Opera PLUS Retro (3): Sedmdesáté výročí úmrtí koloraturní hvězdy Míly Kočové

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Slovanský repertoár Míly Kočové byl zastoupen především operami B. Smetany a A. Dvořáka. Nejčastěji zpívala Hedviku v Čertově stěně (jednatřicetkrát) a Karolinu ve Dvou vdovách (ve dvou nastudováních celkem jednadvacetkrát), ale především se stala další slavnou Mařenkou z Prodané nevěsty (ve dvou inscenacích sedmaosmdesátkrát). V této roli měla silnou konkurenci jak v Otě Horákové, tak v Adě Nordenové, přesto, podle kritik a dobových svědectví, každá z pěvkyň vytvářela hlasově a herecky zcela individuální kreaci. V roli hostovaly také další pěvkyně, i Jarmila Novotná. Ke smetanovským rolím je také třeba připojit part za scénou Prvního žence, tradičně obsazovaného prvooborovým sopránem (devětadvacetkrát). Některé role takřka stvořené pro její hlas ji ale prakticky minuly, koloraturní Barče z Hubičky zpívala pouze čtyřikrát na jevišti Národního divadla, ač Skřivánčí píseň ráda zařazovala do koncertních programů a také árii nahrála na gramofonové desky.

Esmeraldu zpívala jen jedenkrát jako host v počátku vystupování v ND roku 1925. Dvořákovské role tvořily především Lesní žínka (stoosmdesátosmkrát ve dvou inscenacích) z Rusalky a po řadu sezón ztvárňované Julie z Jakobína (devětačtyřicetkrát) a Kněžna ze Šelmy sedláka (jednačtyřicetkrát). Již nadoborovým úkolem byla Dvořákova dramatická Armida (1934–35, celkem čtyři představení). Méně bylo zastoupeno dílo Fibicha rolemi Beatrice v Nevěstě messinské (čtyřikrát), V. Nováka (Dědův odkaz). Ještě jako host nastudovala pro pražskou premiéru v roce 1925 Lišku Bystroušku z Janáčkovy opery (dvanáctkrát). Skladatel J. B. Foerster vysoce oceňoval její kreaci Jessiky ve stejnojmenné shakespearovské opeře. Koloraturní vlohy mohla Kočová plně využít v mozartovských partech, ve všech třech ženských rolích v Donu Giovannim a vysoce virtuózním partu paní Srdíčkové v nastudování Mozartova Divadelního ředitele (čtyřikrát). Pod taktovkou Václava Talicha v Národním divadle také zpívala sopránové sólo v Mozartově Requiem, které zpívala i vícekrát koncertně.

Míla Kočová jako Dvořákova Armida s Jaroslavem Gleichem (Rinaldo) (foto archiv Davida Chaloupky)
Míla Kočová jako Dvořákova Armida s Jaroslavem Gleichem (Rinaldo) (foto archiv Davida Chaloupky)

Umělkyně ale byla pověřována i rolemi v dílech současných autorů, dnes i zcela zapomenutých operních děl, jako byla titulní postava v baskické opeře Amaya (1941), Červenovlasá v novince Wernera Egka Peer Gynt (1941), menší part Hlas stroje v „opeře strojů“ Strojník Hopkins Maxe Branda (1930–31), Isabella ve zpívaném baletu Daria Milhauda Zmatek (1927) nebo epizodní role ve vlámské opeře Beatrys (1931).

