Severočeská filharmonie Teplice a Sheng Cai: Přesná interpretace a skvělá souhra

Severočeská filharmonie Teplice je jediným profesionálním symfonickým tělesem v Ústeckém kraji, jeho zřizovatelem se stalo město Teplice. Orchestr se pyšní svou dlouholetou historií, neboť oficiální zprávy o založení tělesa pocházejí již z dubnu roku 1838. Vzhledem k bohatým kulturním tradicím Teplic jako věhlasného lázeňského města orchestr v minulosti spolupracoval s předními dobovými sólisty jako Pablo Casals či Rudolf Firkušný, s dirigentskou taktovkou se s tímto orchestrem představili mimo jiné Richard Strauss či Felix von Weingartner. V dnešní době orchestr koncertuje mimo Teplic též v Praze a dalších centrech naší vlasti, ale také v Evropě a v zámoří. I v této nelehké covidové době orchestr nabízí v symfonických cyklech tři řady koncertů a jeden cyklus komorní, kde se jako členové různých komorních seskupení představují jednotliví hráči Severočeské filharmonie.
Sheng Cai (zdroj Syrinx Concerts Toronto)
Sheng Cai (zdroj Syrinx Concerts Toronto)

Ve čtvrtek 24. února 2022 se uskutečnil v koncertním sále Domu kultury Teplice pátý abonentní koncert symfonického cyklu A. Za řízení Charlese Olivieri-Munroa zazněla v netradiční dramaturgii díla autorů jednotlivých desetiletí první poloviny dvacátého století, Ericha Wolfganga Korngolda, Bély Bartóka a Zoltána Kodályho. Vynikající dirigent Olivieri-Munroe, původem z Toronta, působil v letech 1997–2013 v Teplicích jako šéfdirigent. V současné době spolupracuje s předními světovými symfonickými orchestry, od roku 2011 je též šéfdirigentem Philharmonie Südwestfalen v Německu, od koncertní sezóny 2015/16 byl jmenován ředitelem a šéfdirigentem Královské filharmonie v Polsku. Se Severočeskou filharmonií Teplice nyní dále spolupracuje na postu čestného šéfdirigenta.

Koncert byl zahájen půvabným dílem, a to svitou z baletní pantomimy Sněhulák od Ericha Wolfganga Korngolda (1897–1957). Původem rakouský skladatel odešel v roce 1934 do USA. Zde se proslavil především jako autor filmové hudby, získal dokonce dva Oskary, třikrát byla jeho hudba na Oskara nominovaná. Stal se představitelem moderní vážné hudby, vytvořil rozsáhlé dílo řady hudebních žánrů, skladby orchestrální, komorní, klavírní, psal nástrojové koncerty, písně, skladby sborové, opery, jednu operetu a jeden balet. Jeho dílo se u nás setkává s patřičným ohlasem až v posledních letech. Coby obdivované zázračné dítě napsal svou pantomimu Sněhulák v duchu staroitalské commedia dell´arte o Harlekýnovi a Kolombíně, skladba premiérově zazněla ve Vídni v roce 1910 jako práce třináctiletého autora. Baletní hudba byla původně napsaná pro klavír, skvělá instrumentace byla koncepcí Korngoldova učitele Alexandra Zemlinského. Použil princip velkého klasického orchestru s harfou a souborem melodických bicích nástrojů. Hudba třídílné svity skvěle evokovala stručný pantomimický pohyb jednajících postav. Melodie byla většinou členěná do kratších kontrastních úseků, s líbivými melodiemi typu vídeňského valčíku, ohlasy operetních melodií a spontánní hudbou music-hallových pódií a kabaretů. Olivieri-Munroe dbal na přesnou interpretaci rytmicky strhujících úseků, dával prostor k vyznění nástrojové barevnosti a zejména krátkých sólových vstupů, především houslí či violoncell, ale též dechových nástrojů. Kompozice plná dynamických efektů překvapivě končila v niterné atmosféře jemně laděného závěru. Korngoldova skladba takto otevřela teplický koncert hudbou plnou úsměvů a hravé poetičnosti.

