Händelův Saul – důvod, proč do Znojma znovu jezdit

Cesty příznivců dobré hudby i dobrého vína míří už patnáct let na konci července do Znojma. Dominantou letošního ročníku Hudebního festivalu Znojmo bylo scénické uvedení oratoria Saul Georga Friedricha Händela. Oslava jubilea tohoto „festivalu jako víno“ s jeho nezaměnitelně přívětivou atmosférou to byla velkolepá.

Mezinárodní hudební festival Znojmo je pod vedením svého prezidenta Jiřího Ludvíka svými operními stagionami už proslulý – díky nápadité dramaturgii, úrovni nastudování, ale i atmosféře, jež operní zážitek ještě umocňuje, včetně degustace vín. Inscenace v provedení festivalového rezidenčního orchestru i sboru staré hudby Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka vznikají přímo na festivalu a pro festival, jenž je ovšem pestrý a bohatý spoustou dalších produkcí včetně požitků gastronomických.

Czech Ensemble Baroque se s Händelovým Saulem letos už předvedl dvakrát koncertně – v lednu v Brně (na den přesně 280 let od londýnské premiéry tohoto díla v Královském divadle v roce 1739) a následně v únoru v Praze. I tady se prosadil jako vítané obohacení přístupu k barokní hudbě vedle zavedených koncertů Collegia 1704 nebo Ensemblu Inégal. Koncertní „předpremiéry“ byly dobrý nápad tím, že si interpreti mohli toto rozsáhlé dílo důkladně osvojit. Měly ovšem i propagační benefit: všechna tři festivalová scénická provedení v jízdárně Louckého kláštera jsou vyprodaná.

Z oratorií Georga Friedricha Händela je známý především Mesiáš. Ze Saula se dnes častěji objevuje spíš jen smuteční pochod. Pro Händela jako skladatele, ale také impresária a podnikatele ovšem byla oratoria obchodním východiskem, když bylo zřejmé, že italská opera seria, která si podmanila celou Evropu, Angličany nebaví. Händel se pragmaticky podřídil ostrovnímu vkusu. Pustil se do oratorií, hudebních dramat na biblické náměty v angličtině. Pěvecká ekvilibristika v nich ustupuje hudebnímu vyjádření starozákonního příběhu, či ještě přesněji charakterů a pocitů postav, jež v nich vystupují. Händel v oratoriích rozvinul své kompoziční mistrovství se svým talentem pro nápadité melodie a uměním hudební charakteristiky, do níž zapojuje i orchestr včetně vynalézavé instrumentace.

Libreto Saula, jehož autorem byl stejně jako v případě Mesiáše aristokrat a literát Charles Jennens, vychází z 16. až 31. Kapitoly biblické První knihy Samuelovy. Popisuje závěrečnou část života tohoto prvního izraelského krále, který se v bojích s Pelištejci zpronevěří Hospodinovu přikázání. Dostane se do konfliktu s Davidem, na jehož vojenské úspěchy a oblibu u lidu žárlí. Když sžíraný závistí a opuštěný všemi, svými blízkými i Hospodinem, povolává pekelné mocnosti, je pro něj zvěstování smrti v jedné z bitev vlastně vysvobozením. Dalšími klíčovými postavami oratoria jsou právě David, jehož příslovečnou harfu Händel využil, a Saulův syn a Davidův přítel Jonathan. Do příběhu jsou zapojeny i královské dcery Míkol a Merab, které Saul využívá při svých politických záměrech s Davidem.

Saul, rozvržený do tří dějství, je rozsáhlé oratorium s velkým orchestrem v mnohotvárných instrumentálních kombinacích s pěticí pozounů, harfou, v té době neobvyklou zvonkohrou, samozřejmě sborem a desítkou sólistů. Má na čtyřicet (!) hudebních čísel propojených recitativy – převážně da capo árie, ale i dueta, trio, třináct sborových částí a také řadu instrumentálních meziher.

Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka a jeho sborová součást pod vedením Terezy Válkové si více než na akademickém puntičkářství zakládají na energii, která z jejich interpretace tryská. Muzikantská radost dominovala i tentokrát, opřená ovšem o artikulačně zřetelnou hru smyčcové sekce, propracované frázování a pestrou, barokně opulentní škálu dynamiky a barevných zvukových kombinací, která už z hudební složky vytvořila vzrušující drama.

