Schenkovi Mistři pěvci znovu v Metropolitní opeře

  1. 1
  2. 2

Z ohlasů v zahraničním tisku 

Metropolitní opera: Lhostejný „Mistr pěvec“ v Met nedokáže zazpívat vysoké tóny 
Ve všem tom rozruchu kolem údajného antisemitismu obsaženému ve Smrti Klinghoffera Johna Adamse proklouzla kupodivu jedna položka v programu Met bez povšimnutí. Zatímco plánovaný přímý HD přenos Adamsovy opery byl zrušen, HD uvedení Wagnerových Mistrů pěvců norimberských se uskuteční.Stejně jako většina Wagnerovy hudby mají i Mistři pěvci pohnutou historii, zejména vlivem pozdějšího propojení s nacismem a německým nacionalismem ve dvacátém století v širším slova smyslu. Wagnerův vlastní antisemitismus je přesvědčivě doložen, a dokonce existují domněnky, že Sixtus Beckmesser, pedantský protiva, je sám antisemitskou karikaturou.

Ovšem navzdory předsudkům svého autora zůstávají Mistři pěvci vlivným dílem jednoho z velkých operních mistrů a na jeviště Met se v úterý večer vrátili – naštěstí – bez protestů. Úterní šest hodin a deset minut trvající první uvedení v této sezoně bohužel nemělo příliš velký spád. Pod taktovkou Jamese Levina bychom očekávali zasvěcující představení a jeho vedení opravdu bylo jasné, komunikativní a čisté, ponecháme-li stranou několik nejistých sborových scén. Levinovo dirigování však postrádalo energii, a to nejen kvůli jeho rozvážným tempům. Orchestr Met přes vší svou pružnost a bohaté textury nehrál s přílišným zápalem ani s jiskrou, s výjimkou komediální lsti mezi Sachsem a Beckmesserem ve druhém dějství a následnými nepokoji. Dokonce i chvástavá předehra k prvnímu dějství působila poněkud nudně.

Morrisovo ztvárnění ševce a básníka Hanse Sachse bylo prospěšným vítězným kolem. Zkušený basbarytonista od dob svých mistrovských výkonů v této roli před deseti lety ztratil část kvalit svého hlasu a nejvyšší rejstříky této role byly v úterý mimo jeho možnosti. Jeho hlasové nedostatky však propůjčují Sachsovi přirozenou drsnost a čas od času byl schopen vykouzlit něco ze svého dřívějšího hromového hlasu, jako třeba v přemítavém monologu během vyvrcholení třetího dějství.

Hrdinný pár byl sice solidní, avšak přesto ničím nevynikal. Johan Botha v roli zamilovaného rytíře Waltera povětšinou zaujímal postoj „stůj a zpívej“ a tóny, které ze sebe vydával, byly sice hlasově silné a technicky správné, ale chybělo jim odstínění. Jeho přednes mistrovské písně nebyl okřídlený, ale spíše zatížený – jeho výšky byly sice čisté, ale nikoli strhující. Totéž platí pro Anettu Dasch, která v roli Evy uplatnila objemný pevný hlas, ale vzmohla se jen na málo lyrických okamžiků.

Johannes Martin Kränzle debutující v Met v roli Beckmessera byl velkou oporou tohoto představení. V Evropě uznávaný Kränzle vnesl do role starého mládence v letech neobvyklou vyrovnanost. Plynoucí, nasládle lepkavý hlas udělal z jeho vlastního banálního přednesu mistrovské písně v závěrečné scéně sluchové potěšení…

Hans-Peter König zůstává v roli Evina otce Veita Pognera s dunivými drsnými tóny hlasovým zázrakem, kombinuje ve své postavě jemnost a vznešenost. Kovově znějící tenor a seriózní vystupování učinily z Paula Applebyho podmanivé zpodobnění Sachsova učedníka Davida. Karen Cargill v roli chůvy Magdaleny předvedla pevný a plný hlas a Martin Gantner debutující jako Fritz Kothner udělal dojem svým oslnivým hlasem. Sbor řízený Donaldem Palumbem zpíval, jak nejlépe dovede, a do dlouhého večera vnesl hudební sílu a dramatičnost.

Hyperrealistická inscenace Otty Schenka i po dvaceti letech stále dobře plní svůj účel. V tom nejlepším smyslu sugestivně přivádí, prostřednictvím nádherné barvité podívané v závěrečné scéně, oživuje prostředí šestnáctého století, v tom nejhorším může publikum alespoň obdivovat krásné tyčící se gotické oblouky v jinak všedním prvním dějství. Každý, kdo chce představení stihnout, si musí pospíšit – blížící se inscenace Stefana Herheima, uvedená na Salcburském festivalu, může znamenat konec tohoto Schenkova nastudování.

(New York Classical Review—3. prosince 2014— Eric C. Simpson)

***

Večírek na oslavu odchodu inscenace do důchodu: Schenkovi „Mistři pěvci“ v Lincolnově centru
Schenkova mile tradiční inscenace Wagnerových Mistrů pěvců norimberských z roku 1993 se v úterý večer vrátila do Met. V mnoha ohledech ten večer, který přinesl naprosto vynikající obsazení i úchvatný orchestr a sbor Met, působil dojmem nostalgického výletu do vzpomínek.

Patříte-li mezi ty milovníky Wagnera, kteří si tuto inscenaci, naposledy uváděnou v roce 2007, oblíbili, budete mít už jen šest příležitostí ji zhlédnout. Generální ředitel Met Peter Gelb ji nahradí bizarní inscenací Stefana Herheima, která byla představena během Salcburského festivalu v roce 2013 a jejíž uvedení je v plánu na sezonu 2019–2020.

Když měla téměř před dvaadvaceti lety premiéru Schenkova inscenace, dirigoval ji James Levine. Od té doby si partituru v podstatě přisvojil. Do konce prvního uvedení a během následujících sezon se konalo ještě třicet dalších představení. James Levine dirigoval všechna, s výjimkou toho posledního. V úterý večer byl znovu v orchestřišti. Ještě před nedávnou dobou se zdálo nepředstavitelné, že by toto představení mohl opět řídit. Bezpočet obdivovatelů jásal nad jeho návratem k dirigování po letech nemocí a úrazů. To, že diriguje vsedě v elektrickém invalidním vozíku, vůbec nevadí.

Přesto je představení Mistrů pěvců dlouhé. To úterní začalo v osmnáct hodin a se dvěma vleklými přestávkami skončilo po půlnoci. Přestože způsob, jakým James Levine od svého návratu diriguje, bývá brilantní, občas nastávají okamžiky, během nichž, jak se zdá, ztrácí výdrž a soustředění. Tak tomu chvílemi bylo i v úterý.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (2) “Schenkovi Mistři pěvci znovu v Metropolitní opeře

Napsat komentář

Reklama