Sen bez hranic a barev aneb Očekávání na Modrovousově hradě v Brně

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Schoenbergovo operní monodrama Očekávání představuje dramaturgický a historický zlom v chápání operního tvaru. Brněnští tvůrci přistupují k dílu v odlišném výtvarném i myšlenkovém pojetí než k Bartókově opeře, ke slovu se mnohem více dostává surrealistická inspirace, ale zároveň sebedestruktivní výpověď Ženy (jediné protagonistky) v sobě nese hysterické osobnostní rysy Judity z Bartókova díla. Výklad díla, který převážně opomíjí prostředí i většinu akce, kterou libreto a partitura předepisuje, se ale myšlenkově záměrům skladatele a libretistky přibližují právě drobnými metaforami, jimiž provázejí vnitřní (?) monolog hrdinky. Původní libreto Marie Pappenheim, tehdy mladé lékařky, je zřetelně formováno vlivem freudovských studií o hysterii a vizionářsky předjímá (mluvíme o roku 1909) expresionistickou vlnu, která zasáhla většinu uměleckých oborů. Libreto samo přes svou původnost nese v sobě (jako každé skvělé umělecké dílo) stopy a otisky forem předchozích mistrovských děl.

Arnold Schoenberg (zdroj archiv)
Arnold Schoenberg (zdroj archiv)

Formálně je monodrama rozděleno do tří krátkých scén a závěrečné rozsáhlé scény. To upomene jednak na kantátovou formu, a také na slavné scény šílenství, například v Donizettiho Lucii z Lammermooru, a především na čtvrté dějství Opery Ambroiseho Thomase Hamlet se smrtí Ofélie. V textu nacházíme archetypální odkazy na Salome (vzrušený rozhovor s mrtvým) a také na nářek opuštěné Ariadny, která vyjadřuje své zoufalství nad ztrátou milovaného (byť nevěrného) muže. Autorka v libretu silně zdůrazňuje smyslovou zkušenost v porovnání s racionálním poznáním. V libretu jsou bohatě zastoupeny smyslové dojmy, a to všech čtyřech smyslů. Zrak zastupují četná adjektiva, charakterizující prostředí, sluch a čich pak popis zvuků a pachových vjemů v krajině („cvrček“, „Takový tu byl klid“ atd.), resp. („Jaký těžký vzduch …“, „Květiny voní tak silně …“). A nechybí ani hmatové podněty („Kdo to na mě sahá?“, hmatání po mrtvém těle apod.). S hmatovým prožitkem je spojena i fóbie z dotyku neznámého zvířete v noci („Jen ať to není zvíře, dobrý Bože, zvíře ne“). Autorčin zájem o psychiatrii a psychologii prožívání prostupuje celým textem. Významnou roli v obou příbězích hraje krev jako nositelka života, ale zároveň poskvrnění se cizí krví představuje tragický symbol osudu. Krev v Modrovousově hradu ulpěla na zbraních i Modrovousově bohatství a květinách jeho zahrady jako důsledek nekonečného utrpení, které nesmyje ani jezero slz v šesté komnatě.

Výchozí situace brněnské inscenace Schoenbergova Očekávání je zřejmě záměrně nezřetelná, jde o sen hlavní hrdinky, zhmotnělou halucinaci, bdění u mrtvého (zde se nabízí paralela se Syngeovým dramatem Stín doliny) nebo jen surrealistickou hříčku, která pracuje s cyklickým zauzlením (protagonistka zaujme na konci stejné gesto jako na počátku)? Na scéně, která je inspirována velkými malířskými vzory, v tomto případě Munchovými interiéry (Smrt v pokoji nemocné a další) i surrealistickými obrazy z imaginárních pokojů Reného Magritta, cítíme od prvního pohledu nereálnost prostředí i situace, přes realistické prvky výpravy. Nereálný prostor pokoje ústí do obdobně nereálné severské přímořské krajiny. Navíc se za okny postupně mění přímořský výhled v čase (denní i noční doby, ale i roční doby) i místě, kdy jakýmsi kolážovým postupem za skly postupuje krajinářské panorama, jak to známe z proláží Jiřího Koláře nebo z filmu Jiřího Švankmajera. Tento přístup je adekvátní surrealistickým náznakům v popisu scény z původního libreta, ve kterém les představuje děsivou představu nevědomí a nebezpečí, kterému nejsme schopni racionálně čelit.

B. Bartók: Modrovousův hrad / A. Schoenberg: Očekávání - GöteborgsOperan (foto © Opera Göteborg / Mats Bäcker)
B. Bartók: Modrovousův hrad / A. Schoenberg: Očekávání – GöteborgsOperan (foto © Opera Göteborg / Mats Bäcker)

Do výtvarné koncepce scény, která v mnoha případech pracuje s dekolorací, dobře zapadají nenápadné, ale vysoce funkční kostýmy Zuzany Ježkové. Žena v Očekávání obléká měšťáckou verzi Juditiných svatebních šatů bez ozdob v nevýrazné barevnosti, která převládá na celé scéně. Muž je oblečen v střízlivém obleku s vestou. Modrouvosovy manželky pak jen v částečně střihově odlišných šatech, které ale mají stejný nevýrazný odstín. A právě krev a barevné svícení dávají momentální pocitovou podobu scéně i kostýmům, opernímu „snu bez barev a hranic“.

