Olomouc: Setkání králů operety u papá Offenbacha

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Díky za rozhovor, nejen pro dnešní večer hodně úspěchů! A stejné téma a podobné otázky čekaly i na šéfa olomouckého souboru a dirigenta dnešní premiéry Miloslava Oswalda.

Co vás jako šéfa přivedlo k tomu, že jste pro poslední premiéru svého souboru zvolil formát komponovaného operetního večera?

Jedním z důvodů byla vzpomínka na náš muzikálový večer, který byl před několika lety u diváků velice úspěšný. A dalším důvodem je skutečnost, že olomoucké publikum je na operetu zvyklé. A přiznávám, navíc byl tento projekt vymyšlený i jako projekt „šetřící“. V kultuře obecně nejsou peníze, stejně je tomu i v divadle, takže celá výprava je postavená na fundusu Moravského divadla. Novou operetu bychom těžko dokázali udělat bez nových kostýmů a scény. Procházka tvorbou čtyř operetních skladatelů se ale dá vytvořit „z vlastních zásob“.

Pamatuji si, že při našem minulém rozhovoru jste mluvil o svojí lásce k dílu Richarda Wagnera. Tím spíš mě zajímá, jaký je váš vztah k operetě?

Já jsem na operetě vyrůstal, protože můj otec, sólista opery, začínal svou kariéru v operetě na Nové scéně v Bratislavě. A v Bratislavě, stejně jako v Olomouci, má opereta svoji hlubokou tradici. Můj vztah k operetě je tedy hodně výrazný a kladný, protože všichni dirigenti, kteří mě vychovávali, byli dirigenti hudebně dramatických děl, ne dirigenti symfoničtí. Každý z nich tvrdí, že ta největší dirigentská škola se dá získat právě a jedině v operetě. Opereta je totiž velice těžký žánr na dirigování…

Důvod?

Je to především kvůli tomu, že je to hodně rozpohybovaná hudba, doprovázíte zpěváky, kteří musejí zpívat i tancovat. Opereta je psaná spíše řekněme šansonovým způsobem. Zpěv není typicky operní, je to spíše o vyprávění textu než o zpěvu. Takže kdykoli připravuji se zpěváky operetu, snažím se toho dosáhnout. Pro dirigenta je to obtížné v tom, že musí doprovázet. Samotné dirigentské řemeslo se u operety dá velice dobře získat. Přestože je opereta považovaná za lehký žánr, není vůbec jednoduchá, pokud hovoříme o oné „řemeslné“ práci…

Myslíte, že opereta má ještě budoucnost? Pro jakého diváka tento komponovaný večer připravujete?

Vždycky vidíme fanoušky operety ve starší generaci, ale já jsem přesvědčený, že i mladší operní fanoušci se rádi přijdou na operetu podívat. Opera a opereta mají k sobě tak blízko! Byl třeba Offenbach operní nebo operetní autor? On sám svá díla nadepisoval jako opery, považoval je za komické opery, takže i třeba proto si myslím, že opera má k operetě blízko. Doufám, že mladší generace, která chodí na operu, bude zvědavá i na jinou práci svých sólistů a že i na operetu nakonec přijde. Jsem přesvědčený, že opereta nikdy neskončí…

Jinou věcí je, že hudebně-dramatický žánr by nikdy nemohl existovat bez mecenášů. Hudební divadlo nikdy nebude soběstačné, vždycky bude závislé na politice a na penězích… Jsem sice možná naivní, ale do budoucnosti se pořád dívám s optimismem.

Přeji hodně zdaru! 

Vizitky:
Miro Grisa (1947) absolvoval JAMU v Brně roku 1973 – obor zpěv a herectví. Při zaměstnání vystudoval činoherní režii se zaměřením na muzikál (1992). Od roku 1973 byl sólistou Hudebního divadla Karlín.

Hrál zde hlavní role v muzikálech i operetách: Konferenciér v muzikálu Kabaret, des Grieux v českém muzikálu Manon Lescaut, Frank Schulze v Lodi komediantů, Will Parker v muzikálu Oklahoma, František v lidové operetě Podskalák, Cornelius Hackel v Hello, Dolly, Joe/Josefina v Někdo to rád horké, Herman ve Frimlově Rose Marii, Eddie Ryan ve Funny Girl, Talimon v Cikáni jdou do nebe, Dick v Zahraj to znovu, Same, Orlowsky a Dr. Blind v Netopýrovi, manažer Jerry Allan ve swingovém muzikálu Zasněžená romance a tatáž postava v jejím pokračování Sny z Nového Yorku, v českém muzikálu Anděl s ďáblem v těle poslanec Jura Ďuro, v broadwayském muzikálu Zpívání v dešti filmový režisér Dexter, v českém muzikálu Zvonokosy Ferda Čupr, v broadwayském muzikálu Někdo to rád horké hrál šéfa skupiny gangsterů Psí dečku a dvojroli Joe/Josefina v obsazení pro turné do Japonska 2002.

V soukromé produkci vystupoval jako Starosta v českém muzikálu Krysař. Je stálým hostem v operetách a muzikálech v divadle v Plzni. Jako režisér se věnuje hlavně operetě. Mezi jeho zdařilé režie patří například Dobrý večer pane Straussi, Podskalák, Na tý louce zelený, Hraběnka Marica, Polská krev, Netopýr.

Miloslav Oswald (1976) původně studoval operní zpěv na Konzervatoři v Bratislavě, ale nakonec  ukončil studium  na VŠMU v Bratislavě v oboru orchestrální dirigovaní. Poté byl odborným asistentem na Katedře skladby a dirigování na VŠMU v Bratislavě.

Ve Slovenském národním divadle působil coby stálý hostující dirigent v opeře a baletním souboru.Významný průlom v jeho profesním životě nastal v roce 2002, kdy začal pracovat jako dirigent v Moravském divadle Olomouc. Nastudoval tu množství oper – Rigoletto, Simon Boccanegra, Falstaff a Nabucco, Madama Butterfly, Manon Julese Masseneta, Bludný Holanďan, Rossiniho Straka zlodějka a také řadu operet: Země úsměvů, Noc v Benátkách, Krásná Helena či muzikál My Fair Lady.

Spolupracoval rovněž s operou Slezského divadla v Opavě, Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, se Slovenskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu v Bratislavě, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín či Moravskou filharmonií Olomouc.  Dirigoval také v Číně, Francii, Itálii, Německu Rakousku či Švýcarsku.  Od roku 2010 je uměleckým šéfem souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc.

(zdroj: www.moravskedivadlo.cz)
***

Operetní soirée
(Setkání králů operety u papá Offenbacha)
Hudební nastudování a dirigent: Miloslav Oswald
Libreto, režie a výprava: Miro Grisa
Choreografie: Jaroslav Moravčík
Orchestr a balet Moravského divadla Olomouc
Premiéra 6. a 7. června 2014 Moravské divadlo Olomouc

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat