Sedmý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného představí pětici prvotřídních klavíristů

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Janu Bartošovi se dostalo skvělého vzdělání – byl posledním žákem Ivana Moravce, studoval
u Martina Ballýho, Miroslava Langera, celou řadu zkušeností získal také v zahraniční – vedle již zmíněného Alfreda Brendela to byla konzervatoř v Amsterdamu, byl stipendistou Manhattan School of Music v New Yorku a postgraduální studia ve Spojených státech zakončil na univerzitě v Cincinnati. Během amerických studií také zvítězil ve třech soutěžích v New Yorku a vystoupil v Carnegie Hall. Tamtéž se intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna ze slavného smyčcového kvarteta Juilliard či Lawrence Duttona z neméně proslulého Emerson String Quartet.

V minulém roce upoutal dvojalbem s výběrem Beethovenových sonát, jež získalo nejvyšší hodnocení v časopise BBC Music: „Jeho přístup ke klavíru je nadmíru vytříbený. Pro nádherné pojetí Arietty  z opusu 111 jen stěží nacházím slova. Její poklidná krása plane zářivým plamenem, načež se odevzdává do extatického, trylky ověnčeného závěru.“

Bartošova předchozí nahrávka s mozartovským repertoárem, kterou natočil s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, byla významným americkým kritikem Bernardem Jacobsonem zařazena mezi „Best of 2017“ na serveru Seen and Heard International. Vlastně všechna jeho dosavadní tři alba získala uznání domácí i zahraniční kritiky – za všechny jmenujme časopis BBC Music, Gramophone, The Sunday Times, Fanfare.

Pro svůj recitál zvolil dokonale promyšlený dialog klasický děl klavírní literatury s moderními skvosty. „Miloslav Kabeláč patří k osobnostem, které bychom si v souvislosti s třicátým výročím od sametové revoluce měli intenzivně připomínat,“ míní Bartoš. „I když svou originální hudbu tvořil pod neustálým tlakem, nejdříve v sevření nacistického a později komunistického režimu, nikdy nepřistoupil
na umělecké i lidské kompromisy. Jeho
Osm preludií patří k tomu nejlepšímu, co u nás ve 20. století vzniklo.“ Za klenot moderní hudby Bartoš považuje i Šest malých klavírních kusů Arnolda Schönberga. „V jejich zhuštěné a čisté formě se zrcadlí nekompromisní osobnost jejich tvůrce. Schönberg v této skladbě dokázal spoutat mocný výraz do několika málo taktů. Po obrovských klenbách romantiků přichází s revolucí, kdy exponuje jednotlivý tón jako základní stavební kámen své hudby.“ Podobný druh koncentrovanosti nalézáme již u Beethovena. Jeho Appassionata je vystavěna z materiálu, jenž nás často překvapí svou jednoduchostí až strohostí. „Avšak Beethoven z něj vytváří ohromující architekturu a dramatický oblouk,“ zdůrazňuje klavírista. Ani Fantasie C dur Roberta Schumanna není vybrána náhodně. Schumann ji koncipoval jako poctu Beethovenovi, je proto plná citací jeho skladeb. „Vždy mě mrzelo, že Schumann upustil od původních názvů vět, které přesně vystihovaly jejich charakter – Ruiny, Vítězný oblouk, Souhvězdí.“ Stejně jako Schumann v poslední meditativní větě vytváří iluzi hvězdného nebe, je i Chopinova Barkarola dílem vzácné imaginace.
V jednom ze svých posledních děl Chopin dokázal vytvořit sugestivní obraz Benátek, aniž by kdy toto město na laguně navštívil.

Firkušného festival každoročně vedle zahraničních pianistů zařazuje také reprezentanta české scény. Pro Jana Bartoše se tak tento koncert může stát milníkem v jeho umělecké dráze. „Ve svých myšlenkách se nezabývám úspěchem nebo úvahami o kariéře. Usiluji o dokonalost, ale nikoliv abych byl úspěšným, ale pravdivým. Hudbu považuji za životní cestu,“ uvedl pro Českou televizi. Nejenom svými výkony na koncertních pódiích, ale i rozhovory dává tušit osobnostní vyzrálost. Svým krédem „být služebníkem hudby“ tak ostatně navazuje na osobnosti, které ho hluboce ovlivnily – Ivana Moravce či Alfreda Brendela.

Aaron Diehl Trio (zdroj FB)

Aaron Diehl Trio
Divadlo ABC 22. listopadu 2019, 19.30

Pianista Aaron Diehl se navzdory mladému věku v uplynulých patnácti letech nesmazatelně vepsal do povědomí milovníků jazzu. Šíře jeho talentu mu umožňuje skvěle interpretovat jazz raný i „třetí proud“ poloviny 20. století. Lákají jej rovněž průniky s klasickou hudbou – za doprovodu filharmoniků z New Yorku či Los Angeles uvedl Klavírní koncert F dur George Gershwina. „Diehl prokázal, s jakou brilancí dokáže zahrát lisztovské běhy či oktávy,“ poznamenal kritik The New York Times. „Obzvláště působivé byly bluesové části. Diehl do skladby dokonce včlenil několik improvizačních pasáží. Domnívám se, že by jimi byl Gershwin skutečně ohromen,“ pokračuje.

Diehl také spolupracuje s živoucími legendami – na poli jazzu jmenujme Bennyho Golsona, z žijících klasiků pak Philipa Glasse.

Kritici z The New York Times vyzdvihují jeho „melodickou přesnost, harmonickou erudici i vytříbenou umírněnost.“ Diehlova vystoupení jsou promyšlena do nejmenších detailů. S osobitostí sobě vlastní se pouští do objevování nových hudebních světů, často je průkopníkem určujícím trendy. V jeho hudební řeči se přirozeně mísí tradice s moderními pohledy.

Jevgenij Kissin (zdroj YouTube)

Jevgenij Kissin
Rudolfinum, Dvořákova síň 23. listopadu 2019, 19.30

Ludwig van Beethoven:
Klavírní sonáta č. 8 c moll op. 13 „Patetická“
Variace a fuga Es dur op. 35 „Eroica“
Klavírní sonáta č. 17 d moll op. 31/2 „Bouře“
Klavírní sonáta č. 21 C dur op. 53 „Valdštejnská“

Slovo virtuóz čteme v charakteristikách celé řady sólistů. Ovšem Jevgenij Kissin je fenoménem, který překračuje veškerá běžná měřítka. Jeho virtuozita se však neomezuje na soubor technických schopností. Kissin je básníkem – a to nejenom klavíru, ale i literárním.

„Aby někdo zahrál čtyři náročné kusy a současně přednesl třináct básní v jidiš, vše zpaměti, vše na stejné mistrovské úrovni, to je virtuozita zcela jiné úrovně,“ zhodnotil deník The Washington Post Kissinovo neobvyklé vystoupení, které se před pěti lety odehrálo v Kennedyho centru. „Přála bych si, aby Kissin byl příkladem pro další hvězdné umělce v tom, jak dokáže vykročit ze zaběhnutých mantinelů všednosti, a to ke všemu s takovou měrou upřímnosti, důstojnosti a síly,“ dodává recenzentka, která rovněž podtrhuje básnivost coby důležitou vlastnost Kissinovy osobnosti. „Hudba je intimní, ale v našich zdobených koncertních sálech na to často zapomínáme. Poezie je možná ještě intimnější, proto se s ní málokdy setkáme v sálech pro dva tisíce lidí. Slyšet obojí společně, a to vše bez přetvářky, ale s bezelstnou přímostí, zasáhlo všechny přítomné v sále.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na