Míla Kočová na cestách roku 1935 (foto archiv Davida Chaloupky)
Míla Kočová na cestách roku 1935 (foto archiv Davida Chaloupky)

Třicátá léta byla obdobím rozvíjením kariéry také směrem do zahraničí. Míla Kočová byla pozvána na druhý ročník operního festivalu v Glyndebourne. Zde s velkým úspěchem vystoupila ve své parádní roli Královny noci v produkci dirigované Fritzem Buschem v celkem pěti představeních od 27. května do 14. června 1935. V posledních třech představeních zpívala tuto roli skotská koloraturka Noël Eadie, předčasně zemřelá pěvkyně s repertoárem podobným Míle Kočové. Přes četné další nabídky zřejmě rozhodly obavy ze stále se zhoršující politické situace. Pěvkyně ještě absolvovala turné po Spojených státech, mimo jiné vystoupila v New Yorku a Chicagu s kombinovaným programem písní a árií. Se zhoršením politické situace a následnou okupací se definitivně uzavřely hranice a umělkyně se soustředila již jen na domácí kariéru. Vystupovala stále ještě v některých koloraturních partech, ale byly jí svěřeny již party z oboru dramatického sopránu. Především zpívala vytouženou roli otrokyně Aidy ze stejnojmenné Verdiho opery. Byla to z dalších oper, ve které vyměnila menší part za větší. Původně zpívala krátký part První kněžky (celkem sedmkrát). V novém nastudování v roce 1938 pak převzala již velmi titulní náročný part, který zpívala celkem šestnáctkrát v průběhu let 1938 až 1942. Kritika nešetřila chválou pro kultivované pěvecké podání, nuancovanost výrazu a skvělá pianissima. Ale podle vyjádření odborníků v životopisné literatuře byl tento part i některé další role již nad pěveckým oborem pěvkyně a došlo k narušení hlasu, především k rozkolísanosti několika tónů. K tomu je třeba připočíst dlouhodobé vytížení pěvkyně v divadle. Zpěvačka vystoupila ve více než stokrát v některých sezónách. Právě vývoj kariéry a volba rolí poněkud nekorespondují s obvykle tradovanou péčí ředitelů opery Národního divadla o rozvoj hlasu operních sólistů. Ze statistiky se například dozvídáme, že M. Kočová zpívala 5. a 6. ledna 1935 dvě představení Rigoletta za sebou v roli Gildy a stejná situace se opakovala 18. a 19. května 1941 s Mařenkou z Prodané nevěsty. Pěvkyně byla dlouhodobě přetěžována úkoly, ale zřejmě to nebyla jen vina obsazování. Aspektem byla i zpěvaččina ctižádost a snaha se posunout k jinému oboru (Hedvika, Armida, Aida), ke kterému nebyly hlasivky dostatečně disponovány. V pozdějších letech kariéry zřejmě sehrávala roli i obava, že by mohla být ve zralém věku nahrazena mladšími pěvkyněmi, a tak přijímala řadu představení i nad rámec zaručeného počtu představení v měsíci. Smutný konec kariéry byl zřejmě zaviněn nejen horší hlasovou kondicí, ale také intrikami v souboru. Z Národního divadla odešla o divadelních prázdninách roku 1945. Přestože ještě pohostinsky a koncertně po válce vystupovala, byl to jen odlesk předchozí slávy. Spíše pracovala na milované zahradě ve vile v Černošicích a zemřela náhle roku 9. února 1951 ve věku nedožitých 53 let.

Míla Kočová (foto archiv Davida Chaloupky)
Míla Kočová (foto archiv Davida Chaloupky)

Až tragicky málo je dokumentována kariéra Míly Kočové na gramofonových záznamech. Šířeji dostupné je jen několik árií – árie Gildy Čarokrásné jméno tvé, Smetanova Skřivánčí píseň, árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém a duet Jdi a střásej všechny větve třešní z Pucciniho Madam Butterfly (s mezzosopranistkou Duškou Hanzalíkovou) z přepsaných desek firmy Ultraphon. V duetu Věrné milování je zachycena s Otakarem Mařákem, v další nahrávce zpívá duet s Janem Hilbertem Vávrou ze Dvou vdov. Pro úplnost je třeba uvést, že si zahrála epizodní úložku bezejmenné kamarádky tety Klotyldy v kýčovitém filmu Venoušek a Stázička z roku 1939.

Míla Kočová na snímcích ateliéru Balcar Praha (foto archiv Davida Chaloupky)
Míla Kočová na snímcích ateliéru Balcar Praha (foto archiv Davida Chaloupky)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments