Se Zdenkem Konvalinou a Ksenií Ovsyanick o tanci, malování i druhé kariéře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

KSENIA OVSYANICK:
Šla jsem na Open University, což je instituce, která umožňuje studovat dálkově, takže většinu věcí jsem se z materiálů učila sama, komunikace je většinou online, posíláte jim hotové práce a asi jednou za měsíc se studenti scházejí. Nebolí to. (smích) Ještě předtím, než jsem se přestěhovala do Anglie a šla jsem na English National Ballet School, měla jsem v Rusku dobrou školu a v Anglii jsem ji pak při velvyslanectví dodělala. Chtěla jsem mít ukončené vzdělání, abych mohla jít na vysokou školu, až budu chtít, abych měla jistotu, že tu možnost budu mít.

Vraťme se ještě na chvilku k baletu. Máte nějaké oblíbené role, respektive oblíbený typ rolí?

KSENIA OVSYANICK:
To je těžké, protože ať tančím jakoukoli roli, naučím se ji mít ráda. Ale určitě mám raději dramatické postavy, které procházejí celým příběhem, jako je Julie nebo Manon. Chci si příběh sama prožít a přimět obecenstvo, aby to cítilo spolu se mnou, to je důležité. Je ještě tolik rolí, které můžu objevovat. Třeba jsem si opravdu užívala Medeu, v baletu v produkci English National Ballet. Má takový zvrácený charakter, dokáže být hrozně negativní. Užívala jsem si možnost prozkoumat ji, objevit v ní nějakou lidskost a najít cestu, jak ji ukázat publiku. Její příběh ukazuje, že pro každý čin, který člověk udělá, existuje nějaký důvod.

Snem baletky asi není jen tančit princezny.

KSENIA OVSYANICK:
Myslím, že s tím snem ale začínáme. Vidíte krásnou princeznu v tutu sukýnce a přejete si být tou princeznou. Pak začnete dospívat a uvědomovat si, že chcete být na jevišti skutečnou postavou. Třeba Aurora ze Spící krasavice jako dítě dostane od vil všechny ty krásné dary, vlastnosti, schopnosti, že bude chytrá a šťastná, to zahrnuje krásu ve smyslu být plnou lidskou bytostí. Aurora může být opravdová žena. Já si tuhle nedosažitelnou pohádku užívám, ale jako skutečná postava.

ZDENEK KONVALINA:
Tančit klasické balety je samozřejmě vždycky výzva po technické stránce, ale do baletů, jako je Romeo a Julie nebo Manon, můžete vnést něco víc. A i když tančíte pořád prince, má to svůj vývoj. Když mi bylo třiadvacet, můj Albert byl jiný člověk, než když jsem ho tančil o několik let později. Je zajímavé tančit stále stejné role a nacházet v baletech nové významy nebo v postavách jinou osobnost.

KSENIA OVSYANICK:
Je zajímavé, jakou hloubku můžete najít v těch nejjednodušších příbězích. To je právě to, díky čemu se diváci mohou s postavami ztotožnit, není to jen jako dívat se na pěkný obraz. Všechno, co se v příběhu děje, musí mít svůj důvod.

ZDENEK KONVALINA:
Musíte svou každodenní práci milovat, abyste se do těch příběhů ponořili hlouběji, i do Labutího jezera nebo Louskáčka, protože proč ne?

KSENIA OVSYANICK:
Také si myslím, že pohádkové příběhy mají v sobě morální poselství, které můžeme odhalit a lidem ho vypodobnit, a o to právě jde.

Myslíte si, že tanečníci vnitřně dospívají rychleji než jejich vrstevníci?

KSENIA OVSYANICK:
Rozhodně jsou cílevědomější. Jde o to být absolutně oddaný dennímu rozvrhu, jít si za svým a kromě toho děti, které jdou na konzervatoř, se musí o své kariéře rozhodnout hrozně brzy, v devíti, deseti letech. Je jednodušší, když můžete dokončit střední školu a rozhodnout se, co chcete v životě dělat. Tanečníci tímhle možná opravdu dospívají rychleji.

