Salieri české hudby. Před 200 lety se narodil Jan Nepomuk Maýr

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Před necelými třemi týdny jsme si na stránkách Opery Plus připomínali sté výročí narození vynikajícího českého dirigenta, mělnického rodáka Jaroslava Krombholce a dnes se opět do města na soutoku Vltavy a Labe vracíme. Sto let před narozením dirigenta, který šířil slávu české hudby, zejména české opery po světě, se v tomto městě narodil muž, který rovněž zasvětil svůj život hudbě a opeře a stál u zrodu českého hudebního divadla. Byl jím Jan Nepomuk Maýr, osobnost velmi kontroverzní, nicméně její místo v dějinách českého hudebního divadla nelze v žádném případě pominout.
Jan Nepomuk Maýr (zdroj archiv ND Praha)

Jan Nepomuk Maýr (někdy se psal rovněž Mayer nebo Maier) se narodil v 17. února 1818 v Mělníku. V Čechách se tehdy skutečně hojně muzicírovalo a tak první kontakt s hudbou získal Maýr v rodinném prostředí. Když hudbymilovní mělničtí Lobkovicové poznali chlapcův talent, vyslali jej do pražského křižovnického konventu, aby se tam věnoval studiu hudby. Mladý muž měl štěstí na výborné učitele. Byli jimi dva významní pražští hudebníci té doby, varhaníci u svatého Víta Rudolf Führer a jeho předchůdce Jan Nepomuk Vitásek.

U Rudolfa Führera strávil dva roky a rozhodně se u něj mnohé naučil. Podle toho, co o něm víme, byl Führer velmi zdatný hudebník, u kterého bohužel převážily bohémské rysy jeho povahy natolik, že jeho životní a umělecký osud provázely střídavé úspěchy a pády, až nakonec skončil v bídě a zapomnění. A o generaci starší Jan Nepomuk Vitásek, varhaník na lobkovickém panství v Hoříně blízko Mělníka, byl jednou z čelných osobností tehdejšího pražského hudebního života. V době Mozartova pražského pobytu se s božským Amadeem stýkal a inspiroval se jeho hudbou.

V roce 1836 odešel Maýr do Vídně, vyučoval hudbu ve šlechtických rodinách, sám si dále prohluboval své hudební znalosti a především se školil ve zpěvu u profesorů Assmayera a Curciho. Profesor Curci jej pak přeškolil z barytonu na tenor. Podle dochovaných svědectví získal Maýr své první angažmá v roce 1839 v korutanském Klagenfurtu, Po Klagenfurtu následovala nedaleká Lublaň a poté Pešť, Vídeň a Cáchy.

V roce 1842 jej vybídl tehdejší ředitel Stavovského divadla Johann August Stöger k návratu do Prahy, Maýr nabídku přijal a byl angažován jako tenorista pro česká představení v právě otevíraném Novém divadle v Růžové ulici.

Nové české divadlo v Růžové ulici (zdroj theatre-architecture.eu/Josef Kajetán Tyl, český buditel, spisovatel, herec a spolutvůrce národní hymny Kde domov můj)

Jeho prvním představením byl 29. září 1842 Donizettiho Nápoj lásky, v němž zpíval ústřední tenorovou roli Nemorina. Během angažmá zpíval také tenorové partie v německých a italských operních inscenacích.

Jmenujme alespoň některé jeho role z tehdejšího repertoáru. Byl to například Don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim, tehdy v češtině uváděném pod názvem Don Juan, Liborín ve Weberově opeře Střelec kouzelník, kterého ovšem zpíval i jako Maxe v německém originále, Massanielo v Auberově Němé z Portici či titulní role ve Fra Diavolovi anebo Hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníkovi sevillském.

Jaromír Paclt zhodnotil na základě studia dobových kritik ve svém článku o Maýrovi v publikaci Národní divadlo a jeho předchůdci umělce následovně: „Maýr měl lyrický tenor příjemného témbru, i když ne příliš zvučný. Pěvecky vyškolen a formován v cizině, nevyslovoval zpočátku mluvený a zpívaný český text bez obtíží. Tím víc se snažil zdůrazňovat technické prvky přednesové kvality árií. V hrdinných rolích obvykle přepínal a nevyvaroval se pak hlasových poruch. Také Maýrovy pohyby a postoje byly při zpěvu často nucené až křečovité.“

Po ukončení provozu divadla v Růžové ulici Maýr Prahu opustil a dva roky působil ve Dvorním divadle v Darmstadtu. Tam se pěvecky i herecky výrazně zdokonalil a po návratu do Prahy, k němuž jej vyzval jeho velký příznivec František Ladislav Rieger, se výrazně zlepšil. S občasnými odskoky do německých měst (Coburg, Hannover, Frankfurt, Brémy) působil jako tenorista ve Stavovském divadle až do roku 1849.

Stavovské divadlo Praha (zdroj theatre-architecture.eu)

Setkal se zde s velkými rolemi typu Lorda Artura v Donizettiho Lucii z Lammeromooru, Tamina v Kouzelné flétně, s velkým úspěchem se vrátil k Massanielovi v Němé z Portici, kterého znovu zpíval v roce 1848, kdy tato opera se svým revolučním obsahem souzněla s náladou publika. Dle dobové kritiky v ní upoutal „vášnivým přednesem“. Zpíval také čelné partie v operách Františka Škroupa, Věnceslava v Drahomíře či titulní mužské role v Oldřichovi a Boženě a v Dráteníkovi.

V roce 1849 patrně ze zdravotních důvodů zpívání zanechal a stal se kapelníkem českých představení. První opera, kterou dirigoval, byla 9. července v Aréně ve Pštrosce Noc v Granadě německého autora Conradina Kreutzera. V rušném období kolem roku 1848 se projevil jednoznačně jako český vlastenec, když uspořádal koncert k poctě účastníků Slovanského sjezdu, a podobné aktivity vyvíjel i později. Například v roce 1851 uspořádal první velmi úspěšný symfonický koncert ve prospěch zamýšleného projektu Národního divadla, o deset let později se zúčastnil odhalení Máchova pomníku v tehdy převážně německých Litoměřicích.

Spolu s Tylem usiloval na zasedání zemského výboru v roce 1850 o zachování českého souboru ve Stavovském divadle. Soubor byl o rok později zrušen. Maýr v letech 1851–1853 působil po Škroupově boku jako druhý dirigent a sbormistr při německých představeních divadla. Vedle toho byl rovněž ředitelem takzvané Žofínské akademie, několik let řídil svou pěveckou školu a byl regenschorim v několika pražských chrámech. V této funkci působil více než tři desítky let, prakticky až do své smrti, v chrámu Panny Marie Sněžné. Dočkal se uznání jako úspěšný skladatel chrámové hudby.

Pro divadlo psal hudbu k českých činohrám. Často to bývaly směsi složené z melodií českých lidových písní, k Tylovým hrám psal vesměs hudbu původní. Napsal také dvě opery, které se nezachovaly. Horymírův skok, z něhož byla provedena scéna na koncertě techniků na Žofíně v roce 1863, a do soutěže, kterou vypsal hrabě Harrach a jejímž zadáním bylo vytvořit novou českou operu na historický námět, zaslal operu Jaromír, vojvoda český. Soutěž zcela jednoznačně a přesvědčivě vyhrál Bedřich Smetana se svými Branibory v Čechách.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na