Šedesát let už tomu bude…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Po návratu do Ostravy se začal Richard Novák ve velké konkurenci ostravských basistů výrazněji prosazovat. Oboru tehdy v ostravském divadle dominovala výrazná osobnost Jiřího Herolda, syna člena Českého kvarteta, své pevné místo v souboru zaujal Karel Průša, z Opavy přišel další výtečný zpěvák, Dalibor Jedlička. Richard Novák zpíval mimo jiné Varlaama v Musorgského Borisi Godunovovi, Procidu ve Verdiho Sicilských nešporách a také dvě role, které se natrvalo staly součástí jeho repertoáru, Purkrabí v Jakobínu a Bartolo v Rossiniho Lazebníku sevillském. Richard Novák vzpomíná, že k této roli přistupoval pro její velké nároky s mimořádným respektem. Zvládl ji ovšem dokonale se všemi pěveckými i hereckými nuancemi a v Brně se stal více než důstojným nástupcem svého předchůdce v této postavě, legendárního Vlastimila Šímy. V Opavě si pohostinsky zazpíval další ze svých pozdějších profilových rolí, Kecala v Prodané nevěstě.Právě Kecala s neutuchávající chutí hraje a zpívá i v současné výtečné, moderně, a přitom s maximálním citem pro Smetanovu hudbu koncipované inscenaci Ondřeje Havelky v Janáčkově opeře. V roli Kecala  ho poznaly a obdivovaly díky televizní inscenaci Františka Filipa z roku 1981 široké vrstvy televizních diváků. Dirigentem byl Zdeněk Košler, role Mařenky a Jeníka ztvárnili Gabriela Beňačková a Peter Dvorský.

V Brně se počátkem šedesátých let schylovalo k odchodu Zdeňka Kroupy do Národního divadla. Richard Novák byl pozván k hostování. Poprvé se brněnskému publiku úspěšně představil 8. května 1960 v roli Kmeta v Braniborech. Následoval Purkrabí v Jakobínu a pak přišlo angažmá. Mezitím Richard Novák ještě stačil dvakrát získat laureátské vavříny při Mezinárodních pěveckých soutěžích ve francouzském Toulouse (1961) a o rok později v holandském Hertogenboschi. A pak už šly role jedna za druhou. Ve vynikající Jílkově a Wasserbauerově inscenaci Prokofjevovy Vojny a míru střídal postavu maršála Berthiera s Kutuzovem, v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů střídal hlavní role dvou protihráčů, Grigorise a Fotise. Vracel se k nim pak i v dalších inscenacích této opery a též v inscenaci původní, takzvané londýnské verze, kterou vytvořil David Poutney a která se v Brně hrála v roce 2005, Starého muže. V závěru své první brněnské sezony byl po všech stránkách rozkošným Donem Alonsem v Mozartově opeře Così fan tutte.

Zakrátko bylo zřejmé, že brněnská opera získala mimořádnou osobnost, zpěváka velkého hlasového rozsahu s dokonalým technickým vybavením a absolutním sluchem, schopností dokonale propojit náročné pěvecké požadavky s požadavky hereckými a schopností precizní herecké charakteristiky nejrůznějšího typu rolí. Sám v jednom interview řekl, že má nejraději role s výrazným charakterem jako jsou Boris Godunov, Fiesco či Revírník.

V polovině šedesátých let si vzal Richard Novák v divadle neplacenou dovolenou a rozjel se do Německa za Jiřím Woothem, který tam tehdy působil. Zde se dále zdokonaloval ve studiu zpěvu, aby byl schopen zvládat role v co nejširším oboru. Výsledkem bylo mimořádně úspěšně ztvárnění rolí předmozartovského repertoáru, jakými byly titulní postava v Händelově opeře Julius Caesar a Bajazet v Myslivečkově Tamerlánovi.Doménou Richarda Nováka byla vždy česká tvorba. Zpíval a hrál ve všech Smetanových operách. Kromě těch výše zmíněných byl také výborným Lutoborem v Libuši, Mumlalem ve Dvou vdovách, otcem Palouckým v Hubičce. V Tajemství zpíval tři basové role. Na začátku své kariéry frátera Barnabáše, později střídal Malinu a Bonifáce. Skvěle ztvárnil Raracha v Čertově stěně. Do této role si jej obsadil na počátku osmdesátých let ve své inscenaci v pražském Národním divadle Zdeněk Košler. Svou parádní roli, Kmeta v Braniborech, zpíval i při premiéře této opery na Národním, kterou Zdeněk Košler nastudoval v rámci Pražského jara v roce české hudby 1984. Na scéně Stavovského divadla účinkoval v roce 2003 také v roli  Wilricha v inscenaci opery Františka Škroupa Der Meergeuse (Mořský geus).

