Sergej Radamsky: Pronásledovaný tenor (28)

  1. 1
  2. 2

Další den jsem byl vyzván, abych navštívil ministra vnitra Litvinova. Pili jsme čaj, chroupali cukrovinky a víc než hodinu jsme rozprávěli o Shakespearovi, Theodoru Dreiserovi, herci Johnu Barrymorovi a dalších pěkných, bezelstných tématech. O Dněpropetrovsku nepadlo ani slovo. Protože sám téma nenakousl, neudělal jsem to ani já. Chtěl jsem s ním dobře vyjít a on se mnou zjevně také. Když jsem se hodlal rozloučit, vyjádřil naději, že mě v Moskvě brzy uslyší; chtěl bych přece v Sovětském svazu ještě hodně zpívat.

Jeho sekretář mě ujistil, že všecko, co předchozího dne řekl velvyslanci Bullittovi, byla čistá pravda.Ministerstva zahraničí ani osvěty o události v Dněpropetrovsku neměla nejmenší potuchy. Ještě dodal, že Litvinov pro mě zorganizoval spolu s ministrem osvěty koncertní turné po nejvýznamnějších ruských městech a doufá, že zůstaneme.

Odpověděl jsem, že já i moje žena jsme zamýšleli po tom všem Moskvu opustit, ale že si to ještě rozmyslíme.

Bylo časné jaro, roční období, kdy je Moskva nejkrásnější. Přijeli návštěvníci z Ameriky, herci, spisovatelé a hudebníci, kterým bylo uděleno právo navštívit v moskevských divadlech zkoušky podle své volby. My slíbili koncert na americkém velvyslanectví a říkali jsme, že jsme odjezd odložili. Jen málokdo věděl, že byl Bullitt odvolán a že ten koncert je jeho večírek na rozloučenou.
(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Foto archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat