Seznamte se: Anna Sysová

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Anna Sysová – klarinet

 

Kdy a kde jsem se narodila

Narodila jsem se v květnu 1996 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Rodiče se hudbou neživí, tatínek sice v mládí hrával na klarinet, ale co tak vypráví, moc se do toho nezamiloval. Dědeček byl violista v Českém rozhlase, ale toho jsem bohužel nikdy nepoznala. Maminka s babičkou jsou kultuře otevřeny a rády navštěvují nejrůznější koncerty klasické hudby.

Jaké byly moje hudební začátky

Mé začátky byly těžké jako každé jiné a možná ještě o trochu těžší.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor

Asi ve druhé třídě jsem začala hrát na zobcovou flétnu, myslím, že to bylo kvůli astmatu. Po několika letech už jsem z flétničky vyrostla a měla jsem si vybrat nějaký opravdový nástroj. Můj pan učitel učil kromě zobcovky ještě klarinet a saxofon. Saxofon se mi z nějakého důvodu vůbec nelíbil, a tak jsem začala hrát na klarinet. To bylo někdy na začátku osmiletého gymnázia, takže asi ve třinácti letech.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Na to si díkybohu nevzpomínám.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Od začátků až do sedmnácti let se mi věnoval pan učitel Kamil Doležal na Základní umělecké škole Jižní Město. Měl se mnou obrovskou trpělivost a vždy se mi věnoval nejvíc, jak mohl. Poté jsem přestoupila do septimy Gymnázia a hudební školy hl. m. Prahy do třídy Milana Poláka, který je jedinečným pedagogem a zároveň skvělým člověkem. Většina jeho studentů dosahuje mimořádných výsledků a spousta jeho absolventů sedí v předních českých orchestrech. Mimo to používá znamenitý parfém. Po maturitě na gymnáziu u něj pokračuji na Pražské konzervatoři a na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde je mým pedagogem současně docent Vít Spilka. Ten je všestrannou hudební osobností, protože se kromě hry na klarinet věnuje také dirigování.

Soutěže, kterými jsem zatím prošla, a co hlavně mi daly

V posledních letech jsem se zúčastnila spousty soutěží v Česku i v zahraničí – Czech Clarinet Art, Pražské jaro, Markneukirchener Wettbewerb, Concorso per Clarinetto Carlino… Všechny soutěže mi daly potřebné pódiové zkušenosti, poznala jsem díky nim krásná místa a skvělé lidi, se kterými jsem v kontaktu dodnes.

Co považuji za svůj největší úspěch

Na hudebním gymnáziu jsem vyhrála konkurz o vystoupení se Symfonickým orchestrem FOK, a tak jsem si mohla zahrát sólově v pražském Rudolfinu Variace Jeana Françaixe. V roce 2015 jsem postoupila do druhého kola na soutěži Pražské jaro a získala Cenu Olega Podgorného. Za úspěch považuji také to, že jsem asi před týdnem byla pozvána na turné s Gustav Mahler Jugendorchestrem. Přijďte se podívat, v září budeme hrát v Praze!

Jak hodně cvičím

Dost se to liší, ale v průměru cvičím asi dvě hodiny denně. To znamená, že bych určitě mohla a měla cvičit více.

Můj profesní vzor

Velice obdivuji všechny hráče předních českých a světových orchestrů za jejich bezchybnou a neprůstřelnou hru. Obzvlášť mě svou otevřeností všemu novému fascinuje český klarinetista Karel Dohnal, který provádí po celém světě hudebně-pantomimický projekt Harlekýn. A pak jsou tu samozřejmě sólisté jako Martin Frost, Charles Neidich nebo Shirley Brill, kteří jsou nedosažitelným vzorem pro nás všechny.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout

Ráda bych udělala konkurz do dobrého orchestru, protože sólovou hrou na klarinet se téměř živit nedá. Ráda bych se věnovala také komorní hře, ale s tou je také velmi těžké se prosadit.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Pro mě je zatím nejpřínosnější a nejzajímavější komorní hra. Je to takový zlatý střed. Člověk nebývá tolik nervózní jako při sólovém vystupování, nemá tak velkou zodpovědnost jako v orchestru, party nebývají tak těžké, jako když se učíte sólový koncert, ale zároveň si pěkně zahrajete a nemusíte počítat desítky prázdných taktů. Proto jsem ráda, že můžu být od roku 2015 stipendistkou Akademie komorní hudby, která spolupracuje s německou Villa Musicou a díky jejímu řediteli Tomášovi Jamníkovi vznikají česko-německé projekty, ze kterých si všichni odnášíme nenahraditelné zkušenosti a zážitky.

Jakou muziku ráda poslouchám

Poslouchám vše, co je dobré nebo mě nějakým způsobem osloví.

Co dalšího mám ráda, jak trávím volný čas

Jsem fanoušek kvalitních filmů a krásného umění. Ráda trávím čas s přáteli na chatě a ráda tam přikládám do kamen.

Co mně dokáže udělat největší radost

Samozřejmě mě jako každého jiného potěší, když mi někdo upřímně pochválí můj výkon. Vnitřní spokojenost s vlastním výkonem samozřejmě udělá ještě větší radost, ale ta téměř nikdy nepřichází.

Moje největší přání

Přála bych si, abych během života poznala co největší kus světa, a když to půjde díky hudbě, tím lépe.

***

Milan Polák, pedagog Pražské konzervatoře
Annu Sysovou jsem poprvé slyšel na soutěži Základních uměleckých škol v roce 2012 a byl jsem překvapen vysokou úrovní její hry. Na svůj věk předvedla velmi vyzrálý výkon nejenom díky svému talentu, ale také díky výbornému vedení učitele Kamila Doležala. Když se později stala studentkou v mé třídě, byl jsem překvapen, jak se rychle rozvíjí její mimořádné hudební a hráčské dispozice. Naše spolupráce trvá necelé čtyři roky a za tu dobu získala řadu úspěchů na interpretačních soutěžích. Například prvenství na soutěžích v Markneukirchenu, Wrocławi, Carlinu, Teplicích, Cenu Olega Podgorného z Pražského jara 2015 a také úspěšný konkurz do Mládežnického orchestru Gustava Mahlera, se kterým letos absolvuje koncertní turné.

S radostí sleduji, jak Anna vyzrála v mimořádnou uměleckou osobnost, jejíž styl hry je založen na okouzlujícím zvuku nástroje, vynikající prstové technice, precizním rytmu a promyšlené hudební koncepci.
Těším se na její provedení skladby Clauda Debussyho Première Rhapsodie, kterou jako vítězka konkurzu o orchestr zahraje na absolventském koncertě na Pražské konzervatoři.

Aničce přeji do budoucna úspěch, radost z hudby a takové uplatnění, jaké si zaslouží její mimořádný hudební talent.

www.prgcons.cz