Inscenace disponuje znamenitými mezinárodními představiteli. Švédská mezzosopranistka s řeckými předky Katarina Giotas ztvárňuje takřka ideálně Juditu jako atraktivní ženu, která svoji skrývanou vnitřní nejistotu snaží zakrýt uchopením tajemství manžela, přes které ho podle svého přesvědčení ovládne. Osobitě témbrovaný hlas, jisté frázování a výrazné herecké schopnosti, včetně vynikající souhry s partnerem, daly její Juditě přesné kontury i možnost takřka okamžité identifikace s postavou. Pohyb na scéně při premiéře trochu omezoval nešťastně utržený spodní kanýr a uvolněná tylová vložka, ale pěvkyně i tuto nečekanou svízel zvládla na velmi profesionální úrovni. Velký extrovertní výkon se výborně doplňoval se záměrně introvertním a trochu statickým pojetím Modrovouse v podání švédského basbarytonisty Anderse Lorentzsona. Nemohu uvěřit, že umělec je narozen již roku 1955, protože nesmírně soustředěný výkon fyzicky i silově odpovídal muži nejméně o generaci mladšímu.

V partii jsme slyšeli sice profondnější hlasy, ale schopnost výrazu a vokální jistota včetně určitého temného charismatu byly velmi přesvědčivé. Katarina Karnéus, švédská mezzosopranistka, dělící svoje aktivity mezi Göteborg a četné německé i další evropské scény, zpívala roli Ženy v Očekávání (kritik by to neměl asi psát) snad až příliš krásnými hlasovými prostředky. Jemně, nuancovaně, ve většině vypjatých míst také naprosto bez tlaku, s velkou hudebností, a především bez vokálních kontrastů a excesů, kterými řada dramatičtějších interpretek tohoto partu „ohromuje“ ve zvolených výrazových prostředcích. Herecky se ukázala jako velmi tvárná v Radokově koncepci, kdy v tělesné interakci s Mužem (mimická role pro Andersa Lorentzsona) neodkryla tajemství jejich vztahu, ale dala do něj jen letmo nahlédnout tak, aby přitáhla divákovu pozornost a vzrušila jeho zvědavost.

Obě opery spojuje i téma určitého předpříběhu a jeho možného, často velmi subjektivního odkrývání, které oba vlastní texty předchází. Jaká je pravda o Modrovousových předchozích manželkách, jaký byl skutečný vztah Ženy k (mrtvému?) Muži a kdo je druhá žena, kterou muž navštěvoval a tak dále. Operní inscenace klade více otázek než odpovědí a výsledek zůstává dráždivě nejednoznačný.

Korunou celé inscenace je ale hudební nastudování Marka Ivanoviće, znamenitý výkon, kdy dirigent vypracoval zvuk do detailní podoby a měkkosti bez zbytečné expresivity a zdařile vyvážil nástrojové efekty v rámci celku. Homogenní podstata jeho nastudování je skutečně obdivuhodná, stejně jako pochopení pro pěvecké výkony a výborná souhra.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bartók: Modrovousův hrad / Schoenberg: Očekávání (ND Brno 2016)

[Celkem: 43    Průměr: 4.2/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Milan V.

Před týdnem mimořádný zážitek z Káti Kabanové a nyní toto, z mé strany opět nadšení. Brno “jede”… Za mne osobně: v žádném případě neuvádět opery v překladech, ani Modrovouse, jakkoli je nám maďarština hodně vzdálená. Jsem rád, že žiju v době, kdy se opery uvádí v originálním jazyce. Ta maďarština k tomu prostě patří, na ni Bartók psal svoji hudbu (stejně jako Janáček na češtinu, Čajkovskij na ruštinu, Wagner na němčinu nebo Verdi na italštinu). Symbióza jazyka a hudby tu prostě je, to mi nikdo nevymluví. Sebelepší překlad libreta nepomůže.

fidelio

Díky za zajímavou recenzi, viděl jsem rovněž premiérové představení – také bych ocenil v režii nějaký vyhraněnější režijní názor.Záměr bylo asi najít společný klíč pro oba divadelní kusy, to se dle mého názoru nepodařilo – s výjimkou scénografie a kostýmování v obou operách. V Modrovousovi bych uvítal více konkrétních obrazů/akcí následujících po otevírání jednotlivých dveří Modrovousova hradu, na druhou stranu v Očekávání jsem byl zaskočen “realitou” , která se odehrávala na jevišti. Orchestr a zpěváci byli ovšem vynikající , a to i po stránce herecké a celá produkce patří určitě k tomu velmi dobrému, co mohou české operní scény nabídnout.… Číst vice »