Salcburský festivalový kaleidoskop 2015

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Všechny ostatní postavy wertherovského příběhu zůstávají obvykle ve stínu ústřední dvojice, ale jak je v Salcburku zvykem, objevili se i v nich vynikající pěvci. Ruská lyrická sopranistka Elena Tsallagova, která v minulosti zaujala na vícerých scénách jako Janáčkova Liška Bystrouška, ztvárnila křehce půvabnou Charlottinu sestru Sophii. Jako poněkud arogantního a odtažitého jedince vykreslil pěvecky i představitelsky Wertherova soka v lásce Alberta mladý rakouský barytonista Daniel Schmutzhard (jehož debutem na Salcburském festivalu byl roku 2008 Lovec ve Dvořákově Rusalce). V úloze správce bylo radostí poslouchat zkušeného chorvatského basistu Giorgia Suriana a komickou dvojici Schmidta a Johanna zazpívali na vysoké úrovni Martin Zysset a Ruben Drole. Celý příběh pak zarámovaly sborové výstupy sedmi dětských členů Salzburger Festspiele und Theater Kinderchor pod vedením sbormistra Wolfganga Götze.

Argentinský dirigent Alejo Pérez s Mozarteumorchester Salzburg opět dokázal, že v budově Mozartea za řekou sídlí v podstatě chameleonské hudební těleso. Zatímco dopoledne se jevilo být dokonalým souborem pro invenčně bohatou interpretaci děl vídeňských klasiků, tentokrát se blýsklo i v operní partituře kultivovaného francouzského lyrika z konce devatenáctého století. Orchestr zněl ve všech nástrojových skupinách naprosto vyrovnaně a pod Pérezovou taktovkou projevil výjimečný smysl pro pochopení Massenetova kompozičního stylu.Premiéru po všech stránkách zdařilého projektu sledovali v hledišti Velkého festivalového domu například Gianandrea Noseda, Anna Netrebko, Artur Ruciński nebo známá rakouská moderátorka Barbara Rett. Nadšený aplaus publika potvrdil, že skvělý operní zážitek může přinést i představení, v jehož programu se nedočteme jména režiséra, scénografa nebo tvůrce kostýmů.

Hodnocení autora recenze: 80%
***

Wiener Philharmoniker, dirigent Riccardo Muti, sólistka Anne-Sophie Mutter, Grosses Festspielhaus, 16. srpna 2015,  11:00 hod.
Hlediště i pódium Velkého festivalového domu jsou v obležení kamer, které jsou připraveny vyslat signál přímým přenosem do několika televizních stanic i na promítací plátno před salcburský dóm. Lze tedy očekávat, že se blíží Událost. Ve vyprodaném sále usedá na své místo i jeden z nejpopulárnějších německých herců a bavičů Thomas Gottschalk (u nás známý nanejvýš z prostoduchých komediálních sérií o Nosáčích a Zmatkářích). Lze tedy očekávat, že se blíží Událost, na níž je dobré být viděn. Z čistě uměleckého hlediska by takovou událostí mohl být už jen samotný fakt, že za několik minut začne koncert Vídeňských filharmoniků s dirigentem Riccardem Mutim. Ale tím, kdo zde dnes – stejně jako včera i předevčírem v tutéž dobu – způsobil to pravé pozdvižení, je proslulá houslistka Anne-Sophie Mutter se svými pověstnými stradivárdkami zvanými Lord Dunn-Raven.Ke slavným okamžikům, spjatým s Grosses Festspielhaus, patří událost, k níž došlo na den přesně před třiceti lety. Tehdy se tatáž půvabná interpretka ve věku dvaadvaceti let setkala s týmž orchestrem, aby spolu s ním provedla Čajkovského Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35. Kultovní dílo, slavný orchestr a houslistka s pověstí zázračného dítěte (a už několik let i s pověstí zázračně hrající krasavice). Chybí už jen jméno dirigenta, jímž je sólistčin objevitel a mentor, občanským povoláním neomezený pán nad Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky a třemi salcburskými festivaly jménem Herbert von Karajan. 16. srpna 1985 se tedy nádherné Čajkovského skladbě dostalo jednoho z nejpamátnějších provedení, a její živý záznam ze Salcburku se „svatou trojicí“ Mutter – Wiener Philharmoniker – Karajan patří dodnes k rodinnému stříbru vydavatelství Deutsche Grammophon.