Dokážete si představit život bez tance?

KSENIA OVSYANICK:
Já bych ani nechtěla. Určitě by bez něj být nějak mohl, ale pro mě je tanec nejpřirozenější způsob vyjádření. I kdybych nebyla baletka, určitě bych se nějakým způsobem hýbala nebo tančila. Tahle profese je neoddělitelnou součástí mého života, protože jsem se pro ni také rozhodla tak brzy. Pak už si nepokládáte žádné otázky, co by kdyby. Jednou jsem se rozhodla, a tak to je. Život je nepředvídatelný, to jistě, kdo ví, co mě může zastavit, ale tanec je součástí mého života.

ZDENEK KONVALINA:
U mě je to stejné. Možná bych zpětně udělal některé věci jinak, ale všechno mě přivedlo tam, kde jsem teď, a nedokážu uvažovat o tom, co jiného bych dělal.

Myslíte si, že je umění nezastupitelnou součástí života každého člověka?

ZDENEK KONVALINA:

No samozřejmě!

KSENIA OVSYANICK:
Je důležité, aby ho člověk součástí svého života dokázal udělat. Přijít o naši kulturu by byla úplně ta nejhorší věc, která by se mohla stát, protože pak by si lidé přestali vážit života i lidskosti, ohledů na sebe navzájem, komunikace, všeho, co umění a kultura vytvářejí. Stali bychom se zvířaty. Je velmi důležité kultivovat to, co nás dělá lidmi. Umění není otázkou peněz, umění je stav mysli.

Děkuji za pozitivní závěr a za myšlenky, které jistě podpoří nejen tanečníky!

 

VIZITKY
Zdenek Konvalina absolvoval brněnskou Taneční konzervatoř. Po krátkém angažmá v ostravském baletu odjel do Spojených států, stal se prvním sólistou Houston Ballet, National Ballet of Canada v Torontu a English National Ballet v Londýně. V Británii získal v roce 2013 National Dance Award. Vynikal v klasickém romantickém baletním repertoáru, v dílech George Balanchina i v dílech „klasiků moderny“, jako je Jiří Kylián, Jerome Robbins nebo William Forsythe. Představil se i na mnoha mezinárodních gala představeních (Gala des Etoiles Montreal, Homage aux Stravinsky, Stars of 21st Century Gala, International Ballet Star Galas Taipei / Singapore, Diaghilev Festival, Dance Open Festivals in St. Petersburg, Nijinsky Gala Hamburg World Ballet Festival Tokyo a jiné). Vedle tance propadl i kouzlu malířského plátna a etabloval se ve světě výtvarného umění.
(Zdroj: konvalina.art)

Ksenia Ovsyanick – první sólistka Staatsballett Berlin – studovala na státní baletní škole v Bělorusku a získala stipendium Prix de Lausanne, které jí umožnilo pokračovat na English National Ballet School. Kariéru zahájila se souborem English National Ballet, se kterým se představila nejen na britských scénách, ale v divadlech po celém světě (Opera National de Paris Palais Garner, Royal Opera House Muscat, Bolshoi Theatre, Royal Albert Hall London, Buckingham Palace, závěrečné vystoupení olympijských her v Londýně v roce 2012. Již ve 20 letech zazářila jako Giselle a byla nominovaná na cenu English National Ballet pro mladé umělce. Za titulní roli v Ptáku Ohniváku (chor. George Williamson) získala britskou národní cenu kritiků Critics’ Circle National Dance Award. V roce 2013 byla nominovaná na Prix Benois de la Danse. Vystupuje nejen se souborem, ale také sólově jako host na gala představeních po celém světě.
(Zdroj: ksenia-ovsyanick.com)

www.konvalina.art
www.ksenia-ovsyanick.com

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na