace na prknech Metropolitní opery odmítla vstoupit, protože „nechtěla soupeřit sama se sebou“), specifické kvality mělo i Guthovo pojetí Mozartovy Figarovy svatby s Netrebko v roli Zuzanky, Sherrovo zpracování Gounodova Romea a Julie a Michielettovo poetické vidění Pucciniho opery La bohème. Minulý rok se pak zpěvačka znovu vrátila k verdiovskému repertoáru v roli Leonory z Trubadúra, a v novém hudebním nastudování se v téže inscenaci objevila ve čtyřech reprízách i letos.Právě nový dirigent (po loňském Danielle Gattim) vnesl do vnímání inscenace jako „projektu pro Netrebko“ další zajímavé konotace. Prominentní italský hudebník Gianandrea Noseda, momentálně hudební ředitel Teatro Regio v Turíně, má totiž se zpěvaččinou kariérou zajímavou spojitost. V roce 2003 stál jako dirigent Vídeňských filharmoniků za debutovým albem Anny Netrebko pro společnost Deutsche Grammophon s prostým názvem Opera Arias, zatímco o deset let později zaštítil už se svým turínským orchestrem a sborem sopranistku v jejím zatím posledním sólovém nahrávacím projektu s titulem Verdi. Na rozdíl od prvního CD, kde se tehdy dvaatřicetiletá pěvkyně prezentovala poměrně širokým repertoárem s důrazem na lyrický sopránový obor, se na tom aktuálním představuje jako umělkyně, schopná osobitě ztvárnit i dramatické role z Verdiho oper Jana z Arku, Macbeth, Sicilské nešpory, Don Carlo a Trubadúr. Rozsáhlá scéna z jeho čtvrtého dějství Vanne…lasciami včetně slavného Miserere a pasáže Tu vedrai che amore in terra tvoří finále a zároveň vrchol nahrávky, takže slyšet ji tentokrát naživo v provedení Anny Netrebko i Gianandrea Nosedy jsem považoval svým způsobem za svátek.

Po hudební stránce musím konstatovat, že k němu opravdu došlo. Noseda spolu s Vídeňskými filharmoniky pojali Verdiho barvitou partituru s jakousi věcnou přesností a zároveň poctivostí. Trubadúr je dílem mnoha zvukových a dynamických kontrastů, které se v dirigentově koncepci střídaly naprosto plynule a dohromady vyzněly ve vzácně kompaktním a dotaženém tvaru. Jako prvotřídní verdiovské těleso opět prokázal své kvality a zkušenosti i Sbor Vídeňské státní opery pod vedením Ernsta Raffelsbergera, bylo radostí poslouchat ho ve slavném cikánském a vojenském sboru i v četných ansámblových scénách.

Anna Netrebko pak potvrdila, že je hvězdou Salcburského festivalu i ambociozní verdiovské nahrávky právem. Pro roli Leonory má momentálně ty nejlepší předpoklady – technicky jistý soprán atraktivního tmavého zabarvení, volumen, schopný prosadit se nad orchestrem i tu správnou dávku jevištního charismatu a ženského půvabu, potřebnou pro neochvějnou jistotu, že na jevišti stojí skutečná osobnost. Mezi ženskými představitelkami však měla ruská diva přinejmenším rovnocennou soupeřku v představitelce Azuceny, rovněž ruské mezzosopranistce Ekaterině Semenchuk.Vzpomene si na ni ještě někdo jako na součást týmu sólistů Mariinského divadla v Sankt Peterburgu, s nimiž přijel na festival Pražský podzim v roce 2002 do Prahy Valerij Gergiev? Není bez zajímavosti, že tehdy měla spolu se Semenchuk, tenoristou Daniilem Shtodou a basistou Evgenyem Nikitinem dorazit do Prahy i Anna Netrebko. Krátce po tom, co byl zveřejněn její právě podepsaný exkluzívní nahrávací kontrakt s firmou Deutsche Grammophon, se však její priority patrně změnily a v kvartetu ruských pěvců nakonec místo ní přicestovala sopranistka Olga Trifonova. Ale zpět k Ekaterině Semenchuk: pěvkyně s charakteristickým tmavým tembrem už řadu let zvládá po celém světě na obdivuhodné úrovni role širokého repertoáru od belcantových až po wagnerovské. V poslední době má ovšem za sebou několik výrazných úspěchů s Verdiho operními rolemi: v roce 2013 se v režii Petera Steina představila v Salcburku v úspěšné inscenaci Dona Carla jako Eboli, a se svými pěveckými kolegy z téže produkce – Jonasem Kaufmannem a Anjou Harteros – je jednou ze sólistek netrpělivě očekávané nové nahrávky Aidy v nastudování Sira Antonia Pappana. Myslím, že ke svým parádním rolím z dílny italského mistra může směle přiřadit i cikánku Azucenu. Zejména její pěvecký i herecký výkon v duetu s Manricem ze čtvrtého dějství, v němž bojuje s šílenými představami a její syn ji postupně utěšuje, považuji za jeden z vrcholů představení.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Il trovatore (Salzburger Festspiele 2015)

[yasr_visitor_votes postid="181754" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart-Matinee - Mozarteumorchester Salzburg -G.Antonini (Salzburger Festspiele 15./16.8.2015)

[yasr_visitor_votes postid="181805" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart: Le nozze di Figaro (Salzburger Festspiele 2015)

[yasr_visitor_votes postid="178884" size="small"]

Vaše hodnocení - Massenet: Werther (Salzburger Festspiele 2015)

[yasr_visitor_votes postid="181758" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart-Matinee - Wiener Philharmoniker -R.Muti & A.S.Mutter (Salzburger Festspiele 15./16.8.2015)

[yasr_visitor_votes postid="181808" size="small"]

Mohlo by vás zajímat