Sedmý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného představí pětici prvotřídních klavíristů

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Provázanost literatury a Kissinovy interpretace vystihuje rozhovor, jenž se uskutečnil v rámci Rubinsteinovy klavírní soutěže. Klavírista Arie Vardi se mu svěřil, jak kdysi obdivně poslouchal nahrávku Chopinova klavírního koncertu, kterou Kissin pořídil ve věku pouhých třinácti let. Byl ohromen emoční vyspělostí jeho hry. „V mé hře se pravděpodobně odrážely všechny ty knihy, které jsem přečetl,“ odpověděl mu jednoduše Kissin.

Je pianistou, který vždy dokázal strhnout publikum. Za příklad dejme jeho koncert v roce 1997 v rámci BBC Proms. Bylo to poprvé ve více než stoleté historii festivalu, kdy se organizátoři rozhodli uspořádat recitál v Royal Albert Hall, kde se jinak konají pouze velké orchestrální či oratorní koncerty. Sázka na Kissina se vyplatila. Nejenom, že se na koncert prodalo více vstupenek, než kdy předtím (v sále bylo na šest tisíc diváků), publikum si potleskem vyžádalo sérii sedmi přídavků.

Na internetu naleznete celou řadu pozoruhodného videomateriálu – záznamy jeho koncertů, rozhovory, dokumentární portréty. Jedno z videí zachycuje Kissinovu besedu se studenty na univerzitě v Záhřebu. „Jak vypadá Vaše každodenní rutina?“ ptá se obligátně jeden z pedagogů. Kissin svraští pohled, „nemám žádnou takovou rutinu“. Pedagog neustupuje a svůj dotaz invenčně rozšíří: „kolik hodin cvičíte – dvě, tři, čtyři,…?“ Kissinův údiv se jen prohloubí a znovu zopakuje: „hraní pro mě není rutina. Každý den je jiný.“ Tato scéna vlastně velmi příhodně vystihuje podstatu Kissinova vztahu k hudbě. Ten je ostatně trefně obsažen v názvu velkého dokumentárního portrétu z roku 1998 – jmenuje se Dar hudby.

Jevgenij Kissin byl obdarován velkým talentem, jenž byl v raném věku rozpoznán rodiči a po několik desetiletí rozvíjen pod vedením jediné pedagožky – Anny Pavlovny Kantor, která působila na elitní moskevské hudební škole – Institutu Gněsinových. „Stal jsem se slavným velmi brzy. A oni si uvědomovali, jak by dítě za takové situace mělo být vedeno. Neustále mě kritizovali. Když se ohlédnu zpětně, bylo to správné,“ vzpomíná Kissin.

Dnes odehraje na šedesát koncertů ročně, nic neponechává náhodě, stále se řídí mottem, které zaznívá v mnoha jeho odpovědích: „vždy dokonale připraven.“

Kissin cítí silné pouto k Beethovenově hudbě. Před dvěma lety vyšlo u Deutsche Grammophon oceňované dvojalbum s výběrem jeho sonát. „Beethovenova hudba více než kterákoliv jiná posiluje v touze žít a bojovat se všemi těžkostmi a utrpením,“ vyzdvihuje Kissin.

Beethoven byl s Českem poměrně silně spjat, zvláště pak s lázněmi v Teplicích. Setkal se tam s osudovou láskou, v dopisech označovanou jako „nesmrtelnou milenkou“, ale též osobně poznal
J. W. Goetha.

Na pražském recitálu uslyšíme také Beethovenovy Variace a fugu op. 35. Zpracovávají stejné téma, jako jeho třetí symfonie (ač byly napsány dříve). Proto se někdy nazývají Variacemi na téma z Eroiky. Mezi hudebními milovníky je dobře znám příběh, kterak Beethoven nejprve svou třetí symfonii dedikoval Napoleonovi. Avšak poté, co se Napoleon prohlásil císařem, svou dedikaci přeškrtal a nahradil věnováním „památce hrdinů“. Když si přečteme podtituly skladeb uváděných v tomto recitálu – Eroica, Valdštejn, Bouře, Patetická – rýsuje se v pozadí jednotící linka. Ostatně, v rozhovoru, který Kissin poskytl u příležitosti uvedení beethovenovského dvojalba, klavírista cituje Goetha: „Jen ti jsou hodni života a svobody, kdo denně za ně bojují.“

Jako perličku na závěr zmiňme, že i Kissin je významně, snad i osudově spjat s Prahou. Před dvěma lety se zde oženil. S Arménkou, kterou zná od dětství – jejich matky totiž učily hru na klavír ve stejné škole. A tak i Kissin dnes může Prahu nazývat svým domovem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na