Z jeho dvořákovských rolí jmenujme ještě Patriarchu v Dimitriji, Lucifera v Čertu a Káči, krále Hydraota v Armidě a v Jakobínu vedle Purkrabího rovněž hraběte Viléma. Z oper Janáčkových jmenujme především Příhody lišky Bystroušky (první uvedení této opery si připomeneme v listopadu), kde se vedle Revírníka mnohokráte představil rovněž jako Farář. V této roli jej mělo možnost vidět i publikum v Paříži, Madridu, Benátkách či Lisabonu. V Její pastorkyni to byl Rychtář, ve Výletech páně Broučkových trojrole  Würfel, Čaroskvoucí, Konšel, v Káti Kabanové Dikoj, ve Věci Makropulos doktor Kolenatý, kterého ztělesnil i ve Smetáčkově a Jernekově inscenaci v Teatro Colón v Buenos Aires. Malého vězně z Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu zpíval pod taktovkou Claudia Abbada i na Salzburském festivalu v roce 1992. Z dalších postav v operách českých autorů připomeňme alespoň Starce Mládí a Nočního hlídače v Juliettě Bohuslava Martinů, chmelaře Bedroně ve Veselohře na mostě a Vypravěče v opeře Dvakrát Alexandr téhož autora. V operách Ilji Hurníka se představil jako Faun v Diogenovi a pan Macdonald v Staré dámě a lupičích. Výtečně se vyrovnal a náročnými požadavky, které na pěvce kladou opery předčasně zesnulého Josefa Berga Johanes doktor Faust a Návrat Odysseův. V jeho citlivém podání vynikla svou lidskostí i postava dědy Kolmistra v operní politické agitce Karla Horkého Svítání.Značně široký je i záběr rolí ze světového repertoáru, kterým Richard Novák propůjčil dar jedinečnosti své interpretace. Týkalo se to jak mozartovských postav, Leporella v Donu Giovannim, Bartola ve Figarově svatbě a zejména Sarastra v Kouzelné flétně, zazpívaného i zahraného s hlubokou moudrosti poznání. S touto rolí slavil velké úspěchy při zájezdu Janáčkovy opery do Japonska v roce 2001. Z dalších rolí německého repertoáru jmenujme Rocca v Beethovenově Fideliovi, Kašpara ve Weberově Čarostřelci, barona Ochse ve Straussově Růžovém kavalíru. Škoda, že mu brněnská opera nedala více příležitosti v repertoáru wagnerovském.  Suverénní způsob, jakým zvládl role  Dalanda v Bludném Holanďanu, Jindřicha Ptáčníka v Lohengrinu a zejména Hanse Sachse v Mistrech pěvcích norimberských svědčí o tom, že by byl úspěšným interpretem i dalších wagnerovských rolí. Svůj talent bezprostřední komiky znamenitě využil v roli Impresaria v Donizettiho Poprasku v opeře. Z verdiovských rolí nesmíme zapomenout na Krále a velekněze Ramfise v Aidě, Sparafucila i hraběte Monterone v Rigolettovi, a zejména na Zachariáše v Nabuccovi, Banqua v Macbethovi, Fiesca v Simonu Boccanegrovi a dvě skvostné role v Donu Carlosovi, krále Filipa a Velkého inkvizitora. V díle Pucciniho se blýskl výborným pěveckým i hereckým ztvárněním titulní role v opeře Gianni Schicchi, z tvorby francouzské pak v postavě v Debussyho Pélleovi a Mélisandě, Mefista ve Faustovi a Markétce, čtveřici zlosynů v Offenbachově Hoffmannových povídkách a Nurabada v Bizetových Lovcích perel.Velmi blízká je Richardu Novákovi tvorba ruských autorů. V Borisi Godunovi vedle titulní role a postavy Varlaama ztvárnil dokonale roli mnicha Pimena, v Musorgského Chovanštině Dosifeje, v operách Rimského Korsakova cara Ivana ve Pskoviťance a Dodona ve Zlatém kohoutkovi. Svou schopnost hlubokého citového prožitku prokázal plně v roli Gremina v Evženu Oněginovi

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat