Seznamte se: Jan Stránský

  1. 1
  2. 2

***
Patrick Vacík, pedagog Pražské konzervatoře
Měl jsem to štěstí, že můj předchůdce na Pražské konzervatoři, pan Zdeněk Baštinec, poslal svého tehdejšího žáka na Základní umělecké škole Poděbrady, Honzu Stránského, na konzultaci ohledně možnosti studia na konzervatoři právě za mnou. Učím na Pražské konzervatoři teprve osmým rokem, o to větší radost jsem tehdy měl, že mi pan Baštinec svěřil svého nejnadanějšího žáka za poslední roky. Po třech letech naší intenzivní spolupráce vidím hlavně v tomto roce velký posun v Honzově hře, která díky jeho impozantním fyzickým dispozicím vždy vynikala hlavně technickým nadhledem a na svůj ročník nadprůměrnou virtuozitou. Za poslední rok však udělal i velký posun z hlediska výrazu a interpretace, což u kytary bývá tím nejobtížnějším krokem. Zvuková subtilnost našeho nástroje ve spojení s velmi jemnou, leč náročnou technikou tvoří pro většinu studentů obrovskou překážku, kterou většinou překonávají až během studií na vysoké škole (hovořím z vlastní zkušenosti:-)). To však není případ Honzy. Svou pílí a neutuchajícím entuziasmem dokázal proměnit svou hru na kytaru ve skutečný projev jazykem hudby. Vkusně vybírá repertoár, zajímá se jak o starou hudbu, tak o neprobádanou kytarovou literaturu současnosti, sám si shání notový materiál a nahrávky… Tím obohacuje nejen sebe, ale naštěstí i mě! Doufám, že jeho další cesta s hudbou jej zavede do nejkrásnějších koutů hudebního a uměleckého světa a že si o jeho zkušenostech alespoň jednou za čas budeme moci popovídat v nějaké příjemné pražské hospůdce u dobrého piva, což nás krom hudby rovněž spojuje. Přeji Honzovi mnoho štěstí!

www.prgcons.cz

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na