Vstoupit do stejné řeky podruhé je nemožné, ale důstojně vzpomenout na minulost je čas od času dokonce žádoucí. Stále stejně půvabná Anne-Sophie Mutter přišla po třech dekádách opět před Vídeňské filharmoniky, aby si spolu skladbu, jíž věnoval skladatel roku 1881 přímo tomuto orchestru, znovu zahráli. Herbert von Karajan je už sice od roku 1989 pochován v obci Anif nedaleko Salcburku, ale v téže vesnici má kupodivu letní usedlost i jiný dirigent, jemuž tentokrát připadla čest Karajana zastoupit.

Nevím přesně, jak popsat dokonalost, zosobněnou ve hře geniální umělkyně, jednoho z nejlepších orchestrů světa a dirigentské legendy jménem Riccardo Muti.Každý, kdo zná Čajkovského koncert s nádhernou ústřední melodií úvodního Allegra, variace obsažené ve střední Canzonettě a finále se strhujícím zakončení v Allegro vivacissimo jistě dobře ví, že sólista i orchestr zde vystupují jako rovnocenní partneři, kteří jsou jeden druhému oporou a společně vytvářejí jedinečný celek. Mutter i Muti jsou výrazné a v mnohém ohledu nekompromisní umělecké osobnosti. Už proto jsem za možnost sledovat, jak v této rafinované kompozici soustředěně sledují jeden druhého a se vzájemným respektem se hudebně doplňují, neskonale vděčný. Po doznění skladby nemohlo následovat nic jiného, než standing ovations, po nichž pak ještě Mutter uctila památku Herberta von Karajana přídavkem v podobě jeho oblíbené Bachovy Sarabandy.

Další skladba, která kdysi zazněla ve světové premiéře v podání Vídeňských filharmoniků, se objevila na programu i po přestávce. Symfonie č. 2 D dur, op. 73 Johannese Brahmse z roku 1877 je co do charakteru instrumentačně hutnou kompozicí s výrazně melancholickou náladou a občas se o ní hovoří jako o „Brahmsově Pastorální“. Orchestr pod Mutiho vedením pojal romantickou symfonii jednoho ze svých kmenových autorů s ukázkovým porozuměním. Měkkost smyčců, téměř dokonalá souhra dechů a dech beroucí práce s tempem a dynamikou, to vše bylo opět názornou lekcí, jak má vypadat vzorová interpretace Brahmsova orchestrálního díla.Poněkud odměřeně působící maestro po skončení koncertu na aplaus publika žádným přídavkem neodpověděl, takže na monitorech kamer poměrně záhy naskočily titulky, oznamující konec živě přenášeného pořadu. Nezbylo mi tedy, než se pro tentokrát se Salcburským festivalem rozloučit a vydat se na cestu domů. Před rokem jsem svůj festivalový kaleidoskop ukončil těmito slovy: „Cestou na salcburské nádraží jsem se na mostě Markartsteg… ještě na moment ohlédl. Panoráma starého města pod kopcem s pevností Hohensalzburg se totiž okouká jen málokomu. Většina návštěvníků Salcburku a jeho letního festivalu si naopak řekne: ,Doufám, že se sem zase vrátím. Nejpozději za rok…´ Loňské přání se mi tedy splnilo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než si přát, aby se vyplnilo i v roce příštím. Návštěva Salcburského festivalu je totiž s ničím nesrovnatelná zkušenost, kterou vám, kdož jste dočetli až sem, ze srdce přeji také.

Hodnocení autora recenze: 100%

Salzburger Festspiele 2015

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Il trovatore (Salzburger Festspiele 2015)

[yasr_visitor_votes postid="181754" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart-Matinee - Mozarteumorchester Salzburg -G.Antonini (Salzburger Festspiele 15./16.8.2015)

[yasr_visitor_votes postid="181805" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart: Le nozze di Figaro (Salzburger Festspiele 2015)

[yasr_visitor_votes postid="178884" size="small"]

Vaše hodnocení - Massenet: Werther (Salzburger Festspiele 2015)

[yasr_visitor_votes postid="181758" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart-Matinee - Wiener Philharmoniker -R.Muti & A.S.Mutter (Salzburger Festspiele 15./16.8.2015)

[yasr_visitor_votes postid="181808" size="small"]

Mohlo by vás zajímat