Najít scénické řešení Saula není vůbec snadné. Režisér a zároveň autor scény a kostýmů Tomáš Ondřej Pilař našel východisko, jež se ukázalo jako nosné. Základní divadelní rámec vytvořila freska bibienovské barokní iluzivní scénografie namalovaná přes celou boční stěnu Loucké jízdárny. Před ní Pilař na prázdnou, stupňovitě členěnou scénu zavěsil plátno s fotomontáží výtvarného ztvárnění starozákonních a mytologických témat z doby vzniku Händelova oratoria. Z této montáže promyšleným svícením Karlose Šimka a přidáváním dalších prvků barokních výtvarných děl akcentoval různé motivy, jejichž výběr však ne vždy přispíval k prohloubení poselství, jímž Saulův příběh souzní s naší současností. Postupně začal dominovat detail oka, replikovaný v různých podobách i na deskách v rukou sboru jako vhled do lidské duše i jako oko Boží prozřetelnosti v jeho symbolice. Celek inscenace se klene v oblouku od zkrvavené „trofeje“ nepřítele, kterou na tácu z vítězné bitvy na začátku přináší David, po závěrečná písmena AΩ, alfa a omega, jež David ukáže na obrácené straně tácu jako své motto nového krále Izraele.

I když se výtvarné pojetí barokního ztvárnění Saulova příběh nepromítlo do stylu kostýmů Ivany Ševčíkové Mikloškové, která se nechala volně inspirovat spíše módou Händelovy doby, pro inscenační podobu a sevřenost inscenace bylo zásadní, že se barokní východisko promítlo i do herecké stylizace. Postavy starozákonního příběhu tak jakoby „vystupovaly“ z obrazů a interpreti rozpohybovali jejich barokní gesta se srozumitelným vyjádřením afektů – jásavé oslavy i truchlivého smutku, zpupnosti i skromnosti, pýchy i oddanosti, dramatického děsu při zjevení ducha proroka Samuela i úcty a pokory před Hospodinem. Do inscenace se v souladu s kánonem barokních tanců vhodně zapojil i balet v choreografii Martina Šintáka.

Předností znojemského provedení Saula byla vynikající volba sólistů. Adam Plachetka má hutný, ale stále ještě dostatečně pohyblivý basbaryton pro roli vznětlivého krále Saula s jeho vývojem od sebevědomého vládce, jehož závist a obava ze ztráty moci dovedou až k trýzni osamění. Kontratenor Adrease Scholla zněl v prostoru Loucké jízdárny v plnosti pro vystižení smířlivého Davida. Polský tenorista Krystian Adam trojici hlavních mužských postav komplementárně doplnil o Saulova syna Jonathana, jenž dilema přátelství k Davidovi a oddanosti k otci vyřeší ve prospěch Davida. A jak Kristýna Vylíčilová s jasným sopránem, tak Natalia Rubis tmavším dramatičtějším hlasem vystihly odlišnost charakterů dvou Saulových dcer – líbezné, Davidovi oddané Míkal a vůči němu naopak povýšenecky naduté Merab.

Klíčovou roli má v Händelově Saulovi sbor. A byl to jeho výkon s propojením pěveckého mistrovství a absolutní herecké koncentrace pro udržení napětí wilsonovsky pomalých pohybů, který ze znojemského Saula učinil v kontextu všech našich operních souborů i scénických festivalových projektů mimořádnou událost. Premiérové publikum bouřilo nadšením.

Letošní inscenace Saula tak navázala na každoroční stagionu oper, oratorií, případně kantát období baroka a klasicismu, která zejména uvedením kompletní Purcellovy semiopery Král Artuš s její činoherní i operní částí, jiskřivým humorem Rameauovy Platéé nebo novodobým objevem Myslivečkova Montezumy zavdává důvod, proč do Znojma znovu a znovu jezdit.

 

Hodnocení autorky recenze 95 %

 

Georg Friedrich Händel: Saul
Hudební nastudování Roman Válek, režie a scénografie Tomáš Ondřej Pilař, sbormistr Tereza Válková, kostýmy a scéna Ivana Ševčík Miklošková, choreografie Martin Šinták, light design Karlos Šimek.

Osoby a obsazení: David, kontratenor – Andreas Scholl, Saul, král Izraele, bas – Adam Plachetka, Jonathan, Saulův syn, tenor – Krystian Adam, Merab, Saulova starší dcera, soprán – Natalia Rubis, Míkal, Saulova mladší dcera – Kristýna Vylíčilová, Velekněz, baryton – Tadeáš Hoza. Czech Ensemble Baroque Choir, Czech Ensemble Baroque Orchestra.

Hudební festival Znojmo, jízdárna Louckého kláštera, premiéra 25. července, reprízy sobota 27. a neděle 28. srpna 2019 ve 20:00 hodin.