Šedesát let už tomu bude…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Stejně jako klasickou či romantickou tvorbu zvládal a zvládá vždy suverénně nároky moderních a soudobých autorů. Připomeňme alespoň letmo jeho Schigolcha v československé premiéře Bergovy Lulu či Lékaře v jeho Vojckovi, dále pak Trulove ve Stravinského Životě prostopášníka, Krále v Lukullově odsouzení Paula Dessaua, Saint-Justa v Dantonově smrti Gottfrieda von Einema, Lékaře v Šostakovičově Nosu anebo Sobakeviče ve Ščedrinových Mrtvých dušíchV sezoně 1970/71 působil Richard Novák kromě Brna rovněž v opeře ve Štýrském Hradci. Představil se tam v řadě výborně ztvárněných rolí, které všechny zpíval v němčině. Jednalo se například o postavy doktora Bartola v Lazebníku sevillském, žalářníka Rocca v Beethovenově Fideliovi, Dalanda ve Wagnerově Bludném Holanďanu. Dona Pedra v Meyerbeerově Afričance či kardinála Modruschta v opeře Hanse Pfitznera Palestrina. Ve Štýrském Hradci měl možnost spolupracovat s jedním z tehdejších čelných německých operních režisérů Hansem Hsrtlebem, ale také se špičkovým klavíristou Gerhardem Kellerem a především s vynikajícím odborníkem na interpretaci písňové tvorby Erikem  Werbou, s nímž spolupracoval i po návratu do Brna.

Richard Novák patří k našim čelným interpretům písňové tvorby, a to jak klasické, tak moderní. Na recitálu v předvečer svého uměleckého jubilea zazpíval jak díla Jaroslava Křičky a Vítězslava Nováka, tak díla svých současníků, jejichž propagaci se věnuje (kromě velké řady dalších) po celý život. Na večeru zazněly Písně nového Werthera Josefa Berga i Horatii Carmina Jana Nováka.

Richard Novák je rovněž jedním z nejvýznamnějších interpretů kantátové a oratorní tvorby. (Svatá Ludmila, Stabat Mater, Dvořákovo i Verdiho Rekviem, Janáčkova Glagolská mše a mnohé další skladby).

Na otázku redakce Opery Plus, jež mu byla položena při příležitosti jeho životního jubilea před třemi roky: „Co všechno musel dělat, aby jeho hlasivky vydržely?“ Richard Novák odpověděl: „Asi musel získat už v letech školení správné, technické základy a musel být v tom správném směru udržován, při tom někdy divokém operním provozu. Předpoklady jsou ovšem i dobré zdravotní podmínky, které už většinou nedokážeme úplně ovlivnit. Také je asi třeba nepřestat úplně zpívat, podobně jako nesmíme přestat chodit, nechceme-li skončit na vozíku.“

V tomtéž rozhovoru na otázku, jak posuzuje současný způsob provozování opery u nás, odpověděl velmi stručně, ale pregnantně: „Opera se změnila od typicky ansámblového divadla po jakýsi hybrid mezi ansámblovým souborem a stagionou… Na skutečnou stagionu nejsou peníze a k ansámblovému divadlu se nelze vrátit, nejsou lidi.“
Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně
Foto Rafael Sedláček, Luděk Svítil, František Krasl, Vladislav Vaňák, archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat