Salieri české hudby. Před 200 lety se narodil Jan Nepomuk Maýr

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V roce 1861 byl Jan Nepomuk Maýr pověřen na popud svého velkého příznivce a podporovatele, o necelý rok mladšího Františka Ladislava Riegra, přípravou na zahájení pravidelných českých operních představení, k nimž posléze došlo o rok později v Prozatímním divadle, jež bylo otevřeno v listopadu 1862.

Jan Nepomuk Maýr – portrét od Jana Vilimka (zdroj commons.wikimedia.org/Humoristické listy)

Maýrova volba byla z dnešního pohledu zcela logická. Byl praktik s velkou zkušeností z řady operních scén v Německu i jinde. Znal dobový repertoár, i když jeho vkus a umělecké cítění byly vymezeny především italskou belcantovou operou, díly Rossiniho a Verdiho a francouzskou operou meyerbeerovského typu.

Především ale důkladně znal a ovládal taje složitého divadelního provozu. Dnešním slovem bychom o něm řekli, že byl výborný manažer. V tomto směru Maýr svůj úkol splnil, vybudoval orchestr, jehož základem se stali členové tehdy velmi populární kapely Karla Komzáka, doplňovaní o další adepty, a Prozatímní divadlo mohlo začít na podzim 1862 fungovat. Za čtyři roky svého působení v čele souboru Maýr sám nastudoval a řídil sedmapadesát operních a operetních titulů.

Úkolů bylo více než dost. Kromě hudebníků bylo nutno zajistit zpěváky. Mnozí z nich byli činoherci s určitými předpoklady ke zpěvu, kterým bylo nutné poskytnout základní školení, a především bylo naprosto nezbytné zajistit alespoň jakýs takýs ekonomický základ pro provoz tak náročného žánru, jakým je opera, a získat diváckou přízeň, což v tehdejší Praze nebylo tak snadné, jak se nám to jeví z dnešního pohledu, zkresleného navíc po desetiletí probíhající idealizací procesu českého vlasteneckého probuzení a obrození.

A zde se zrodila příčina toho, že se Maýr postupně dostal do pozice zavilého zpátečníka bránícího skutečnému rozvoji české opery. Kus pravdy na tomto tvrzení skutečně je. Maýr byl člověkem starých pořádků a zvyklostí a šedesátá léta devatenáctého století přinesla pro český, zejména kulturní a umělecký život nové impulzy, které zastánci starých pořádků, mezi něž patřil nejen Maýr, ale také jeho protektor Rieger, nedokázali vstřebat.

Proti úspěšnému rutinérovi stál skutečný mimořádný hudební talent, génius, jaký se zrodí jednou za mnoho desetiletí, Bedřich Smetana. Pochopitelně, vztahy mezi Maýrem a Smetanou byly velmi napjaté.

Jan Nepomuk Maýr a Bedřich Smetana na titulní straně Humoristických listů v roce 1874 – autor F. K. Kolár (zdroj commons.wikimedia.org)

Proti sobě stály dva zcela antagonistické tábory. Staročechům v čele s Riegrem razantně oponovali bojovně naladění mladočeši, kteří se pod patronací Karla Sladkovského sdružili do Umělecké besedy a oprávněně začali prosazovat své požadavky a kritizovat vše, co považovali za přežitky minulosti. A ve vypjaté politické situaci, kdy se Češi snažili vydobýt si svá historická práva, vše dostalo silný politický podtext. Podrobněji se k tehdejším dějům vrátíme v květnu u příležitosti stopadesátého výročí položení základních kamenů Národního divadla a premiéry Dalibora.

Maýr, který po organizační stránce svůj úkol nepochybně zvládl, v žádném případě nemohl Smetanovi konkurovat po stránce umělecké a svých představ o poslání divadla. Maýrovým ideálem byl model, který získal během svých pobytů v německých provinčních divadlech. Jenomže situace v rychle se probouzející české Praze byla odlišná.

Maýr v roce 1866 v divadle skončil a na jeho místo nastoupil Bedřich Smetana. Došlo k zásadní změně repertoáru, na jeviště Prozatímního divadla se dostali moderní autoři typu Charlese Gounoda, Georgese Bizeta, Richarda Wagnera a dalších, hrály se opery mladých českých skladatelů, omezil se operetní provoz.

Divadlo se ale dostalo do silných ekonomických problémů a zkušený Maýr byl k 1. listopadu 1874 povolán do funkce ředitele Prozatímního divadla. A protože Bedřich Smetana musel kvůli stupňujícím se sluchovým problémům opustit dirigentské místo, věnoval se Maýr i řízení uměleckých záležitostí, i když sám se v té době za dirigentským pultem objevoval už jen velmi zřídka.

Prozatímní divadlo (zdroj theatre-architecture.eu)

Byl ale nucen razantně řešit ekonomiku a nasadil ostrý kurs šetření včetně personálních změn a propouštění. A zde došlo k neblahé tragédii, která spory ještě více vyostřila. Do divadla byl jako tenorista roku 1869 angažován už osmatřicetiletý amatérský pěvec, původním povoláním důstojník, posléze finanční úředník Ludvík Souček. Byl nesporně velmi talentovaný a pilný, a rázem zaujal publikum. Soustavně se snažil své nedostatky odstranit a dosáhl v tom značných úspěchů. S velkým ohlasem se setkal u publika například jeho výkon v tak náročné roli, jakou je titulní hrdina Verdiho Trubadúra. Jeho hlas ovšem nemohl vydržet trvalou zátěž a znovu se začaly objevovat nedostatky v jeho zpěvu. Toho využili Smetanovi protivníci a začali Smetanu obviňovat z toho, že ničí velký talent.

Když se Maýr vrátil do vedoucí funkce v divadle, nejprve Součkovi odebral závažnější úkoly a posléze mu dal 16. prosince 1874 výpověď. O týden později, v předvečer Štědrého dne, spáchal Ludvík Souček sebevraždu. Tenoristův pohřeb se stal mohutnou demonstrací proti staročechům a Maýrovi osobně.

O dva roky později, na základě změny poměrů ve prospěch mladočechů, Maýr na svou funkci rezignoval. Setrvalé ekonomické problémy ale přetrvávaly, a tak se Maýr v roce 1878 do divadla vrátil ve funkci ekonomického ředitele. A opět byl nucen nasadit výrazná úsporná opatření vyvolávající nelibost.

V roce 1880 dosáhl František Ladislav Rieger toho, že Jan Nepomuk Maýr byl jmenován ředitelem Národního divadla. Vzhledem k požáru divadla Maýr ale nestačil svůj program, který byl jen pokračováním jeho dosavadních kroků, realizovat. Situace byla tehdy ale opravdu již zcela jiná. A tak když mladočeši nalezli svého, výtečně připraveného kandidáta v osobě Františka Adolfa Šuberta, Maýr v březnu 1883 na funkci rezignoval. Dožil v ústraní, věnoval se chrámové hudbě a zemřel v Praze 25. října 1888. V jeho šlépějích šel jeho syn Jiří (1841–1902), který se rovněž věnoval jako dirigent především chrámové hudbě.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na