Na programu večera se dále představil mladý kanadský klavírní virtuos Sheng Cai, který přednesl Koncert pro klavír a orchestr č. 3 E dur maďarského skladatele Bély Bartóka (1881–1945). Sheng Cai studoval na významných hudebních institucích v Kanadě a USA a dnes se již řadí k předním klavíristům současnosti. S řadou sólových recitálů vystoupil v Evropě i v zámoří, exceloval na předních interpretačních soutěžích, získal příkladně zvláštní ocenění v soutěži Bösendorfer International Piano Competition v USA. Koncertoval s předními světovými symfonickými orchestry a disponuje velmi bohatým klavírním repertoárem. Dílo Bély Bartóka jako předního modernisty hudby dvacátého století je hluboce ovlivněno jeho obdivem a studiem maďarského, dále východoevropského, ale až tureckého a arabského folklóru.

Klavírní koncert č. 3 napsal krátce před svou smrtí v roce 1945 (nedokončil poslední necelé dvě desítky taktů), koncert premiéroval v únoru 1946 ve Filadelfii György Sándor pod taktovkou Eugena Ormandyho. Na rozdíl od předcházejících dvou klavírních koncertů zde Bartók neakceptoval klavír jako bicí nástroj, ale naopak mu svěřil funkci bytostně melodickou a rytmickou s folklórními ohlasy a nepochybně též virtuosní složku. Návrat k tonalitě dur-moll kompozičně směřuje až k neobarokním ohlasům. V tradičním třídílném schématu nastupuje v první větě (Allegretto) bravurní klavírní part ihned po několika úvodních tónech orchestru. Ostatně jako v případně Korngolda je orchestrální partitura bohatě instrumentovaná, klavíru Bartók svěřuje pestrou melodiku a ornamentiku. Věta končí jemnou codou s flétnovým sólem.

Druhá věta (Adagio religioso) přináší zejména jímavě poetickou rétoriku vstupů klavíru a smyčců, v závěrečné části (Allegro vivace) autor svěřuje ve volné rondové formě klavíru zejména kontrastní plochy v korespondenci s údery tympánů a nástrojovými sóly. Koncert vrcholí dramaticky strhujícím závěrem. Sheng Cai předvedl mistrovský výkon založený na výborné technice, spontánním rytmickém cítění a využití maximální zvukové barevnosti klavíru. Olivieri-Munroe vedl sólistu s orchestrem ve skvělé souhře. Ačkoliv je tento klavírista ve své kariéře nesporně zvyklý na strhující potlesk publika, zcela překvapivě se evidentně prostě lidsky ze svého úspěchu nesmírně radoval.  

Spolu s Bartókem souzní v maďarské a celkově evropské hudbě jméno skladatele Zoltána Kodályho. Badatelsky se setkali při sběru lidové písně, Kodály dosáhl evropského věhlasu také díky své pedagogické metodě čerpající zejména ze zákonitostí intonace melodiky lidové písně. Lidovou hru se zpěvy a tanci s názvem Háry János podle maďarského básníka Jánose Garaye vytvořil v roce 1926, svitu z této hudby op. 17 o rok později. Zvukomalebné šestidílné schéma nedlouhých náladových obrázků zde provedené svity těží ze zajímavé instrumentace, kontrastů střídání ploch pestrých rytmických, náladových a barevných kontrastů. Efekty glissand klavíru v první části s názvem Pohádka korespondují dále s barevností nástrojových sól či úderností bicích nástrojů. Folklórní atmosféru ideálně dokresluje příkladně skvěle zahraný part cimbálu, dynamicky posílený zesilovačem. Kodályho skladba tak hudbou plnou spontánních melodií v rámci žánrových obrazů lidové hry dovedla koncert k závěrečnému vyvrcholení.  

Shodou okolností přinášejí všechny tři dramaturgicky zařazené skladby některé obdobné kompoziční prvky, jako aplikace kratších melodických úseků různých nálad či virtuosních nástrojových sól. Dirigent Charles Olivieri-Munroe zkušeně vedl orchestr v detailech interpretace, ve sféře přesných nástrojových nástupů, ostrých rytmických specifik a celkové výrazové plastičnosti. Nutno ocenit interpretační kvalitu jednotlivých nástrojových sól, ale zejména výkon Severočeské filharmonie Teplice v komplexu. Publikum v téměř obsazeném koncertním sále odměnilo vyznění jednotlivých programových čísel spontánním potleskem.

Symfonický cyklus A koncert 5
24. února 2022, 19:00 hodin
Koncertní sál Domu kultury Teplice

Program:
Erich Wolfgang Korngold: Sněhulák, svita z baletu
Béla Bartók: Koncert pro klavír č. 3 E dur, Sz. 119
Zoltán Kodály: Háry János, svita

Účinkující:
Sheng Cai – klavír
Severočeské filharmonie Teplice
Charles Olivieri-Munroe – dirigent

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments